Domškolácká realita

                                          Někdy takhle...                                                                          ... a někdy zase takhle.



Mám hrozně ráda domškolácké blogy a pár jich s chutí sleduju. Určitě o některých pořád ještě nevím. Nicméně mě tu a tam popadne při jejich pročítání lehčí depka. To fakt toho tolik přečtou? A ty výlety, výtvarky, aktivity, doma vyráběné pomůcky, projekty, lapbooky a plakáty... jak to dělají? Kdy to vůbec stíhají? A hlavně... fakt to ty děti baví?

Asi mám nějaký jiný druh dětí. Moje pečlivě naplánované a promyšlené aktivity obvykle sestřelí a v lepším případě si jdou hrát nebo kutit něco svého. V horším to dopadne třaskavě. Oni jsou naštvaní, že je zas do něčeho nutím, já jsem naštvaná, že jsem si to promýšlela a připravovala úplně zbytečně. Něco tu pro ně dělám a oni mi na to hodí bobek. Já tlačím, oni se šprajcují. Dokáží se fantasticky ponořit do činnost a několik hodin si nerušeně hrát nebo na něčem pracovat. Když si to sami vymyslí. Organizované aktivity nám ale příliš nejdou.

A tak se kochám fotkami dětí z blogů, které příkladně spolupracují, jsou zaujaté nějakým děsně kreativně pojatým projektem ve stylu lidského těla z přírodních materiálů, a piju kafe uprostřed bordelu.

To je totiž druhá věc. Stihnu se věnovat dětem a dělat super kreativní a vzdělávací věci, nebo vařit, prát, skládat a uklízet prádlo, uklízet, mýt, luxovat, nakupovat, zalévat kytky a dělat milion běžných věcí souvisejících s chodem rodiny se třemi malými dětmi. Obvykle ale nestihnu obojí. A když stihnu, jsem večer tak vyčerpaná, že už nezvládnu než kouknout s mužem na jeden díl Big bangu (no dobře, dva :) nebo tupě zírat do facebooku. Chtěla bych šít nebo si číst, ale není síla. A když si najdu čas na šití nebo čtení, nestihnu zas uklidit. A když zvládnu i domácí práce i vlastní relax, nemám zas kapacitu dělat něco s dětmi. Oni jsou dost samostatní, ale na vyrábění, stolní hry, čtení nebo některé věci do školy mě zatím potřebují. A hlavně je upřímně baví dělat to společně a štve je, když musím odbíhat nebo jsem myšlenkami jinde.

A tak je ta naše domácí škola zatím spíš neustálé balancování a žonglování. Kdybych měla neustále po ruce foťák, určitě bych tu a tam dokázala vyfotit nějakou"pěknou blogerskou" fotku a mohla bych si ji vystavit, jak nám to skvěle jde. Většinu času by ale dalo dost práce vytvořit takovou kompozici, aby do fotky nevlezla nějaká část provozního bince :)

Takže jestli se hroutíte, že ta vaše domácí škola nevypadá jako na fotkách, tak se nehruťte :) Kdo říká, že to v těch rodinách z blogů vypadá pořád tak? A jestli si říkáte, že vy byste domácí školu určitě nezvládli, protože to nezvládáte už teď, tak buďte úplně v klidu. Nikdo neříká, že to domškolácké rodiny zvládají :) Někdy je to tak... a jindy zase tak :) Prostě život takový, jaký je. Není to soutěž. 

Jeden z důvodů, proč jsem nechtěla dát děti do "systému", je neustálé hodnocení, poměřování, srovnávání a známkování. Tlak na to být nejlepší, nebo aspoň nebýt nejhorší. Tak se usilovně snažím nehodnotit, nepoměřovat, nesrovnávat a hlavně neznámkovat, jak to zvládám já sama. Prostě se snažím a občas vidím pokrok. A pak zase ne. Ale ta snaha je to, co se počítá :)

Ale vlastně možná ani ta ne. Zjistila jsem totiž, že když se přestanu snažit dělat všechno správně  a nejlíp, mít všechno přichystané a promyšlené, naplánované a dodržené... když se prostě přestanu tak strašně snažit, všechno se najednou uvolní a jde to úplně samo a lehce. Děti se s chutí přidají k činnosti, kterou jsem začala, s radostí poslouchají příběhy, které jim čtu, a samy je rozvíjí dál. Vrhnou se do kreslení obrázků nebo vyrábění, začnou vymýšlet, co všechno by se dalo. Najednou je pohoda a všechno volně plyne. Ale je to hrozně těžké. Celý život jsem poslouchala, že se musím hlavně hodně snažit...

Takže to nakonec bude nejvíc o hledání a nalézání rovnováhy. Snažit se, ale ne zas příliš. Držet se toho nejdůležitějšího a na tom všem ostatním až tak moc nelpět. A hlavně si stále připomínat, že dokonalost fakt nepomáhá. Nikomu :)