V posledních dnech se mluví o dr. Horákové hodně. V médiích se řeší, jestli byla zavražděna komunisty. Čím žila a proč zemřela, kdo byla, kde brala sílu... Nad tím přemýšlím i já. Kde brala sílu? Kde bych ji brala já? Měla silné ideály a nemohla jinak. Zároveň ale byla věřící a její víra nebyla jen kulturním rámcem a rodinnou zvyklostí. Osobně se rozhodla stát se evangeličkou a vstoupila i s rodinou do evangelického sboru v Praze na Smíchově, ačkoli vyrostla v katolické rodině. To chtělo hodně odvahy a mít pro sebe vyřešené, proč do toho vůbec jít.
Snad tedy brala sílu v Kristu, kterému patřila a který ji dával naději v životu i ve smrti. Láska k pravdě, touha po spravedlnosti a lepším světě, to bylo to, čím byla a je známá.
Milada Horáková nezemřela pro svoji víru, ale myslím, že díky své víře zemřela. Její víra jí dala sílu vytrvat, nevzdat se, všechno překonat a obstát za cenu vlastní smrti.
Ráda se o ní bavím i s dětmi. Je pro mě hrdinkou a obrovským vzorem v mnohém.
Psala jsem na blog o dr. Horákové už v minulosti. Nemám, co napsat víc. Pořád to platí, moje úvaha TADY i to, proč a jak vůbec o takových věcech mluvit s dětmi (TADY).
Dny kolem 27.6. jsou pro mě vždycky hodně silné...
 |
| Obálka nového komiksu Milada Horáková od Zdeňka Ležáka a Štěpánky Jislové. Popisuje nejen smrt Milady, ale hlavně její život. Neměla by být připomínaná jen jako mučednice, ale hlavně jako silná žena, právnička, politička, bojovnice za práva žen, účastnice prvního, druhého i třetího odboje... a také manželka a matka. |
