Křesťanská sederová večeře

Letošní Velikonoce jsou zvláštní. Všechno je teď zvláštní. Snažím se v tom obrovském chaosu hledat dobré věci, chci mít nadějí pro tuhle zemi. Nemám strach z toho viru, mám strach, co bude s naší společností. Vyplouvají na povrch různé věci a ne všechny jsou hezké. Věci, které jsme považovali za samozřejmé, ze dne na den nejsou. Poprvé v životě zažívám tísnivý pocit, jestli mě někdo nesleduje. Lži a zneužívání moci každý den v přímém přenosu. Střet zájmů, který vnáší pachuť a nabourává důvěru téměř v cokoli, co vláda navrhuje... Jsou dny, kdy je mi úzko.

V tom všem si připomínáme, že Bůh je Já jsem. Stejný včera, dnes i navěky. Pevný bod, maják uprostřed bouře.

Velikonoce jsou pro mě letos návratem ke kořenům víry. S dětmi čteme Čekání na Velikonoce a letos jsme se rozhodli slavit sederovou večeři podobně, jako ji slaví Izraelci už několik tisíc let.

Seder je zvláštní rituál, hlavně pro nás, kdo na žádné sevřené rituály nejsme zvyklí. Když jsem si předem pročítala brožurku, kterou sestavili naši přátelé, nebyla jsem si jistá, jestli to není trochu noc organizované a nepřirozené. Strávili několik let v Izraeli a slavili Pesach ve společenství mesiánských Židů (to jsou Židé, kteří věří v Krista). Na základě svých zkušeností sestavili návod, jak slavit seder jako křesťané.

Ve Velikonocích se totiž spojuje Starý zákon s novým, stará smlouva se potkává s novou a starý rituál dostává nový obsah. Židé si po tisíce let během Pesachu připomínali (a stále připomínají) vysvobození z Egypta, z otroctví. Slaví hod beránka a děkují za záchranu. V Ježíšově době navíc putovali do Jeruzaléma do chrámu, kde přinášeli beránky jako oběť za hřích (edit: oběť beránka měla připomenout, že díky krvi beránka Hospodin přeskočil izraelské domy, když procházel Egyptem). Každý svého beránka za své hříchy. Ve Staré smlouvě platí, že odplatou za hřích je smrt. Smrt zvířete jako zástupná oběť za hřích. Izraelcům to připomínalo, že hřích není bez důsledku a že odpuštění není automatické. (Tady jsem spojila omylem dvě věci do sebe. Izraelci přinášeli oběti za hřích, ale jindy, ne o Velikonocích.)

Ježíš přijel do Jeruzaléma slavit Hod beránka s přáteli. O den později byl ukřižován a stal se zástupnou obětí za hříchy všech. Beránek Boží, dokonalá oběť jednou pro vždy. 

Letos jsme se tedy poprvé rozhodli slavit seder podobně, jak ho slaví mesiánští Židé. Připravili jsme všechny předepsané suroviny (petržel a křen, strouhaná jablka se skořicí, kost, vajíčko, víno...), upekla jsem nekvašený chléb, na večeři jsem nachystala dětí milované pečené kuře na rozmarýnu, slanině a česneku, prostřeli jsme slavnostní stůl a zapálili dvě svíčky...

Děti chtěly čekat na východ první hvězdy, ale sederová večeře je dlouhá a museli jsme začít dřív. Hvězda vyšla těsně před hlavním chodem 🙂 Postupně jsme prošli celým rituálem, povídali jsme si o tom, co se v které části večera událo během poslední Ježíšovy večeře a učedníky, zpívali jsme písně...

Součástí večera je také ukrytí a později hledání jednoho macesu. Děti, které ho najdou, dostanou malou odměnu. Symbolicky si tak všichni připomenou, že kdo hledá a najde Boha, dostane odměnu, odpuštění hříchů, smíření a věčný život.  Měla jsem pro děti připravené malé dárečky do velikonoční bojovky, nakonec jsem je využila právě tady.

Večer byl moc hezký, slavnostní a hluboký. Bylo pro nás nezvyklé dodržovat přesný rituál, nepustit se do jídla hned, všechno si vysvětlit a následovat předem daná pravidla. Bylo to ale dobré. Uvědomili jsme si, že když člověk dělá jen věci, které mu přijdou přirozené nebo na které má zrovna náladu, o spoustu hlubokých zážitků se může připravit.

Slavení Velikonoc je pro mě těžko uchopitelné. Jsem z nevěřící rodiny a z velkého města. Nemám žádný vztah k lidovým zvykům a většina mi nedává ani žádný velký smysl. Většina typických dekorací mi přijde ne moc vkusná a ne moc obsažná. Katolická tradice je hezká, plná symboliky, ale coby nekatolík mám s některými momenty trochu problém a ne všemu asi dobře rozumím. Dlouho jsem hledala způsob, jak slavit Velikonoce jako slavnostně a duchovně. A letos se to podařilo. Postní týdny jsme trávili díky knize na cestě s Ježíšem do Jeruzaléma, připomněli jsme si všechny události velikonočního týdne a všechno vyvrcholilo slavnostní večeří. Byl to podobný vrchol, jako štědrovečerní večeře. A na něj navázal víkend, kdy každý den děláme něco. Na Velký pátek jsme pekli se Synkem beránka a mohli jsme prožít moc hezkou a netradiční bohoslužbu - pásmo čtení pasáží z Bible proložené písněmi. V sobotu jsme ráno měli on-line besídku (tak u nás říkáme nedělnímu programu pro děti během bohoslužeb). S dětmi jsem prošla podle obrázků události velikonočního týdne, zpívali jsme a modlili se, hádali jsme, který příběh z Ježíšova života kdo postavil z lega... Pekli jsme s Mrňavkou mazanec a byli prostě spolu. No a dnes na Neděli vzkříšení jsme se připojili k celému sboru na on-line bohoslužbu.

Letos poprvé jsou pro mě Velikonoce slavností a uchopitelné. Sederová večeře byla tím vrcholem, ke kterému směřovalo postní období (i když vím, že katolický půst končí až sobotou a hod je v neděli) a který se stal ústředním momentem svátků. Jestli podobně jako já hledáte způsob, jak slavit Velikonoce, můžete to zkusit :-)

Brožurku k sederové večeři najdete TADY a TADY také zmíněné písně. My jsme po ustanovení Večeře /Páně zpívali starou písničku od Učedníků Poslední večeře (Dům zavoní). Je moc krásná. Na youtube jsem našla jen tuhle verzi, ale pro představu stačí. A TADY najdete i noty s akordy.