Co čteme... Jaké svátky slaví děti celého světa

Mám rozpracovaných několik cestovních tipů a v hlavě nosím myšlenky na články domškolácké i jiné, ale trvá mi to dlouho. Takže v mezičase další tip knižní. Knížka Jaké svátky slaví děti celého světa je v pořadí druhá knížka od autorek Pavly Hanáčkové (která,jak jsem zjistila, stojí za celou řadou skvělých encyklopedií pro děti) a Heleny Haraštové. První byla Jak bydlí děti celého světa a ráda vám ji přiblížím v některém z dalších článků.

Koncept knížek naše děti hodně zaujal, baví je si v nich prohlížet i číst. Informací je tak akorát, aby je to chytlo, měli pocit, že se něco dozvěděli, a přitom se necítili zahlcení. Každá dvojstrana se věnuje některému z významných svátků, které slaví lidé v různých zemích, kulturách a náboženstvích. Musím říct, že i já jsem se leccos dozvěděla. Pro děti bylo hodně zajímavé porovnat, jak slaví stejné svátky jinde a že tutéž událost si mohou lidé připomínat mnoha různými způsoby. V tomhle směru je nejvíc překvapily Velikonoce a Dušičky. Rádi se ale dozvěděli i něco o svátcích v Indii, protože to je země naší rodině velmi blízká, kde máme přátele a spolupracujeme zde na misijní službě. Hodně je zaujalo také, že purim, který děti znají z bible a příběhů z nedělní školy, se doopravdy slaví i dnes, tisíce let od napsání příběhu o královně Ester.

Co čteme... Určuj čas

Aktuální téma - hodiny. Synek se pomalu začíná orientovat v hodinách a tu a tam se chce dozvědět něco víc. Když u nás dojde na učení, nejvíc nám vyhovuje povídat si o věcech a číst si knížky. Děti si rády dohledávají věci samy v knihách. Věta "tak si to najdeme v knížce" je u nás na denním pořádku. Chci, aby děti věděly, že nemám patent na rozum a že si informace mohou vyhledávat i samy. A taky že knížky jsou dobrá věc nejen pro zábavu, ale i k poučení. Encyklopedie jsou u nás stejně oblíbené jako knížky s příběhy.

Určuj čas od Svojtky jsme si nejdřív půjčili v knihovně, Synka zaujala vybral si ji sám. Doma jsme se k ní opakovaně vraceli, ale zdaleka jsme nezvládli všechno. Stránky jsou tematicky řazené směrem ke složitějšímu (celé hodiny, čtvrt, půl a tři čtvrtě, jednotlivé minuty, převod mezi ručičkovými a digitálkami...). A tak jsem knížku navrhla babičce jako dárek pro Synka ke svátku. Tenhle postup se nám opakovaně osvědčuje - knížku si půjčit a když nás zaujme víc a ukáže se, že ji opravdu chceme mít i doma, pořídíme ji. A tuhle doma mít chceme :)

Co čteme... Nečekaná přátelství

Knížku Nečekaná přátelství aneb Jak si zvířata a rostliny pomáhají nám doporučila kamarádka z lesní školky. Objednala jsem ji v knihovně a ráda posílám doporučení dál. Je báječná. Příjemné ilustrace, zajímavý výběr témat, informací tak akorát, aby je pobraly děti v předškolním a mladším školním věku, srozumitelný jazyk a sem tam nějaký ten odborný pojem (informačně založené děti to ocení a ty ostatní to nezahltí). Synek ocenil nadpisy a komiksové bubliny psané kapitálkami. I když klasické tiskací písmo už čte bez větších problémů, v kapitálkách si je o něco jistější a čte je ochotněji.

Jsem moc ráda, že se nám knížka dostala do rukou. Děti si díky ní hezky uvědomily, jak je v přírodě všechno provázané a každý má své místo. Když jeden článek zmizí, může se zhroutit celý systém. to je moc důležité, tyhle vztahy nedochází ani většině dospělých a pak to s koncepcí ochrany životního prostředí vypadá tak, jak to někdy vypadá... Určitě se v budoucnu budeme ke knížce rádi vracet.

Některá z nečekaných přátelství už naše děti znaly. Vztah mezi houbami a stromy, kvetoucími rostlinami a hmyzími opylovači, klauny a sasankami nebo sasankou a krabem poustevníčkem. Ale jiná pro ně byla úplně nová, jako třeba rybí čističi žijící s obřími žraloky či hrochy nebo třeba můry žijící v kožichu lenochodů.

Sucho...

Včera jsem šla spát chvíli po dětech, ani nepamatuju, kdy jsem to udělala naposledy. Asi při nějaké nemoci. A dnes jsem se probudila s pocitem, že snad na světě není problém, který by nešel vyřešit. Asi bych to měla dělat častěji... Ten pocit občerstvení je úžasný :)

Venku celé dopoledne krásně pršelo. Po mnoha týdnech. Vzduch voněl jarem a svěžestí. Teď už jsou louže zase téměř vysušené a v předpovědi počasí jedno sluníčko za druhým...

zdroj: https://newsinhealth.nih.gov

Co čteme... Jaro je tu!

