Na blozích pomalu přešly adventní kalendáře, vánoční výzdoby, stromečky, dárky, prázdniny a novoroční přání... můj hibernoval. Nedalo se nic moc dělat. Snažím se dávat přednost důležitým věcem před urgentními, ale někdy se to tak sejde, že na některé důležité už nedojde. Snad se mi bude dařit psát teď zase častěji.
Nemám ráda novoroční předsevzetí typu zhubnout nebo naučit se francouzsky a nikdy si je nedávám. Ráda ale bilancuju (nejen na konci roku) a ráda si dávám cíle, co bych chtěla podniknout. Letos nejvíc uvažuju nad tím, co bych se v tomhle roce chtěla naučit, v čem chci vyrůst nebo se zdokonalit.
zdroj: http://www.ifiberone.com |
I když jsem samozřejmě dokonalá a perfektní tak, jak jsem (pro ty, do mě neznají - to je vtip ☺), chtěla bych dál pracovat na tom, abych byla víc sama sebou.
Chtěla bych se dál učit hledat svoji cestu a neřešit, co si o ní myslí ostatní. Jejich život je jejich, mají svou cestu. Ušla jsem v tomhle směru už velký kus (a zdaleka nejsem stejný uzlíček nervů a potřeby vyhovět jako ještě před pár lety), ale v cíli ještě nejsem.
Chtěla bych se víc soustředit na důvody, které lidé (včetně mých dětí) mají, když dělají to, co dělají. Co je za jejich slovy? Proč jednají právě takhle? Každý má důvod pro to, co dělá. Jakkoli bezdůvodné mi to může připadat. Za jejich slovy je vždycky něco dalšího. Chtěla bych se naučit nejprve poslouchat a pochopit a až pak mluvit. Lepším se, ale pořád zapomínám a sklouzávám k zajetým stereotypům, chytám se slov a reaguju na chování místo abych se zastavila a zamyslela.
Obecně bych chtěla mluvit míň. Lepším se, ale je přede mnou ještě dlouhá cesta.
Chtěla bych se naučit počítat s tím, že Bůh je ve všem se mnou. I když je to už přes 18 let, co Ho znám, pořád se kolikrát přistihnu, že s Ním moc nepočítám. Rvu věci vlastní silou a zapomínám, že mám kde požádat o pomoc.
Chtěla bych se dál učit nemít očekávání. Nejvíc mých frustrací plyne z toho, že se věci nedějí tak, jak jsem očekávala. Neznamená to rezignovat, ale spíš míň na těch očekáváních lpět. Být od nich svobodnější.
Chtěla bych se naučit počítat s tím, že Bůh je ve všem se mnou. I když je to už přes 18 let, co Ho znám, pořád se kolikrát přistihnu, že s Ním moc nepočítám. Rvu věci vlastní silou a zapomínám, že mám kde požádat o pomoc.
Chtěla bych se dál učit nemít očekávání. Nejvíc mých frustrací plyne z toho, že se věci nedějí tak, jak jsem očekávala. Neznamená to rezignovat, ale spíš míň na těch očekáváních lpět. Být od nich svobodnější.
Obří úkol je naučit se uklidnit a až pak reagovat. Stále dokola na děti reaguju v emocích a dělám a říkám věci, které jsou mi pak líto. Křičím, tu a tam mi ujede i plácnutí. Jak se mají naučit zvládat své emoce, když já nezvládám ty svoje? Teoreticky vím a občas se mi to daří, ale s rostoucí únavou a stresem jde všechno do kopru...
Konečně bych se chtěla naučit myslet na sebe a své potřeby a chovat se podle toho. Spát víc, přestat prokrastinovat na facebooku (to je neustálý boj) a věnovat ten čas věcem, které skutečně chci a potřebuju dělat. Častěji cvičit a protahovat se, věnovat větší pozornost jídlu. Starat se o své tělo tak, jak si zaslouží, aby mi dobře sloužilo i v další desetiletce. Prostou setrvačností to nepůjde.
Tak to jsou takové vzletné cíle. A pak ty poněkud přízemnější, které mě čekají. Rok 2019 bude rokem velkých změn. Čeká nás stavba domu (už máme založeno), z Mrňavky se stane školačka (a já budu mít doma už dva školáky) a Maluchovi budou 3. Čeká mě rozhodnutí, co dál se svojí pracovní dráhou. Nejspíš to bude znamenat výpověď ve škole, do které se už po RD neplánuju vracet, a hledání, co dál. Zůstat doma s dětmi? Hledat přivýdělak? Přibrat si další děti ke svým a učit ve skupince? Nebo domácí školu ukončit, děti dát do škol a školek a jít do práce? Budeme muset hledat cesty, jak to všechno zkoordinovat a zaplatit, aniž by se z toho můj muž ze všech nejlepší zhroutil.
Kolem domu bude mraky věcí, které neumím a budu se učit. Na to se strašně moc těším. Bude to další obří škola snižování nároků sama na sebe a opouštění potřeby mít všechno hned a perfektní. Udělám strašně moc chyb, spousta se toho nepodaří, na hodně věcí si budu muset počkat a bude to tak úplně ok. Budu se učit za pochodu a budu se snažit se z toho nehroutit :)
A chtěla bych se konečně naučit plést ponožky :)
Co vy? Co nového (nebo starého) byste se chtěli naučit v tomhle roce vy?
A chtěla bych se konečně naučit plést ponožky :)
Co vy? Co nového (nebo starého) byste se chtěli naučit v tomhle roce vy?
Moc hezky napsáno, doufám, že jsem na podobné cestě jako vy, ikdyž někde asi daleko za Vámi. Já jsem si uvědomila, že si chci na tento rok dát program větší vděčnosti, že mě to snad pomůže vyvést z mnohých mých negativních postojů... bez toho se nehnu.
OdpovědětVymazatDále jsem moc zvědavá, jak zvládnu roli matky syna po třech dcerách.
Mějte se moc krásně, třeba někdy v SI. Magda M.
Držím palce! :-)
VymazatA teda kluk po třech dcerách musí být někdy docela výzva :-)
Paráda! Krásně sepsané. Mám to podobně. Pro sebe jsem si svoje předsevzetí zkrátila na něco jako: "míň mluvit a prudit, víc užívat a prožívat". Tak jsme se mi něco z toho podaří. :-) Krásné dny!
OdpovědětVymazatJo, umění zkratky. To mi chybí :-D
VymazatMáme to podobné, tak ať se nám všem daří být sami sebou!
OdpovědětVymazatBáječný nový rok!
Děkuju :-)
VymazatMila Jitko,taky neumim zkratky :) ale vase prani jsou mi moc blizka,uvazuji stejne i mam stejne plany. Hlavne byt vice v klidu a nez neco vypustim zz ust,radeji se nadechnout,nekricet je pro mne vecne tema, a take prijimat lidi kolem sebe bez posuzovani (pro mou kritickou povahu tezky ukol),byt laskavejsi k sobe a mit rada kazdy den. Preji vam i sobe,at jsme v našich planech uspesne :)
OdpovědětVymazatkrásně napsáno...neočekávat a věřit....s láskou a vděčností jít vpřed a prožívat přítomnost...vědět kdy a co správně říci...možná měně myslet na věci nepodstatné...hýbat se tvořit....prostě žít
OdpovědětVymazat