Půst 2018

Začalo postní období. Minulý rok to pro mě bylo hodně důležité téma, napsala jsem tehdy o tom TADY. Chvíli jsem přemýšlela, že článek prostě jen vystavím celý znovu, protože to platí tak nějak pořád :) Ale ne, nebudu si ulehčovat práci...

V minulém roce jsem hodně přemýšlela, proč vůbec půst držet, k čemu je to dobré. V praxi jsem nakonec dospěla k tomu, že mi to vědomé odpírání některých věcí pomáhá soustředit se na Boha. Snáz a častěji si na něj vzpomenu a pomáhá mi to udržovat soustředění delší dobu (v řádech dnů  a týdnů). Jsem typ člověka, který se neustále pouští do nových věcí, pořád mám milion nápadů, co by se dalo dělat, takový ten klasický rozehrávač. Je pro mě ale hodně obtížné zůstávat u věcí vytrvale dlouhou dobu. Ne proto, že by došly síly a motivace. Spíš to zaroste trním, nové věci, myšlenky, nápady a události to přehluší a já se nadchnu zas pro něco jiného. V minulém postním období jsem si vyzkoušela, že to může být pro mě dobrá cesta, jak si udržet mysl zacílenou jedním směrem. Pokaždé, když mě honila chuť na sladké, jsem si vzpomněla, proč teď ty sladkosti nejím, za co jsem se to chtěla modlit. Bylo to dobré.

Některé věci jsem si od té doby udržela a v životě se kousek posunula, umoudřila. Látkový půst jsem protáhla až do září a ani po jeho konci jsem se už neutrhla z řetězu. To bylo asi nejviditelnější. Myšlenka dávat na první místo to důležité a dělat v životě prostor podstatným věcem zůstala. Stejně jako důraz žít tady a teď, pracovat s tím, co mám. V jiných oblastech jsem se ale zas rozjela a je na čase trochu se zklidnit. Takže letos se pouštím do půstu zas.

V posledních měsících ve mě silně rezonuje téma minimalismu (psala jsem o tom TADY). Dospěla jsem do bodu, kdy toho bylo na mě prostě příliš. Příliš věcí všude kolem mě, příliš úkolů, příliš aktivit, příliš neplodného plkání na facebooku... Pustili jsme se s mužem do masivní debordelizace bytu. A jak jsme postupně získávali zpět volný prostor v bytě, nevyhnutelně přišla i potřeba třídit uvnitř sebe, v hlavě, v srdci. A tak letošní postní období beru jako příležitost nějak se v tom všem upevnit. Podzim byl pro mě mimořádně hektický a náročný a od Vánoc se pořád nemůžu dostat do nějakého pravidelného rytmu. Pořád jsem rozlítaná, nesoustředěná, unavená... Potřebuju být hlavně sama se sebou, načerpat síly, všechno utřídit a nechat usadit.

• V jídle se pokusím výrazně omezit cukr a bílou mouku. Už to mám vyzkoušené a vím, že mi to prospívá. Mléko jsem omezila už dávno a vyhovuje mi to. Tady změnu nepotřebuju.
• Zase se vrátím k dobrému návyku nepít černý a zelený čaj později než před večeří. K pití kávy večer jsem se už po loňském půstu nevrátila, ale k čaji ano.
• Omezím slané chrupavky, zařadím víc ovoce a zeleniny.
• Facebook jsem už dost omezila, ale pořád tam trávím víc času, než považuju za dobré. Budu pracovat na důslednosti.
• Budu myslet na to, abych nedělala víc věcí najednou, ale vnímala tu jednu klíčovou. Chci prostě fungovat teď (ne v budoucnosti nebo v "kdyby") a tady (ne myšlenkami jinde).
• Budu pracovat na návyku nejprve jednu věc dokončit a pak teprve začít novou.
• Chtěla bych každý den přečíst 10 stránek z knížky (pro mě stále nedosažitelná meta).
• Každý den si najdu chvíli na čtení Bible a modlitbu. Myslím, že právě tenhle bod je klíčový a právě odtud pramení můj pocit neukotvenosti.
• Budu se snažit spát každý den alespoň 6,5 hodiny (6 je minimum). Tohle se mi nějakou dobu dařilo a bylo to dobré. Ale zase už jsem polevila a únava se prohlubuje.
• Chtěla bych dorazit debordelizaci našeho bytu. Vytřídit poslední části a hlavně konečně nabídnout věci k prodeji/ rozebrání.
• Chtěla bych víc investovat do reálných vztahů s blízkými lidmi. Víc jim věnovat čas a energii.

Stejně jako v minulém roce mi ani letos nejde o nějaké zaškrtávání okýnek v tabulce splnil/ nesplnil. Beru to jako příležitost zase se vrátit k věcem, které fungovaly a prospívaly mi. Zároveň mám několik velkých modlitebních témat, kterým bych ráda věnovala prostor, který vznikne, když vypustím nedůležité věci.

A co vy a předvelikonoční půst?