Jako obvykle máme s dětmi rozečtených několik knížek najednou. Vždycky je to nějaký příběh, něco o přírodě, něco tématického k ročnímu období, něco vlastivědného podle toho, kam se zrovna chystáme, nějaká encyklopedie na libovolné téma, něco princeznového...

Z jarních knížek letos jednoznačně vyhrála příjemná knížka Andrey Popprové Jaro je tu! V knihovně jsem jarních knížek vypůjčila celý komínek, ale tahle děti zaujala jednoznačně nejvíc a vraceli jsme se k ní stále znovu a znovu.

Prahou s dětmi... Vyšehrad

Po dlouhé (a pro mě nepříjemné) zimě se duben vytáhl v nádherných barvách a tak výletujeme a výletujeme. Složka s fotkami čeká na protřídění, kronika čeká na dopsání a dolepení nálepek (všude kupujeme turistické vizitky a lepíme je do kroniky k zápiskům a obrázkům z výletů)... A mně se nechce dělat nic z toho, chce se mi ven a večer už jen tak lenošit.

V pondělí jsme si udělali s dětmi volný den a vyrazili jsme na Vyšehrad. Bydlíme na samém kraji Prahy a do centra se moc nedostáváme. Co jsem na mateřské, představují pro mě přeplněné vozy mhd a ulice plné lidí a aut ještě větší stres než dřív. Ale zároveň chci děti pomalu začít s Prahou seznamovat. Vyrostla jsem tady, mám k městu vztah a je tu tolik nádherného a důležitého k vidění. Tentokrát tedy vyhrál Vyšehrad. Proč? Protože je tam nádherně. Zabaví se tam děti každého věku. Zmrzlina a jiné občerstvení za normální ceny. Nikde žádné davy turistů. Výhledy. Jedno z nejkrásnějších pražských hřišť. Piknik v parku na trávě. Výhledy. Staré pověsti české. Vyšehradské legendy. Podolská porodnice. A... ty výhledy! Prostě jestli chcete někde v Praze strávit krásný den s dětmi, něco se dozvědět a mít se fajn, zapomeňte na památky v centru a vyražte na Vyšehrad. Nebudete litovat :)

Co pořídit domškolákovi místo aktovky? Pořádný batoh na výpravy!

Synek se pomalu připravuje na to, že z něj bude prvňák. Zápisy už jsou za námi a přibývá otázek, jestli se těší, do které školy půjde a hlavně... jestli už má aktovku :) Dost mě těší, že domácí škola už není mezi lidmi neznámý pojem nebo podivnost, kterou lze čekat jen mezi "ezo-eko-biomatkami". Takže když Synek hrdě hlásí, že půjde do domácí, málokoho to zarazí. To je fajn. Trochu jsem se obávala, jestli se nebude hned od začátku cítit jako exot. Velkou výhodou nám je, že mezi křesťany je domácí škola poměrně běžná (vlastně se mi zdá, že v poslední době, když se s kamarádkami a známými ze sboru bavíme o škole, skoro jako by měly některé potřebu vysvětlovat, proč jejich děti v domácí škole nejsou).  Moje rodina už je za léta mých výstředností tak otrlá, že je to nijak nepřekvapuje. A taky to už pro ně dávno není novinka. No jo, ale co s tou aktovkou?

Aktovka je děsně důležitá věc. Aspoň jsem to vyrozuměla soudě pode toho, kolik pozornosti se věnuje jejímu výběru, kolik to stojí, jsou na to dokonce i normy a předpisy... A na ulicích vídáte každé ráno zástupy obřích aktovek s malýma nožičkama. Jenže domoškolák aktovku jaksi nepotřebuje. Žádné tahání učebnic a sešitů z místa na místo se nekoná. A tak odpadá vybírání aktovky a penálu, ale dítko touží být jako ostatní a taky mít tu svoji novou školní věc, když bude ten prvňák.

Podle hesla "když nevíte, zeptejte se dětí", jsme se zeptali Synka, co by si přál on. Na prvním místě bylo hned jasno, batoh na výpravu. Synek začal totiž chodit do křesťanského oddílu v našem sboru (něco jako skaut), brzy ho bude čekat první výprava s přespáním a příští rok i tábor. Nabídla jsem mu, že si může vybrat ještě jednu velkou věc. Něco, co si myslí, že by jako školák opravdu potřeboval. Od té doby přemýšlí. Zvažuje mikroskop, hvězdářský dalekohled a globus. Mikroskop dlouhodobě vede :)

(Článek si neklade ambice být recenzí na batohy. Ale kdyby byl zájem, ráda za pár měsíců sepíšu nějaké zhodnocení. Až bude víc co hodnotit :)