Stěhování je příležitost

Raději vyhořet, než se stěhovat... Kdybych dostala padesátku pokaždé, když jsem tuhle hlášku v posledních týdnech slyšela... A musím říct, že chvílemi jsem i uvažovala, jestli na tom přeci jen něco není.

Neuvěřitelné se stalo skutkem a my jsme přestěhovaní. Tedy, většina našich věcí je přestěhovaná. A my jsme teď ve zvláštním mezičase - meziprostoru, kdy nejsme doma ani tady, ani tam. V bytě už je jen posledních několik kusů nábytku, který tady zůstává pro potřeby nafocení před prodejem a následných prohlídek. Pár základních kusů nádobí, několik knížek, pro každého oblečení na týden... Jsme jako na dovolené, akorát ve svém vlastním bytě. Dům je plný krabic, je v něm pár kusů toho míň potřebného nábytku. Lednička přijede zítra, kuchyně za měsíc (to zas jednou Jíťa špatně četla a nevšimla si dodací lhůty na kuchyňskou desku...). A tak... Čeká nás tedy zase po mnoha letech spaní na matracích, večeření na podlaze a svícení žárovkami, které jsou provizorně připojené ke kabelům stavebními objímkami. Už jsme si mysleli, že jsme na to staří, a je to tu zas :-) Dětem to ovšem připadá jako úžasné dobrodružství a oběd "po indicku" (rozuměj - sedí se na zemi a jí rukama) si děsně užívají. My o něco míň...

I tak jsem ale za ten proces vděčná. Donutil mě udělat zase další krok na cestě k minimalističtější domácnosti.

Kdo mě zná, ví, že nejsem z lidí, kteří lpí na věcech. Ráda se jich průběžně zbavuju a snažím se nekřečkovat. Před nějakou dobou jsem se pustila do hloubkové čistky v bytě, probrala šatníky, hračky, nádobí... a bytu i mně se ulevilo. Psala jsem o tom TADY. V některých oblastech jsem byla celkem razantní, ze šatníku zbyla asi půlka. U hraček se nám dlouhodobě daří držet se v přijatelných mezích a i když by jich určitě mohlo být i výrazně míň, nemají jich děti žádná kvanta a nemají kraviny. Jsou to proste tři děti různého věku a obou pohlaví a tak máme krom aut i panenky, kuše i princeznové šaty. V kuchyni nemám nic, co by mi zásadně překáželo nebo mě rozčilovalo, všechny boty i bundy nosíme.

Stěhování ale posunulo tu hranici, co vytřídit a co nechat, zase o kus dál. Rukama mi prošla prakticky každá věc, kterou vlastníme. A u každé jsem se musela rozhodnout, jestli ji chci mít, převézt si ji s sebou, jestli ji ještě použiju, jestli za to stojí. Ze šatníku zmizely další kusy, které jsem za poslední rok neměla na sobě a (zcela upřímně) už si je asi nikdy nevezmu. Sentiment stranou, šly pryč. Děti protřídily hračky a do světa putovala kuchyňka, téměř všechna větší auta, dřevěné koleje (ty si děti odvezly na chalupu, kde jim naopak stavěcí hračky chybí)... Pryč šly i některé poklady ze spíže, objevila jsem jednu líheň molů, vyřadila jsem vzorované hrnky a barevné skleničky, které nemám ráda.

Třídit oblečení, věci nebo hračky, to není pro mě problém. Třídit knížky, to je horší. Několik kusů šlo pryč úplně, bednu jsme odnesla do městské knihovny, menší bedničku křesťanských knih do sdílené sborové knihovničky. A podobně složité bylo protřídit látky a šicí materiál z mé syslírny. Mám látek opravdu hodně.  A tak jsem chtě nechtě musela přemýšlet. Chci v budoucnu zase víc šít? Budu chtít zase šít i na prodej? Budu ještě někdy chtít šít plenky? Nebo je to uzavřená kapitola? Není možné vláčet s sebou bedny věcí prostě "pro případ" a "co kdyby". Někdy je třeba se rozhodnout. A já nevím... Kdybych se stěhovala někam do ciziny, bylo by všechno svým způsobem jednodušší. Věděla bych, že zavírám jednu kapitolu života a otevírám úplně novou. Tady se ale takhle radiálně rozhodovat nemusím. A tak jsem si dopřála luxus a většinu látek jsem si zatím nechala. Vyřadila jsem jen různé kusy starého oblečení, které jsem nechávala na recyklaci. Toho je pořád dost a není třeba syslit.

