Zase šiju

Poslední dny jsem strávila šitím roušek. A nejen jich :-)

Tady na blogu se svému šití věnuju úplně minimálně. V minulých letech jsem šila opravdu hodně, jednu dobu jsem si zakázkovým šitím látkových plenek docela dobře přivydělávala. Šití pro mě bylo velkou relaxací a radostí, obří životní výzvou (zkuste se začít život něčím jiným, než svojí profesí, a navíc něčím, co je tak sešněrovanými různými zákony a předpisy jako výroba pro miminka). Dokázala jsem si, že něco dokážu (byla jsem to dítě, co léta poslouchalo, že má obě ruce levé a pro praktický život se nehodí). Zjistila jsem, že jsem docela kreativní. A taky že se nehodím do podnikání. Chybí mi ten tah na bránu a touha uspět, obětovat tomu všechno, co je třeba.  Po narození Maluška už se třemi dětmi šít na prodej nešlo, ne víc než jen sem tam nárazově. A tak jsem se stáhla a šila už jen občas pro děti, pro sebe. No a když jsem se vrhla do plánování stavby a zahrady, šlo šití stranou úplně. Stroje zůstaly přikryté a byla to jedna z prvních věcí, kterou jsem balila do krabic.

Už při stěhování jsem přemýšlela, jestli je vůbec povezu s sebou. Jestli to není jedna etapa života, která se prostě uzavírá a přijdou zase další. Neuměla jsem si ale představit, že bych už neušila nikdy nic. A tak šly stroje a látky do krabic a v novém domě do skladiště. Ocitly se sice až v tom nejzazším rohu, zaskládané jinými věci, ale byly tam.

No a teď, když celé Česko šije roušky, jsem stroje vytáhla i já. Nechtělo se mi, neplánovala jsem to. Nechtělo se mi věnovat tomu čas, přeskládávat (už asi po třicáté páté) celé skladiště. Navíc nešiju běžně z pláten a mám doma spíš různé zbytky. Větší kusy světlých a jednobarevných pláten jsem hned první den šicího maratonu nabídla místní improvizované manufaktuře a ušili z nich roušky pro důchoďák a další potřebné. Trvalo mi to pár dní, ale nakonec jsem vytáhla ty své zbytky a začala taky šít. Postupně jsem našila a rozdala roušek skoro 200. Příbuzným, přátelům, známým i úplně cizím místním lidem, co se ozvali přes Facebook. Šila jsem výměnou za něco jedlého, co kdo doma má, a tak se nám sešla spousta dobrot.

Vím, že je kolem roušek spousta polemiky, ale já se do ní nechci pouštět. V tuhle chvíli mám radost, že jsme mohla přispět, a mám radost, že zase šiju. A že šití chytlo děti :-) 

Tahle corona-krize nám připomíná spoustu věcí. Jednou z těch, co připomněla mně, je ten skvělý pocit, když vám pod rukama z ničeho vzniká něco. A když to něco slouží, přináší radost a propojuje lidi.

Všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. 

list Římanům 8, 28