Prahou s dětmi... Vyšehrad

Po dlouhé (a pro mě nepříjemné) zimě se duben vytáhl v nádherných barvách a tak výletujeme a výletujeme. Složka s fotkami čeká na protřídění, kronika čeká na dopsání a dolepení nálepek (všude kupujeme turistické vizitky a lepíme je do kroniky k zápiskům a obrázkům z výletů)... A mně se nechce dělat nic z toho, chce se mi ven a večer už jen tak lenošit.

V pondělí jsme si udělali s dětmi volný den a vyrazili jsme na Vyšehrad. Bydlíme na samém kraji Prahy a do centra se moc nedostáváme. Co jsem na mateřské, představují pro mě přeplněné vozy mhd a ulice plné lidí a aut ještě větší stres než dřív. Ale zároveň chci děti pomalu začít s Prahou seznamovat. Vyrostla jsem tady, mám k městu vztah a je tu tolik nádherného a důležitého k vidění. Tentokrát tedy vyhrál Vyšehrad. Proč? Protože je tam nádherně. Zabaví se tam děti každého věku. Zmrzlina a jiné občerstvení za normální ceny. Nikde žádné davy turistů. Výhledy. Jedno z nejkrásnějších pražských hřišť. Piknik v parku na trávě. Výhledy. Staré pověsti české. Vyšehradské legendy. Podolská porodnice. A... ty výhledy! Prostě jestli chcete někde v Praze strávit krásný den s dětmi, něco se dozvědět a mít se fajn, zapomeňte na památky v centru a vyražte na Vyšehrad. Nebudete litovat :)

Nejlepší cesta, jak se dostat na Vyšehrad, je metrem C do stejnojmenné stanice. Pojedete z centra, je výstup bezbarierový a snadný. Z opačného směru musíte buď podchodem po schodech, nebo vyjít ven ze stanice a jít po pěší lávce přes magistrálu. Našim dětem se líbilo už koukání cestou - Palác kultury ("pakul", dnes kongresové centrum), hotel Forum (dnes Corinthia), Nuselský most... Synka zaujalo vyprávění o tom, jak plánované moderní vozy metra nahradily zastaralé a těžké ruské vlaky (jestli ten příběh neznáte, můžete mrknout třeba na pořad Zašlapané projekty: Pražské metro, zajímavé a trochu smutné vyprávění). Druhá cesta je tramvají po nábřeží do zast. Výtoň a odtud pěšky a po schodech nahoru. S dětmi ale tuhle cestu nedoporučuju. Nechcete je přece naštvat hned na začátku :)

Cestou na Vyšehrad jsme prošli Táborskou bránu, Špičku (jsou tu už jen zbytečky, víc o ní najdete třeba na portálu Praha archeologická) a Leopoldovu bránu. Na té jsme hledali zvířata (to je naše oblíbená zábava při cestách centrem Prahy - hledání zvířat a rostlin na fasádách domů). Kolik jich na bráně najdete vy? U Špičky je informační centrum (plánky, turistické vizitky, pohledy atd.) a o kousek dál po levé straně WC (placené, perfektně čisté, s přebalovacím pultem).

Na cestu jsme se vybavili kartami Hravá Praha (víc o nich v závěru článku) a náš první úkol se týkal rotundy. Děti ten kulatý pidikostelíček dost pobavil. Proč někdo stavěl kostelíčky, do kterých se skoro nikdo nevejde?

 

Hned vedle rotundy je jedna z hospůdek, kde je možné posedět. My jsme došli po hradbách dál a dali si piknik v trávě. S výhledem na nuselské údolí a most. A věž Václava Moravce :) Během oběda jsme si četli různé pověsti a legendy o Vyšehradě. To děti, hlavně Synka, hodně bavilo.

A po obídku na hřiště. Na Vyšehradě je krásné dřevěné hřiště, za mě jedno z nejhezčích v Praze. Celé pod stromy, plné hezkých dřevěných hracích prvků. Najdete ho kousek od rotundy po levé straně.

Ano, Mrňavka má princeznovské období a s korunou a perlami chodí i na písek :D

Z hřiště jsme vyrazili zase na hradby na vyhlídky. Potřebovali jsme omrknout, kde že se to ta máma narodila :)

Z hradeb jsme se vydali do parku u baziliky sv. Petra a Pavla splnit další úkol. Prozkoumali jsme všechna sousoší a vzhledem k tomu, že na nich nejsou popisky, jsme měl trošku problém. Nakonec jsme ale Přemysla a Libuši poznali.

Do baziliky jsme nešli, s tím chci počkat, až budou děti starší. Vynechali jsme i vyšehradská muzea (v gotické sklepě je expozice historie Vyšehradu, navštívit můžete také kasematy). Baziliku jsme si prohlédli jen zvenčí, nejvíc nás zaujal reliéf ve vrcholu portálu. Co jsou jednotlivé postavy zač? Co dělají? Kam jdou? a proč se tváří zrovna takhle? Co tam dělá ten drak?

