Zajímavá otázka, nad kterou jsme se musela zamyslet.
A tady je pár věcí, které mě napadly.
- Gratuluju Ti.
- Uvolni se, dýchej a buď v klidu.
- To dáš, uvidíš. Vypadá to trochu děsivě, ale bude to úplně v klidu. O děti mít strach nemusíš, ty budou v pohodě vždycky.
- Veř si a hlavně věř dětem.
- Máš pochybnosti? Vždycky je budeš mít. Co je bez chvění, není pevné...
- Obsah je důležitější než forma. Nejen při trénování psaní.
- Nečekej, že ti někdo něco zařídí. Domškoláci nejsou žádná organizovaná skupina a nemají žádné zaměstnance. Jestli něco chceš, zkus to zařídit.
- Zadarmo jsi dostala, zadarmo dávej. Informace, povzbuzení, pomůcky...
- Každý nemusí hrát na hudební nástroj.
- Pečlivě si vyber kmenovou školu, ať nenarazíš hned u prvního přezkoušení. Bude to ještě lepší, než si představuješ
- A někdy to bude mnohem horší, než si představuješ. Někdy budeš mít všeho plné zuby, ale to je normální.
- Takže zkus překonat ostych a najdi si domškolácké přátele. Děti je potřebují, ale ty je budeš potřebovat ještě víc.
- Zapoj děti víc do chodu domácnosti. Všechno sama neutáhneš a když ano, nebudeš mít na děti už čas a energii. A to nechceš.
- Pořádně spi!!!
- Najdi si čas na modlitbu a čtení Bible, na osobní ztišení. Dej tomu maximální prioritu. Abys mohla dávat, musíš taky někde čerpat.
- Nesrovnávej děti s ostatními dětmi (školními i domškoláky), ale hlavně se nesrovnávej ty sama s ostatními domškoláckými rodiči. Každý má svoji cestu.
- Teď to možná vypadá jako sci-fi, ale rodina bude tvojí velkou oporou. Srovnají se s tím, že to máš jinak, a uvidí všechny výhody. Nakonec budou Tvými obhájci
- A všechny ty zahraniční dovolené, na které nebudete mít, ti budou celkem úplně jedno
To je hezké shrnutí! Domškoláctví neplánujem, ale on život se 3 dětmi je náročný i tak a spousta těch tipů se do něj dobře hodí či se dá adaptovat. Možná si zkusím taky udělat nějaké svoje shrnutí života s dětmi :)
OdpovědětVymazatJa jeste mela:Netlac na pilu. A hlavne at je to zabava. 😉J
OdpovědětVymazatDíky díky...
OdpovědětVymazatdcera půjde na rok do školy v zahraničí a pak bychom se chtěli přestěhovat a učit doma. A já jsem z toho úplně na prášky (i když si domácí školu přeju dlouhá léta), protože jsem TAK STRAŠNĚ nesystematickej člověk. Jak to jen zvládnem? S miminkem a po stěhování z jednoho státu do druhého.
Jak to u vás pokračuje? Zvládáte? Musí to být hodně složité, zejména teď...
VymazatJitu, zkouším, jestli se vám ukáže zpráva, když odpovídám takhle pozdě. Od 1. září (se) učíme doma. Systematická stále nejsem, prostě se občas něco namátkově učíme, občas si něco čteme, občas jdeme ven. Uvidíme, jak dopadneme při přezkoušení. Ty rady výše jsem si ráda znova přečetla. :-)
VymazatToto je uplne super zoznam, prave si ho idem vytlacit a niekam zavesit, ked budem moc vysilovat :D Len by ma zaujimalo, kedy (alebo skor ci vobec) dojde u nas k predposlednemu bodu, lebo teda zatial (po prvej triede) to stale beru ako moju blbost a v zasade chybu, ktorou detom strasne ublizujeme... vela sil do dalsieho roku!
OdpovědětVymazatU nás to tak dopadlo a jsem zato nesmírně vděčná. O DV jsme začali mluvit, když jen starší synek byl předškolák, dcera pětiletá a k tomu batole. Tehdy byli všichni zásadně proti. Postupně se hrany ohladily a na konci synkovy první třídy, tj. po zhruba dvou letech, už byli schopni vidět i pozitiva. Dnes, tedy po čtyřech letech od prvních diskusí, jsme ve fázi, kdy většina rodina naprosto jasně vidí spoustu pozitiv a respektují naši cestu jako rovnocennou. Třeba by si ji sami nevybrali, ale vidí, že věci nejsou jen černé a bílé, správné a špatné.
VymazatMusím uznat, že velmi pomohla zkušenost s koronakrizí. Všichni si vyzkoušeli školu doma a i když má k domácímu vzdělávání hodně daleko, zažívají některá její pozitiva na vlastní kůži. A také vidí, co všechno zlého se ve školách někdy děje.
Naše domácí škola dneska není něco, o čem by bylo třeba nějak diskutovat. Prostě je a všichni to tak berou. Já nemám potřebu se obhajovat a příbuzní nemají potřebu mě přesvědčovat. Vidí, že se vůbec nic strašného neděje, děti rostou, prospívají, moudří... A jsou úplně OK :-)
Moc děkuji, toto jsem si potrebovala přečíst, krásně to pohladilo.
OdpovědětVymazatRádo se stalo :-)
Vymazat