52 týdnů modliteb s dětmi - 2. Chvalte Boha za to, kým je

Zdroj obrázku: http://thebrilliantfools.com/2016/03/21/wake-up-at-5-am-for-21-days-215-challenge/

První týden výzvy (TADY) pro nás byl hodně zajímavý a hluboký. Povídali jsme si s dětmi o tom, co je hřích, o omluvě, o odpuštění. O tom, jak se omlouvat druhým a jak to napravit, o tom, proč a jak odpouštět. A děti braly úplně přirozeně, že se omlouváme i Bohu. Děti byly během našich modlitebních chvil otevřenější než jindy a víc je zajímalo, proč a za co se modlíme. Často se k tomu další den vracely nebo se mě už odpoledne ptaly, za co se budu modlit. (Takový dotaz šestiletého dítěte "A maminko, udělala jsi dneska něco, co se Pánu Bohu nelíbí, nebo dneska dobrý?" je celkem námět k zamyšlení...) Zažili jsme několik docela silných momentů. Teď už je jen na mně, abych na to, co jsme prožili, nezapomněla. A i dál se modlila za odpuštění i během našich rodinných modlitebních chvil.



Tak tedy týden 2

Chvalte Boha za to, kým je

Pán Bůh si zaslouží, abychom ho oslavovali a chválili za to, jaký je, kdo je, jaké má vlastnosti. Funguje to jako v každém vztahu. Těší mě, když mě druhý chválí pro mé vlastnosti. Za to, kdo jsem, ne za mé zásluhy a za to, co jsem pro něj udělala. Čistě za to, kdo jsem, jaká jsem. Cítím se pak bezpodmínečně milovaná a přijímaná. Takový druh chvály potřebují slyšet naše děti od nás. Potřebují vědět, jak moc si ceníme jejich obdarování, jakou máme radost z jejich vlastností a talentu. Jak moc jemáme rádi pro ně samé. Bez zásluh a podmínek. A po tomtéž touží i náš Bůh.

Pro mnohé z nás je taková modlitba hodně obtížná. Ještě tak možná některé formalizované modlitby, žalmy a podobně. To zvládneme. Ale říct Bohu vlastními slovy, čeho si na Něm ceníme, to nám většinou vůbec nejde přes pusu. Částečně proto, že pro Boží slávu jsou naše slova málo, a částečně proto, že nejsme zvyklí uvažovat ve "velkých" slovech. Přijde nám to podivné, a patetické, nepřirozené, umělé... Známe to z amerických filmů, ale my Češi si na velká slova nepotrpíme. Bůh ale je velký a touží vidět a slyšet náš úžas z Něj.



Za co můžeme Boha chválit a oslavovat s dětmi?

• Bůh je všemohoucí. Tomu děti dobře rozumí. Žasnou nad tím, že Bůh je mocnější než prezident nebo král, silnější než největší obr nebo největší armáda, silnější než bouřka, sopka nebo rozbouřený oceán. Je silnější než dinosaurus a mocnější než noční můra. Nad tím vším má moc. Děti to udivuje a zároveň upokojuje. Učí se, že Bůh je může ochránit před tím, čeho se nejvíc bojí.

• Bůh všechno vidí a všechno ví. Ví o nás. Zná naše potřeby, naše touhy, naše bolesti a zápasy. Nic mu není skryto. Ani to, co potřebujeme, ani to, co děláme. Neunikne Mu nic, s čím si nevíme rady Zároveň se před Ním nemůžeme skrýt tak, jako před rodiči. Tady můžeme mít jako rodiče někdy chuť použít to na děti jako výhružku, když zlobí. "Nezlob, Bůh to všechno vidí! Já se to třeba nedozvím, ale Bůh to ví a bude si to na tebe pamatovat" (přidejte si ještě pořádně moralizující tón). Myslím, že to do výchovy nepatří a vytváří to v dětech pocit, že Bůh je kontrolující policajt, který čeká na jejich chybu. To ale není. Je to milující Otec. Ano, vidí všechny naše pády (tady bychom ale jako rodiče měli začínat především sami u sebe, než tím začneme vyhrožovat dětem) a ano, náš hřích se mi protiví. Ale ani my bychom nechtěli slyšet od přátel výtku "nedělej to, Bůh to vidí". Spíš bychom potřebovali povzbudit k dobrému jednání, než strašit. Myslím, že je dobré mluvit s dětmi upřímně o tom, že náš hřích před Bohem nemůže zůstat bez povšimnutí a má své důsledky. Ale ne ve chvíli, kdy dítě zlobí (a my jsme máme potřebu ho vychovávat). Spíš jindy, kdy vyvstane vhodná příležitost a oba cítíme blízkost a důvěru.

