Půst 2019

Postní období je tu. Jsem za něj ráda. Připomíná mi, že je čas zamyslet se nad tím, co je důležité, a odstřihávat to nepodstatné. Zbavovat se nánosů a nepotřebných věcí nejen v bytě, ale i v hlavě a v srdci. Vnímám ho jako takový restart.

Nepotřebuju si až tak úplně dávat závazky, čeho se odřeknu. Na facebooku jsem postřehla pár prohlášení typu "vynechám čokoládu" a "nebudu pít alkohol". Ne, že by to bylo špatné, ale měsíc lehce organizované střídmosti nestačí, pokud se po zbytek roku cpu jak nezavřená. Nechci, aby moje postní období bylo jako další neperspektivní redukční dieta, po které následuje jojo efekt a stav ještě horší než před tím. Vyzkoušeno, netřeba opakovat.

Vrátila jsem se ke svému loňskému a předloňskému zamyšlení v období půstu (najdete ho TADY a TADY) a zjistila, že bych je klidně mohla překopírovat a vložit znovu. V něčem ano, programová a plánovaná skromnost v oblasti nakupování se u nás zabydlela a docela se mi daří dvakrát rozmyslet, než něco vložím do košíku.

Takže čím teď žiju a co bych potřebovala nejvíc?

• Pořádně spát. Alfa a omega všeho. Daří se mi to víc než dřív, ale do ideálu to má daleko. 
• Líp kontrolovat své nutkavé sahání po mobilu. 
• Zase začnu trochu hlídat jídlo - míň cukru a bílé mouky, ale hlavně toho cukru. Od Vánoc se mě drží žravá. Tuším, že si tělo nedostatek energie vynahrazuje cukrem...
• Zkusím vymyslet, kdy a jak pravidelně číst Bibli a modlit se, každý den. V našem hektickém fungování se to ne a nedaří. Všechno, co jsem kdy zkusila, mi vydrželo jen nějaký čas. Ale chybí mi to zoufale.
• Pokusím se dotáhnout třídění a debordel doma. Krizový bod je prodávání věcí vytříděných k prodeji. V tom jsem marná.
• Hlavní a nejdůležitější je ale zapracovat na soustředění se na jednu věc. Rozhodnout se pro jednu věc a tu udělat a dokončit. A až potom druhou. Celoživotně mě nesmírně vyčerpává neustálé těkání od jednoho k druhému, stále dokola sbírat energii, neustále znovu začínat, neustále si vybavovat, co že jsem to dělala, nic nemít dokončené... V tomhle mě moje porouchaná hlava strašně limituje, ale není jiná cesta, než na tom postupně po krůčcích pracovat. Pomáhá sepsat si seznam, úkoly rozdělit ne podúkoly a ty pak plnit jeden po druhém. A třeba si i říkat, co dělám, proč to dělám a  že nevstanu, dokud to nedodělám.
• Chtěl abych víc zapracovat na neodkládání. Začít den tím, že jako první splním ten úkol, do kterého se mi nejvíc nechce.
• Potřebuju se naučit nějaké relaxační techniky, které bych mohla zařazovat během dne. I když mě život s dětmi a domácí škola strašně baví a uspokojuje, zároveň mě hodně vyčerpává. Když se sejde víc požadavků zároveň (děti, zákazníci, manžel, moje plány a potřeby, tu něco vyřídit, tam zavolat...), rychle se začnu cítit zahlcená a nemůžu fungovat. Mozek vypíná. Potřebuju se naučit účinně zrelaxovat, aby si mozek skutečně odpočinul a já jsem mohla zase fungovat dál.
• Prospělo by mi víc pohybu. Chtěla bych začít jezdit na kolečkových bruslích. Letos jsme poprvé v životě (nebo kam až pamatuju) bruslila na ledě v bruslích, které mě netlačily a ve kterých to nebylo utrpení. Strašně mě to bavilo. Mám chuť se začít učit i na kolečkových. Navíc se to dá dělat s dětmi. Uvidíme :)
• Ze všeho nejvíc bych se chtěla naučit víc vnímat ukotvení v životě. Necítit se tak rozlítaná a hnaná větrem na různé strany. Z části je to poruchou pozornosti, z větší části určitě nedostatkem duchovního ukotvení. Potřebuju se neustále vrace ke kořenům a růst z nich. myslím, že to je moje hlavní výzva pro letošní postní období. Najít si čas pro Boží slovo a modlitbu, pro čas o samotě s Bohem a zapouštět kořeny do Něj. Bůh slibuje "proudy vody živé (viz Janovo evangelium 7,37-39)  a to já teda potřebuju jako sůl :)

Tak to jsou takové hlavní body. Letos je to takové neučesané, neutříděné. I tak jsem si to pro sebe chtěla sepsat.

Jak pojímáte postní období letos vy?