Je pro mě hrozně zajímavé povídat si o sochách a umění obecně právě s dětmi. Spoustu věcí vidí jinak než my dospělí, nemají sice teoretické znalosti, ale také nejsou zatížené různými předsudky a "správnými odpověďmi".

Od baziliky jsme se vydali na vyšehradský hřbitov. Pro děti to bylo první větší setkání s hřbitovy a kulturou pohřbívání obecně. Ne, že bychom se společně ještě nebyli na hřbitově. Ale ten vyšehradský (stejně jako i jiné staré městské hřbitovy) má své nezaměnitelné kouzlo a pro děti je to nesmírně zajímavé místo. Některé pomníky jsou velmi jednoduché a civilní, jiné zdobné, se sochami, reliéfy, mozaikami, obrazy.. Viděli jsme hrob s fotbalovým míčem nebo kytarou (dětem jména jako Bican nebo Matuška fakt nic neříkají :). Povídali jsme si, co asi měli ti dotyční rádi a proč jim právě takový náhrobek jejich blízcí nechali vyrobit. Jaký náhrobek bychom chtěli jednou mít my? Co bychom na něm chtěli mít napsané? A kde bychom vlastně ten náš hrob chtěli mít? Nebo bychom chtěli raději, aby náš popel někdo rozptýlil v přírodě? A kde? Naše děti si rády povídají o smrti. Není pro ně temná a strašidelná, berou ji úplně věcně. Lidé se rodí, žijou a umírají, tak to je. Zároveň se do těch rozhovorů tu a tam vkrádá trochu temnější linka, když přijde na to, zda se s tím či oním setkáme v nebi. Co když ne? Co když se nerozhodne poslouchat Pána Boha a do nebe se nedostane? Nemám na všechno odpověď. Říkám jim to tak, jak tomu věřím a co se o tom píše v Bibli. Nevyhýbám se těmhle rozhovorům. Beru to tak, že kdo se ptá, je zralý i na upřímnou odpověď, a tak dětem nelakuju svět narůžovo a nevykládám jim o nebíčku, hvězdičkách a mráčcích, když tomu sama nevěřím. I já žiju s tíží, že třeba některé své milované blízké na věčnosti nepotkám. Ale je to odpovědnost každého, jak se svým životem naloží...

Poslední úkol z vyšehradské karty byl navštívit Slavín a přečíst si jména významných osobností. Zajímavé, jak některá jména tehdejších klíčových osobností nám i dnes rezonují a jiná jsou dávno zapomenutá. Která ze současných osobností naší kultury a společenského života asi bude relevantní i za sto, dvě stě let?

Kousek od hřbitova za bazilikou je v parku Čertův sloup. Tahle historka o knězi - karbaníkovi a čertovi se hodně líbila Synkovi i Mrňavce, kterou jinak pověsti bavily jen chvílemi.

A pak už jsme se jen procházeli po hradbách a užívali si slunce a vyhlídky, dojídali svačinky a vegetili. Z každé strany Vyšehradu je vyhlídka na jinou část Prahy, všude se dá dlouho a dlouho vyprávět a nebo si jen tak užívat ten výhled. Nám se nejvíc líbil výhled přes vltavské mosty na Pražský hrad a Petřín, kde jsme byli minulý týden. Nad Hradem byl nějaký kouř, skoro to vypadalo, jako by tam hořelo. A prezident byl doma - prezidentská standarta je vidět z Vyšehradu pouhým okem :)

Z Vyšehradu jsme sešli po schodech dolů na Rašínovo nábřeží (schody jsme bez větších problémů zdrncali i s golfáčem), prošli se kousek zpět proti proudu k Vyšehradské skále, abychom se na Vyšehrad mohl kouknout ještě jednou i zespoda, a odtud směr Výtoň. Pokud se tudy vydáte, před železničním mostem se nezapomeňte koukat doprava, jsou tu překrásné vily - kubistická Kovařovicova a secesní Na Libušince. Můžete si být jistí, že se budou líbit i dětem. Viděl už snad někdy někdo dům, který vypadá jako poskládaný z papíru?

Na Výtoni jsme si dali zmrzku - na rohu je tu kavárna s jednou z nejskvělejších zmrzlin v Praze. Jedna porce je sice za 40,-, ale je to fakt obří porce a můžete si ji dát jakoby na půl, dva druhy zmrzliny za jednu cenu. Moje levandulová byla fantastická a dračí ovoce velmi zajímavé. Synek si dal limetku a dračí ovoce a Mrňavka svoji zamilovanou klasiku - mango a čokoládu. A pak už jsme si jen užívali sluníčko na náplavce a děti si zablbly na hřišti na Výtoni (perfektní hřiště - ve stínu, k dispozici wc a voda, velké množství moderních hracích prvků pro děti všech věkových skupin...).