• Bůh nás nesmírně a bezpodmínečně miluje. Každé dítě potřebuje velmi často ujišťovat, že ho jeho rodiče milují takové, jaké je. ať dělá nebo řekne cokoli, ať poslouchá nebo ne, i s jeho vztekem, pláčem, kňouráním nebo ječením, i se čmáráním po zdech a počůráváním do postele. Nemáme rádi to chování a chceme ho řešit, ale milujeme to dítě. Stejně tak nás vnímá Bůh. Vadí mu některé naše chování, ale nás miluje. Nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. Říkejte dětem, že je máte rádi a že Bůh je má rád. Naše děti jako malé milovaly, když jsme jim v postýlce při ukládání říkali, kdo všechno je má rád. Maminka, tatínek, brácha, babička, děda.. a Pán Bůh, ten tě má rád nejvíc ze všech. Můžeme v modlitbě děkovat za to, jak moc nás má rád. Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby každý, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. A nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Říkejme to dětem hodně často.

• Bůh je s námi a bude s námi každý den až do konce života. A my s ním můžeme žít navěky. Tohle si potřebujeme připomínat i my dospělí každý den. A stejně tohle ujištění potřebují naše děti. Jejich zápasy jsou stejně těžké a strach nahánějící, jako ty naše. Potřebujeme vědět, že v tom nejsme sami. A můžeme v modlitbě Boha chválit za to, že je i dnes s námi, ani v naší situaci nás neopouští

Naše děti se potřebují dozvídat o Božím charakteru. Když od nás uslyší (čtením Bible, v modlitbách, ve společenství jiných křesťanů, v nedělní škole...) o úžasných božích vlastnostech, pomáháme jim vytvářet si k Bohu vztah, zamilovávat si ho. Bůh pro ně nebude jen abstraktní síla nebo dědeček z vyprávění. A tím, že budeme Boha v modlitbách chválit za jeho vlastnosti a charakter my, budeme mu my blíž, poroste naše láska k němu. Nemáme co ztratit :)

Takže i tentokrát je to o překračování komfortní zóny a o tom zkusit v modlitbě něco, co je možná úplně nové a nezvyklé. Ale věřím, že to bude super :)

A ještě mě napadá - pokud by vám připadalo chválit Boha svými slovy příliš složité nebo zvláštní, pomozte si naučenou modlitbou, která je vám blízká, nebo žalmy. Jsou nesmírně hluboké a pokud přečteme jen krátkou část, děti jim docela dobře rozumí už v nízkém věku. Jen nesmí být příliš dlouhé nebo složité. Vezměte si na pomoc překlad, který vám přijde srozumitelný (já doma čtu obvykle z Bible 21 nebo Slova na cestu). A nečtěte víc než 12-16 řádků, klidně méně. Můj zamilovaný je žalm 121. Věnujte klidně žalmům chvíli času, až půjdou děti spát, a najděte si 3 nebo 4 oddíly, které si myslíte, že by mohly být pro čtení s vašimi dětmi dobré. Zkuste některý oddíl, který oslavuje Boží charakter a vlastnosti, dětem přečíst. A pak to zkusit vlastními slovy. 

Moc se těším na vaše postřehy a zážitky v komentářích  a přeju krásný další týden :)