středa 21. srpna 2019

Zadní část zahrady

Zahrada začíná dostávat budoucí obrysy. Zatím velmi hrubé... :-)

Náš pozemek je taková dlouhá nudle, která končí pod lesem. Je to cosi mezi rumištěm a loukou, v pozadí je les, hranice mezi pozemkem a lesem tvoří neproniknutelné houští. Tedy pro lidi neproniknutelné. Divočáci tudy projdou docela snadno. Od začátku tedy bylo jasné, že plot musí být i vzadu.

Moje původní představa, že se pokusíme co možná nějvětší část houští ponechat a plot povedeme skrz něj, vzala za své před pár dny, když jsem začala klestit místa pro zabetonování sloupků. Ukázalo se, že je to nereálné. Byla to směs bříz, habrů, šípků, ostružiní a špendlíků, jeden kmínek na druhém a všude samý trn. Bylo jasné, že všechno musí pryč a divočina začne až za plotem...

Ráno bylo jako další z kapitol do virtuální knihy na téma "blondýna začíná zahradničit". V půjčovně stavebního a zemědělského náčiní se na mě pán koukal trochu nedůvěřivě, když jsem mu sdělovala, že si jedu pro křovinořez. Ano, opravdu pro sebe. Ano, opravdu s ním budu sekat já. Jestli ho nastartuju? Snad jo :) S kanystrem na benzince jsem si připadala ještě vtipněji. Naštěstí už mám dobře zvládnutou etýdu "žena v nesnázích" a příjemný pán ve středním věku mi natankoval tři litry a ještě všechno vysvětlil. To máte tak... mám kouzelné auto, které je vždycky jako zázrakem připravené před domem s plnou nádrží. Dělám spoustu věcí, ale nestarám se o auto. Nikdy jsem sama netankovala. S kanystrem to byla moje premiéra... :-)

Sekání a klestění mi trvalo skoro celý den a z krásné divočiny je teď pruh nevzhledné paseky. Příroda je ale silná a mocná, nemám obavy, že bych nejpozději na jaře neměla co na práci, až to začne krásné znovu obrážet. Za plotem, před plotem...


Posekaná tráva, shrabáno, ale křoví ještě na svém místě


První ostružiny už jsou sklizené a vysekané


Takhle krásně divoký byl konec naší zahrady... Uprostřed hromady kompostu, slámy, shrabané stařiny a ostružin


Líska je jedna z mála, které zůstaly


A břízka. Břízy mám ráda. Pár jich na zahradě zůstane, ať tam máme aspoň něco vzrostlého, než nové stromky povyrostou


Hromady vysekaného náletu k dalšímu zpracování


Hodně hromad. Tohle jsou jen některé...


V kompostu vyklidili pár dýní a mají se k světu. Budeme mít první dýňovou sklizeň v životě :-)

A takhle vypadá průsek u budoucího plotu teď. Časem bych sem chtěla vysadit několik divokých keřů. Dřín, svídu, aronii... A nechám kontrolovaně rozrůst šípkové růže. Vytvořit tady louku by stálo příliš úsilí a vlastně mi to nedává moc smysl. Takhle se zahrada propojí s okolím mnohem přirozeněji.


První dýňové přísliby


A zasloužená odměna na závěr


V tuhle chvíli by už měl být plot hotový. Až se znovu pojedeme podívat na stavbu, uvidíme konečně, odkud kam vlastně ta naše zahrada sahá :-)