Po sérii úkolů, které měly za cíl nám připomenout různé situace a příležitosti, kdy se můžeme (nejen s dětmi) modlit, nás teď čeká několik týdnů, kdy si budeme připomínat, za co všechno se můžeme modlit. A hned ten první úkol bude výživný :)
Modlete se za touhu poslechnout
Poslušnost je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou se učíme už jako děti, A taky jedna z nejtěžších. často to bolí, je to nepříjemné, nechce se. Máloco je dnes tak nepopulární jako pokora a poslušnost. tedy ne poslušnost dětí, ty pořád (minimálně v české společnosti) mají umět !mlčet a šoupat nohama". Ale poslušnost u dospělých? Koho bych jako měl poslouchat? Můžu si dělat, co chci, nebo co mi dává smysl. I v církvi je čím dál častěji slyšet, že máme právo si vybrat, co budeme poslouchat a co ne, čím se v Bibli řídit a co odvrhnout jako přežitek. Není to snadné... Nakonec je to ale poslušnost, co nám chybí, když podléháme své lenosti a pokušením všeho druhu.
Potřebujeme se tedy modlit za to, abychom dokázali poslechnout a dělat to, co je v Božích očích správné (nejen nedělat to, co je špatné). A můžeme povzbuzovat naše děti k modlitbám, aby jim Pán Bůh dával do srdce touhu poslouchat. Nás rodiče, protože za ně máme zodpovědnost a je to náš úkol vychovávat je a vést. Své vedoucí a učitele, ostatní příbuzné, pokud je mají na starosti...Ale i samotného Boha. Můžeme se s děti modlit za to, aby měly touhu dělat to, co jejich Nebeského Otce těší.
Pokud se v našich dětech projevují znaky vzpoury, můžeme se spolu za to modlit. Můžeme požádat své děti, aby se modlily za nás. Chceme jim být dobrými rodiči, moudře je vést a vychovávat, máme za ně před Bohem zodpovědnost. Potřebujeme moudrost a vedení Duchem svatým a naše děti se za nás mohou modlit, abychom to dostávali. Naše děti si nás nevybraly, to Bůh nám je svěřil a ony to musí snášet. Mohou se za nás modlit, abychom to zvládali. Věřím, že tohle je jedna z cest, jako společně projít pubertou dětí a zůstat si blízcí. Doufám, že si na to vzpomenu, až to období přijde.
Už teď se ale dětem omlouvám za své chyby a modlím se v jejich přítomnosti za odpuštění, když selžu a proviním se proti nim. Vysvětluju jim, jak to je, proč po nich některé věci chci, proč je to důležité. Párkrát jsem si už povídali i na téma koho poslouchá máma s tátou. Když se mě děti ptají, proč dělám něco, co je nepohodlné, stojí to čas a energii, často je jediná moje odpověď "protože věřím, že to je správné a Pánu Bohu to dělá radost. Chci ho poslouchat.". S rostoucím věkem dětí bude nepochybně diskusí na téma poslušnost přibývat, jak začnou naše rodinné hodnoty porovnávat s hodnotami lidí v okolí.
A nakonec - není možné milovat Boha a neposlouchat Ho, neřídit se Jeho přikázáními.
Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
Jan 14, 21
Opravdu těžké téma, Jitko. Poslušnost se dnes "nenosí", ale to neznamená, že není potřebná. Jen myslím, že ji často vlastně nechápeme... Nebo velice zjednodušeně. Na druhou stranu věřím, že Bůh chápe i naši neposlušnost. J.
OdpovědětVymazat