Výlet byl báječný, strávili jsme venku téměř celý den, dozvěděli se spoustu věcí a užili si spoustu legrace. Musím říct, že tenhle způsob domácí školy mě dost baví :)

A na závěr něco málo literatury a užitečných odkazů, co by se vám k tématu Vyšehrad mohlo hodit:


77 pražských legend, Alena Ježková

Moc příjemná knížka rozsahem pro předškoláky a mladší školáky, ale určitě se může hodit i starším dětem. Jednotlivé pověsti a legendy jsou seřazené podle pražských částí, takže si můžete přečíst jen ty, které se týkají některé konkrétní oblasti. My jsme četli právě část věnovanou Vyšehradu. Knížka obsahuje jen maličké černobílé ilustrace a dětem obrázky zatím chybí, takže ji výborně doplňuje obrazové leporelo, které uvádím hned vzápětí.

Tajemná Praha, Lucie Seifertová

Rozkládací leporelo, každá z 5 stran se váže k jinému z klíčových pražských míst a připomíná v kostce různé pověsti a legendy, které se k danému místu vztahují.

Skvěle doplňuje předchozí knížku. I když je to leporelo, můžete ho bez obav přečíst i s předškoláky a mladšími školáky. Já jsem ho použila na "namlsání" a o několik dní později jsme se ke stránce vrátili ještě jednou, pro připomenutí. Pro děti už byly jednotlivé postavy "staří známí" a smáli se u čtení různým drobným vtípkům v ilustracích. Knížka vám bude stačit sama o sobě, ale pokud si přečtete s dětmi legendy trochu podrobněji, je to mnohem lepší. Může vám pak posloužit jako odrazový můstek pro vyprávění nad obrázky, převyprávění příběhů vlastními slovy... prostě super materiál pro domškoláky (a samozřejmě nejen pro ně) pro práci s textem :)

Karty Hravá Praha

Sada 35 karet, které jsou věnované nejznámějším pražským památkám. Z jedné strany karty je fotografie památky, z druhé strany je krátký informativní text a 3 interaktivní úkoly typu najdi, zjisti, spočítej, poslechni si... takže není možné je splnit bez návštěvy daného místa. Úkoly jsou obtížností zase tak pro předškoláky a mladší školáky. Pokud děti všechny úkoly splní, mohou si na kartu nalepit samolepku a tím si ji označit jako splněnou (samolepky jsou součástí balení). V krabičce je také karta s plánkem Prahy a umístěním jednotlivých památek.

Naše děti koncept hodně chytl a probudil se  v nich lovecký pud. Už se ptají, kdy půjdeme pro další nálepku. Já bych klidně uvítala i druhý díl :)

Bližší info najdete třeba TADY.

Vyšehrad je zmíněný i v blogerkami oblíbené knížce To je Praha od to je Praha od Michaely Kukovičové a Olgy Černé. Na nás ale zatím teprve čeká v poličce s dárky "na někdy", takže vlastní doporučení ještě nemám. Každopádně myslím, že do knihovničky milovníků Prahy určitě patří.

Nelze nezmínit Jiráskovy Staré pověsti české. Existuje i několik různých audioverzí, skvěle poslouží Čtenářský deník Českého rozhlasu - TADY. Myslím, že to je docela fajn způsob, jak se mohou děti seznámit přímo s Jiráskovým textem, aniž by je to zničilo :) Nahrávky jsou celkem dlouhé (Jirásek nebyl zrovna mistr zkratky), ideální na delší cesty autem.

Pokud by vaše děti Staré pověsti české zaujaly, můžete mrknout na geniální Trnkův loutkový film. Ovšem chce to mít příběhy už přečtené nebo aspoň převyprávěné. Bez jejich znalosti může být film pro děti poněkud matoucí a určitě se nehodí pro první seznámení s tématem.

Pokud byste si chtěli rozšířit znalosti a rozhled vy (nebo vaši starší školáci a studenti), můžete mrknout na dva díly pořadu Historie.cs - Jak to bylo s Vyšehradem a Staré dobré pověsti české

Webové stránky:

Vyšehradská kapitula - vše o církevních stavbách na Vyšehradě, historie, otevírací doba atd. TADY

O Vyšehradu - mapa, akce, praktické informace, o jednotlivých objektech... TADY

Mapa Vyšehradu - TADY

Praha archeologická - Vyšehradu se týkají např. následující stránky: Pozůstatky středověké baziliky sv. Petra a Pavla a románský "most", Palácové stavby středověkého Vyšehradu, Románská bazilika sv. Vavřince, Osada na břehu Botiče pod Vyšehradem, Raně středověká keramika z Vyšehradu.

A jestli máte doma puberťáka, můžete mu poslat třeba tohle video :) (mimochodem, Honest guide je super zdroj informací pro turisty o Praze a nejen o ní)

Co vy a Vyšehrad? Znáte? Chodíte sem? Co se vám tady nejvíc líbí? Bud mor ráda, když s ev komentářích podělíte i o své tipy a zkušenosti.