Nakonec nám to vyšlo asi na stovku banánovek. Není to málo, ale není to ani moc. Knížek a látek s námi jelo opravdu hodně, ale jinak jsem se dost přiblížila svým minimalistickým představám. Do krabic jsem balila průběžně asi 3 týdny a vyhnula jsem se tak zběsilému házení věcí do pytlů a beden bez jakéhokoli rozmyslu. Zabalila jsem oblečení, které nosím a mám ráda. Stejně tak děti. Odvezli jsme jen oblíbené hračky, jen milované kytky, jen hezké a neotlučené nádobí. Nejspíš i tak někteér věci vytřídím ještě i během vybalování.

Co jsem během stěhování zjistila?

Měla jsem začít výrazně dřív.  3 nebo 4 týdny stačí na to, aby člověk v klidu probral všechny věci a postupně je balil. Byt se vyprazdňoval, já jsem bez problémů stíhala odvážet oblečení do charity. Neměla jsme ale dost času nabídnout k prodeji vyřazený nábytek a zatím je ve sklepě. Nestihla jsem nafotit vytříděné látky a další věci k prodeji a musela jsme to zabalit s sebou. Třídění je rychlé, ale zbavování se věcí zabere dost času. Mnohem dýl, než jejich pořízení. Objednáte to za pár minut přes internet, ale prodávat to budete několik dní nebo i týdnů... A možná to neprodáte vůbec a budete ještě řešit, jak to odvézt aspoň do sběrného dvora.

Je to pro mě velká výzva ještě víc přemýšlet, co a proč pořizuju. Opravdu to potřebuju? Proč to chci? Co s tím udělám, až to chtít přestanu? Půjde to věnovat nebo zrecyklovat? Nechci kupovat věci na jedno použití a pak vyhazovat. Půjde to aspoň spálit nebo zkompostovat?

Uvědomila jsem si, že stěhování je velká příležitost.

• Revidovat, jak žiju. Chci to tak mít i dál? Co mi vyhovuje? Co chci změnit? Teď mám jedinečnou příležitost některé věci ze života vyškrtnout a už se k nim nevracet.
• Promyslet, jak chci bydlet. Co mi vyhovuje? Co změním? Co mi nejvíc chybí? Co mě nejčastěji štve?
• Probrat všechno, co vlastním, a nechat si jen to, co doopravdy vlastnit chci a potřebuju. Zbytku se můžu zbavit.
• Zapřemýšlet nad svou budoucností. Čemu se chci věnovat? Chci tyhle věci potřebovat i v budoucnu? Nebo už jejich čas pominul?
• Zapřemýšlet nad oblastmi rodinného života, které nefungují. Kde nejčastěji vzniká nepořádek a proč? Je to proto, že máme moc krámů? Nebo nám chybí úložné prostory? Mají všechny věci své místo? Kde je umístím v novém domě? A nebo není chyba v nábytku nebo počtu věcí, ale prostě v tom, že jsme lemplové a bordeláři? (My zjevně dokážeme rozbordelit i úplně prázdný byt. To chce zvláštní talent :-D)

Teď nás čeká prodat byt, dokončit terénní úpravy na pozemku a kolem domu, zbavit se těch hromad šutrů, vybudovat chodníky a parkovací stání, postavit terasu, založit zahradu, v domě pořídit a smontovat nábytek, koupit kamna a palivové dříví... Ale hlavně dát to všechno do kupy a začít vytvářet z nového domu nový domov.