Minulý týden jsme měli hodně hektický, hned 3 domškolácké akce a do toho balení. Nové modlitební téma jsme si nedali a pokračujeme až tímhle týdnem.
Téma je pro nás tentokrát trochu obtížnější:
Modlete se za odvahu projevit nesouhlas, když někdo bere Boží jméno nadarmo
Povídáme si o tom, co to znamená brát Boží jméno nadarmo. Děti hned zareagovaly a dávaly příklady, kdy se setkaly s různými průpovídkami a klením. Postřehly, že doma neříkáme ježišmarja ani ježišikriste, že neříkáme o věcech, že jsou boží. Bylo fajn popovídat si o tom, jak to s tím Božím jménem je a proč o mít v úctě.
Zároveň je ale pro mě trochu otázka, jestli projevovat nesouhlas nahlas. Sama to nedělám. Nemám ráda, když někdo napomíná mě, tak sama druhé také napomínám jen v nevyhnutelných situacích. Ráda vysvětlím svůj postoj, když to někoho zajímá, ale jinak mi to blízké není. Maximálně čas od času napůl v žertu řeknu "neklej" a druhému to buď dojde nebo ne. Případně se zeptá, jak to myslím.
Takže tentokrát je to zamyšlení a úkol i pro mě, zda a jak projevovat nesouhlas s braním Božího jména nadarmo.
Samozřejmě se tu a tam stane, že děti nějaké slovní obraty přinesou domů. Mezi vrstevníky se setkávají s kdečím. V takovou chvíli vysvětlujeme a zároveň jsme poměrně striktní v tom, že u nás doma takové věci neříkáme. Není to zákaz, netrestáme je za to. Ale chceme, aby věděli, že pro nás rodiče je to nepřijatelné a proč. Vlastně musím upřímně říct, že sprostá slova, jakkoli je nemám ráda, jsou pro mě snesitelnější a přijatelnější než "ježišmarjování".
A jak tohle máte s vašimi dětmi vy? Budu ráda, když se podělíte o zkušenosti v komentářích :-)
Ahoj, dekuji za blog, rada si jej ctu a fandim vam! My stehovani mame uz za sebou, pred dvema lety, tenkrat jsme meli jen dvoulete a rocni ditko a musim rict, ze jsem se z toho vzpamatovavala jeste pul roku
OdpovědětVymazat. Zenkrat jsem litovala, ze jsme do toho domu sli. Vsude sama prace, manzel kutil do noci a ja se starala o deti. Ale vse bylo dost spojene s malymi detmi - vsude schody, krb,... nikde jsme nemeli zadne zabrany. Ted uz mame vse zarizene a jen sperkujem. Je to krasny pocit a legracni je, ze se mi vubec nechce jezdit na dovolene. Myslim, ze cerpat budu jeste dlouho. :-)
K tomu kleni... ja jsem konvertita. Kdyz jsem krestanstvi zeprve poznavala, tak jsem klela pomerne hojne. Manzel mi pak jednou rekl, ze by byl raddi, abych pouzovala spis 'jezkovyvoci', dala jsem si pozor a celkem se to u me ujalo. Prijde mi, ze kdyz clovek druheho taktne upozorni a nabidne alternativu, tak jsou celkem velke sance , ze druhy to neco predtane rikat. Alespon nase deti to tak maji, kdyz u nich obcas zaslechnu neco nevhodneho/neslusneho...
Nevim moc jak mate stare deti, ale zajimalo by mne, zda jste si prochazeli obdobim kostelove anarchie (pokud ano, jak jste situace resili)? U nas v kostele programy pro deti vice mene nejsou. Nase starsi deti tam dost zlobi, chteji odtamtud utikat, jist, povidat si, ... no zkratka vse mozne jen nebyt v klidu. Jsou to kluci, 3 a 4 roky. Casto ani cteni do ouska v nejake klidnejsi casti kostela nefunguje. Jaky mate nazor - mame tam prestat chodit? Zacit chodit k bratrum evangelikum na detske? Praktikovat domaci kostel? Vytrvat? Jsem docela zoufala... Katka
Mně poradil pan farář, že když uslyším kolem sebe,že někdo bere jméno Boží nadarmo, že mám vyslovit tichou modlitbu - např. Pochváleno buď tvé jméno. Tím se trochu vyrovná to špatné něčím dobrým :) to mi přijde jako pěkná varianta, protože si nedovedu představit, že bych kolegyně v práci opravovala... Jana
OdpovědětVymazatTo je taky dobrý nápad. Děkuju.
VymazatTo je tak krásné.
OdpovědětVymazat