Lyžování na Velkém Javoru (a nejen to)

V hlavě už mám jaro už od února, ale zimní dovolená vyšla letos až na půlku března. Nám dospělým se moc nechtělo ladit se zase do zimního módu, ale děti se těšily na lyže úplně neskutečně. Nakonec jsme si to parádně užili všichni :-)

Javor máme rádi. Je to super středisko pro rodiny s dětmi různého věku. Krásně upravené sjezdovky všech obtížností, velký dětský park, sáňkování, pěší cesty... v okruhu 50km je několik výborných plavečáků, centra národního parku Bavorský les, kde jsou interaktivní expozice a celoroční venkovní výběhy pro zvířata, která v této oblasti žijí nebo žila v minulosti. Takže zábavy je dost, ať vyjde počasí jakkoli.

Rádi dovolenkujeme dohromady s další rodinou s dětmi. Tenhle model se nám osvědčil. Děti se zabaví a nepotřebují nás, my si popovídáme. Můžeme se o ně různě podělit a tak všem umožnit, aby dělali to, na co mají náladu. Takže nejstarší kluci lyžovali samostatně, Mrňavka a druhá mladší holčička s některým z rodičů (který zároveň monitoroval ty starší dva) a zbytek rodičů mohl vyrazit s nejmladšími dětmi na výlet. V minulém roce jsme taky hodně sáňkovali (na Javoru mají specialitu - dlouhou sáňkařskou dráhu mimo sjezdovky, na kterou vás vyveze lanovka), letos ale už byla tahle část areálu uzavřená. Z vrcholků byly překrásné výhledy a mrňata v nosítkách si výlety dost užívala. A já jsem se nadchla pro sněžnice a skialpy. Z lyžování ale (jako obvykle) nemám ani jedinou fotku.

Počasí bylo jarní, teploty lezly před 10° a v údolích až k 16°. Téměř všichni jsme se přižehli, někteří víc než v létě :D Fotila jsem tentokrát jen na mobil, nechtělo se mi tahat s sebou velký foťák. Maluch váží už 15 kilo a pronese se :)

Takhle prázdné sjezdovky si můžete užívat fakt jenom po sezoně :)

Na vrcholu Javoru je krom meteorologické stanice (to jsou ty kopule na předchozí fotce) taky dřevěná kaplička a u ní umrlčí prkna. Nevíte, co to je? Tak si to najděte ;-) Já jsem to taky nevěděla. A už to vím, heč :-D

Kdo neví, jak vypadá Jitu a Maluch, tak takhle :-)

Na jeden z vrcholových výšlapů se s námi vydali i velcí kluci. Mrňavka nadšeně lyžovala, kdykoli to bylo možné. Poprvé na lyžích stála letos po Vánocích (v minulých letech ji lyže naprosto nezaujaly) a jezdí už jako drak.

V jednom z nelyžovacích dní jsme vyrazili plavat do bazénu v Deggendorfu. Doporučuju, byl moc fajn a za hubičku. Odpoledne jsme vyrazili do parku Donaupark, kde jsou úplně výborná dětská hřiště. A celý park mě nadchl tím, jak autoři pojali veřejný prostor a s poměrně malými náklady dokázali vyřešit park, protipovodňovou ochranu, parkování pro univerzitu a veřejnost a další funkce, aby to všechno vypadalo dobře. V minulém roce jsme byli plavat v Sušici a taky jsme byli příjemně překvapení, jak hezký bazén tam mají.

Druhý nelyžovací den jsme strávili v Neuschonau, kde je centrum národního parku Bavorský les (hledáte Nationalparkzentrum Lusen). Právě tady je bavorská stezka v korunách stromů, která je designově strašně hezká a stojí za návštěvu. Nicméně děti byly trochu zmlsané z lipenské, kde je mnohem víc interaktivních překážek po cestě. Mně chybělo víc interaktivních informačních panelů, které moc ráda využívám, když se učíme venku na cestách. Expozice v domě Hanse Eisenmana mi nepřišla nic moc, ale moc se nám líbila procházka parkem "Mezi divokou zvěří" (Tierfreigelände). Cesta byla dlouhá asi 7 km, krásným lesem (buky, jedle a smrky) a potkali jsme rysy, medvědy, vydry, tetřevy a spoustu dalších zvířat.

Bavorská stezka mě designově nadchla. Lipenská má jednoduchý válcovitý tvar, krkonošská mi přijde hezčí - trychtýř otevřený k nebi. Ale tohle vajíčko u mě jednoznačně vede. 

Uvnitř rozhledny jsou původní vzrostlé stromy.

Z procházky za zvířaty žádné fotky nemám. Mobil v šeru lesa nic moc nezachytil... 

Minulý rok jsme byli v druhém centru národního parku, které je Nationalparkzenter Falkenstein v Ludwigstahlu. Expozice v Domě přírody nás minulý rok okouzlila a to jak část pro dospělé, tak zejména ta věnovaná dětem. Pro mě ukázka, jak dělat muzea ve 21. století. Krásné, hravé, zážitkové a taky informativní. Ve venkovní části jsou výběhy s rysy, vlky, pratury a divoké koně. Po cestě je také replika jeskyně z doby kamenné (park chce připomenout, že divočina je v téhle oblasti už po tisíce let). Právě po tomhle zážitku pro mě byla expozice v druhém centru dost zklamání.

Podotýkám, že obě centra jsou zdarma, je to služba národního parku veřejnosti. Jen vstup na Stezku korunami stromů se platí.

Na závěr ubytování - bydlíváme na německé straně. Rychlým omrknutím webů jako booking.com jsme (bohužel?) zjistili, že vychází kvalitněji a zároveň citelně levněji než na naší straně. Jinak se do srovnání české a německé strany hranice pouštět nechci, to by bylo na úplně jinou debatu :)