Třetí týden, třetí úkol a téma. Synek vzal výzvu za svou a už se dnes ptal, co bude příští týden. Chválit Boha za to, jaký je pro nás nebylo úplně snadné. S mužem nejsme zvyklí používat v modlitbě "velká slova" a dávat do slov své myšlenky o Bohu je pro mě obtížné. Bezprostřednost dětí mě ale pořád nepřestává dojímat a naše Mrňavka mi byla tenhle týden velkým povzbuzením a pošťouchnutím. S jakou upřímností dokáže v modlitbě Bohu říct něco krásného a osobního... Občas je dobré si připomínat, že máme mít víru jako děti :) A tak jsem se i já pokoušela překročit své pohodlí a vzdávala Bohu chválu za to, jaký je, jak Ho vidím, vnímám, cítím... O samotě mi to jde snáz než před druhými. S dětmi je to fajn :)
Na následující týden máme téma
Modlete se k nebeskému Otci
Naším cílem je povzbudit naše děti (a často i sebe samotné) oslovovat Boha jako svého nebeského Otce, vnímat ho tak. Můžeme si tedy s dětmi povídat o tom, co to vlastně znamená, že Bůh je nás Otec. Samozřejmě se přímo nabízí začít tím, jak se člověk může stát Božím dítětem. Protože Boží děti se nerodí tak, jako se rodí lidé. Narodili se z Ducha. Božím dítětem se nikdo nestane sám od sebe, natož proti své vůli. Nemůžeme to za děti udělat my. Je to a vždycky bude na nich.
Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.
Jan 1,12-13
Jan 1,12-13
Můžeme se sami zamyslet nad tím, jak to vlastně s Bohem máme. Jsme si jistí tím, že jsme Boží děti? Co to pro nás znamená? Dokážeme o tom mluvit?
S dětmi jsem si uvědomila jednu docela pro mě důležitou a novou věc. Je dobré mít svoji víru promyšlenou a "danou do slov". Ptají se. Často a rádi. Kdykoli na něco narazíme, brzy přijde otázka, jak to mám já. Nechtějí mě zkoušet nebo prověřovat. Prostě je to zajímá. Chci na tyhle chvíle být připravená, protože příště už třeba otázka přijít nemusí. Zároveň je třeba umět odpovědět velmi stručně, jednoduše, rovnou k věci. S dětmi není prostor pro "křesťanštinu". Musíme být schopní odpovědět jim slovy, kterým rozumí. Ne všechno se dá zjednodušit na úroveň 4 roky. Překvapivě ale naprostá většina ano. Vůbec není třeba jim z Bible a víry dělat pohádky. Nemusíme nic přidávat. Stačí prostě říct, jak to mám, jen jednoduchými slovy a třemi větami. Mám pro sebe pravidlo, že odpověď by měla být maximálně 2-3x delší než otázka. Když to dětem nebude stačit, položí další otázku. Když se rozkecám, brzy je to přestane bavit a jdou si po svým.
Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí.
1. list Petrův 3,15-16
Buďme tedy připraveni odpovídat svým dětem, až se nás zeptají :) Tento týden na téma "Bůh je náš nebeský Otec a my jsme jeho děti".
Proč se modlit k Bohu jako k nebeskému Otci?
- Ježíš ho tak ve svých modlitbách oslovoval a učil to i své učedníky. "Abba", neznamená jen "Otče", ale dokonce "tatínku". Židovské děti tak volají na svoje táty, když něco potřebují :) Věděli jste to? Ježíš Hospodinu neříkal "otče", ale "tatínku".
- Pomáhá nám to mít k Bohu osobní vztah. Uvědomovat si a připomínat, že Bůh není abstraktní síla nebo energie, není to nějaká neuchopitelná jednotka, ale živá osoba, která mluví, slyší, cítí, raduje se, pláče... Můžeme děti zvát k tomu, aby i ony hledaly a vytvářely si k Bohu osobní vztah.
- Pomáhá nám to pochopit, jaký Bůh je. Naši pozemští otcové jsou často nedokonalí, někdy úplně šílení a občas dokonce žádní. Málokteré dítě je se svým tatínkem tak často, jak by si přálo. A všechny po tom touží. Všichni si dokážeme poměrně konkrétně představit toho ideálního tátu, jaký je, co dělá, jak nás vychovává a učí, jak nás provádí různými životními karamboly, je oporou, posilou, povzbuzuje, občas usměrňuje. O tom všem si můžeme s dětmi povídat a ukazovat na Boha. Vůbec to přitom neznamená kritiku táty nebo dědy, ať je jakýkoli.
- Pomáhá nám to pochopit, jak se o nás Bůh stará. Vnímá naše potřeby, zná naše bolesti. Nic z toho mu není jedno.
- Pomáhá nám to získávat postoj poslušnosti. Bůh je Otec. Má právo určovat pravidla hry, má jasné hranice. Miluje nás, ale to neznamená, že nám všechno dovolí. Některé věci nám neprospívají. Tomuhle dobře rozumíme ve vztahu ke svým dětem. Vnímat Boha jako Otce nám může pomoci porozumět tomu, proč nás nechce nechat dělat cokoli si zamaneme. Místo příkazů a zákazů můžeme začít vnímat Jeho laskavé a moudré vedení, které je motivované zájmem, láskou a obavami o nás. A to můžeme předávat i našim dětem. Pokud jste se rozhodli být v některé konkrétní věci poslušní, můžete o tom dětem říct. Konkrétní příběhy jsou vždycky pro děti líp uchopitelné než abstraktní popisování principů. Můžete jim přečíst některý příběh o poslušnosti z Bible.
- Ukazuje nám to na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Bůh nás miluje bez ohledu na cokoli. Takové, jací jsme právě teď. Když se budeme víc snažit, nebude nás milovat ještě víc. Někdy se Mu nelíbí, co děláme. Někdy s námi nesouhlasí. Někdy se možná i zlobí nebo trestá. Ale nic z toho nemůže zmenšit jeho lásku k nám. A tuhle lásku můžeme nejen čerpat a předávat dál, ale taky o ní vyprávět svým dětem. Co víc potřebuje dítě slyšet, než že je milované?
Takže tedy tento týden o Boží lásce, jeho otcovském srdci. Už teď se na ten následující týden těším :)
Jo jo, je to výzva :-)
OdpovědětVymazat