Minulý týden jsme pokračovali modlitebními úkoly, ale na blog se mi to jaksi nedostalo. Měli jsme hodně domškoláckých i jiných akcí a nestihla jsem. Tak tedy dnes, než sem lupnu aktuální týden (a doplním ho po rád dalších zamýšlených článků. Snad. Kéž by...).
Píseň může být modlitbou. Něco, co je pro nás dospělé křesťany asi celkem samozřejmá věc (a pro ženy ještě o dost víc než pro muže, aspoň co tak sleduju). Ale pro děti je to celkem nová informace. Že písně, které Pánu Bohu zpíváme, ať už jim říkáme jakkoli, mohou být naší modlitbou. Že to nejsou jen jiné písničky, ale mají pro nás mnohem hlubší smysl.
Od mala se snažíme dětem vysvětlovat, čím jsou pro nás chvály při bohoslužbách nebo na modlitebních setkáních, proč při nich někdy stojíme, někdy zdviháme ruce, někdo tančí, někdo si kleká nebo se sklání, v některých společenstvích se tančí s prapory... A proč je dobré dávat pozor, poslouchat a být potichu. Děti se ptají na slova, kterým nerozumí. Povídáme, vysvětlujeme jim, jak to máme my.
Ale že i dětská písnička z besídky (nedělní školy) nebo dětského klubu může být modlitbou a chválou, to je přeci jen něco trochu jiného. Najednou je to pro děti osobní, týká se to jich samotných. A tak jsme si povídali o písničkách, které s dětmi Pánu Bohu zpíváme doma nebo ve sboru. Kterou bychom mohli zpívat jako modlitbu před spaním, když se bojíme, když máme radost, když chceme poděkovat... A že písnička může být modlitbou hlavně tehdy, když vím, že se chci modlit, ale nějak nevím jak. Nemůžu se soustředit nebo mi to prostě "nějak nejde".
A připomněli jsme si také, že je dobré být pozorný a zvažovat, co Bohu zpíváme. Abychom v písni neslibovali něco, za čím si třeba až tak docela nestojíme. Nebo nevyznávali něco, čeho ve skutečnosti nelitujeme. Abychom nezpívali slova, kterým nerozumíme. Protože slova mají moc.
tak jsme minulý týden zpívali mnohem víc než obvykle a musím říct, že bych docela ráda, kdyby to tak zůstalo :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat