Náš rodinný modlitební plán na celý týden

Dost často se setkávám v rozhovorech s tím, že si rodiče moc nevědí rady s tím, jak a za co se s dětmi modlit. Jejich modlitby jsou každý den stále stejné - poděkujeme za hezké věci, které se nám ten den udály, a požádáme o to, co zrovna potřebujeme nebo nás nějak tíží. Jenže i malé děti poměrně brzy prokouknou, že to je jaksi na jedno brdo. A po nějaké době to přestane bavit malé i velké. Rodiče by se s dětmi chtěli modlit, mnozí se s nimi modlí, protože to vnímají jako důležitou součást výchovy a předávání dobrých návyků. Ale nenapadá je, jak do modlitby dostat i jiná témata než ta "sebestředná".

Podělím se s vámi o úplně jednoduchý způsob, který se osvědčil nám doma. Můžete si ho snadno přizpůsobit svým potřebám a prioritám podle toho, jak ve vaší rodině fungujete. Pomůže vám vnést do modlitebního života s dětmi i další témata, dodá určitou pravidelnost a řád a pomůže dětem vnímat jednotlivá témata v delším časovém horizontu. Je to modlitební plán na celý týden.

V čem to spočívá? Myšlenka je prostá. Ve svých křesťanských začátcích jsem se poměrně brzy dostala do bodu, kdy jsem se potácela v modlitbách ode zdi ke zdi. Buď jsem se modlila stále za totéž (své potřeby a potřeby blízkých, své obavy... ), nebo naopak bylo témat tolik, že jsem se v nich utápěla a ztrácela přehled. Navíc se mi málokdy dařilo vyčlenit si pro modlitbu delší časový úsek. A jak z toho množství lidí a věcí, za které se chci modlit, vybírat? Vytvořila jsem si pro sebe týdenní plán. Všechna modlitební témata jsem rozdělila do 7 skupin, na každý den jednu. Moje rodina, moje služba ve sboru a sbor, přátelé, společnost a vláda, nevěřící v mém okolí, nemocní, misionáři a křesťané v jiných zemích. Tak nějak to tehdy bylo. Díky rozdělení témat se mi dařilo pokrývat všechna moje modlitební témata, mít přehled, vejít se do svých časových možností a také vnímat, jak se ty konkrétní oblasti v čase mění. Když se za některou věc člověk modlí delší dobu a vrací se k ní, může daleko snáz vnímat, jak Pán Bůh v našich životech pracuje. Můžu pak častěji zažívat vděčnost, když se věci pohnou. A také vytrvaleji bojovat tam, kde se zatím viditelně nic neděje.

S dětmi jsem tenhle svůj modlitební plán upravila, aby byl pro ně snáze uchopitelný. Začínali jsme s ním, když byly synkovi asi 4 roky. Do té doby jsme se modlili hlavně za naši rodinu a potřeby. Teď to máme takhle:

Náš rodinný modlitební plán na celý týden

• pondělí - naše malá rodina: vztahy mezi námi, aktuální potřeby, dlouhodobější potřeby (třeba moudrost do rozhodování ohledně stěhování, nákupu auta...), budoucnost dětí, škola... 
• úterý - kamarádi: vztahy, jejich potřeby
• středa - naše širší rodina
• čtvrtek - misionáři a misijní projekty, pronásledovaní křesťané, přátelé v zahraničí: modlíme se pravidelně za některé zahraniční misijní projekty, za naši účast na nich, za pronásledované v konkrétních zemích...
• pátek - nemocní
• sobota - lidé v našem okolí, kteří neznají Boha: máme několik (odhadem dvě až tři desítky) lidí v našem blízkém okolí, za které se modlíme pravidelně, aby mohli Boha poznat osobně a abychom jim my mohli být světlem
• neděle - náš sbor: vztahy v něm, jednotlivé služby, vedoucí, projekty a vize, staršovstvo, kazatel...

Náš seznam v tuhle chvíli nijak nereflektuje společenské dění v naší zemi a nemodlíme se pravidelně s dětmi za naše politické představitele. Plán jsem vytvářela, když byly děti velmi malé, ale teď už mi tam tohle téma začíná scházet. Uvažuju nad tím, jak plán upravit, aby se tam dostalo i společenské dění, protože děti už ho vnímají a čas od času si o něm povídáme.

No a jak tenhle náš plán používáme? 

Pravidelný modlitební čas s dětmi máme vždycky večer před spaním. Když už jsou děti umyté, převlečené a připravené ke spaní, scházíme se, zpíváme jednu nebo víc písniček, které zrovna děti mají v oblibě (písně o Bohu a pro něj), čteme z Bible (obvykle z dětské, ale občas už i z dospělácké) a modlíme se. Vždycky se modlíme my dospělí a dětem jen nabízíme možnost modlit se. Někdy chtějí, jindy ne. Nenutíme je modlit se, ale chceme, aby byly s námi a nerušily.

V modlitbě vždycky děkujeme za dobré věci, které se ten den udály a které jsme dostali, prosíme za odpuštění, když vnímáme, že je to potřeba i před celou rodinou, a přimlouváme se. Za aktuální potřeby naší rodiny a za oblast, která je ten den na řadě. Někdy mě děti úplně dojímají, s jakou naléhavostí se modlí hlavně za nemocné. Některé nemocné už máme "na seznamu" dlouhé měsíce, jejich stav se, zdá se, příliš nelepší, my už kolikrát ztrácíme zápal, ale děti se vytrvale modlí dál.

Co se osvědčilo nebo naopak neosvědčilo vám v modlitbách s dětmi? Budu moc ráda za další inspiraci.