Co čteme - Knížky o zahradě pro nejmenší (cca 2,5 - 5 let)

Už hodně dlouho jsem na blog nepřidala žádné knižní tipy. Ne snad proto, že bychom nečetli. Naše děti mají knížky rády (Synek si už sám tajně čte po večerech s baterkou a já dělám, že to nevím, protože tajné noční čtení je úplně nejvíc nejlepší :), pravidelně nosíme do knihovny a z knihovny několik kilo knížek (ještě že Malušek stále spí po obědě a tak couráme všude s kočárkem...). Ale tyhle články zabírají hodně času a ten si nějak neumím dělat.

Žijeme zahradou a je to vidět i v naší knihovničce. Takže dneska přináším tipy na knížky pro úplně nejmenší. Následovat budou tipy pro předškoláky a mladší školáky a nakonec taky moje soukromé tipy pro dospělé.

Leporel, které se různým způsobem týkají zahrad a zahrádek je na trhu a v knihovnách hned několik. Záměrně jsem hledala jen ty zahrádkové a vynechala všechna farmářská. Těch je ještě mnohem víc, ale já už jsem jednak trochu unavená z věčného "jak dělá koník?" (třetí dítě je holt třetí dítě) a navíc na naší zahradě zatím nebudou ani slepice, natož pak všechna ostatní hospodářská zvířata. Chtěla jsem se věnovat spíš záhonkům, stromům, kytkám, zelenině...

Takže tady je můj soukromý výběr (vezmu to od knížek pro ty úplně nejmenší po ty trochu sofistikovanější). A předem varuju, bude to dlouhé :-)

Baví nás... Topologix

Pomalu se začínají blížit Vánoce (ne, že bych snad chtěla strašit :), tak bych tady na blog chtěla postupně dát několik tipů na hry a hračky, které u nás mají úspěch a ráda je doporučím dál.

První z nich je Topologix od Djeco.

Jde o vzdělávací hru pro jednoho hráče, ve které se děti učí rozlišovat před/ za, nad/ pod a uvnitř a zároveň zaznamenávat do tabulky podle souřadnic. My jsme hru pořídili Synkovi ke čtvrtým narozeninám a od té doby se stále vrací do popředí zájmu. Věkově je určená pro děti od 4 do 6 let, ale můžete ji s klidem pořídit už pro mladší dítě. Obecně ale věkové určení odpovídá, v tomhle věku děti zvládnou plnit úkoly samostatně.

 

Téma pro první třídu DV - Poznáváme Prahu

Jak už jsem spala TADY, rozhodla jsem se pro první školní rok naší domácí školy (Synek bude prvňák a Mrňavka předškolní) naplánovat několik celoročních témat. Pomůže nám to trochu strukturovat aktivity, přirozeně budou vyvstávat témata a když zrovna nebudeme mít do čeho píchnout, celoroční téma mi pomůže najít další inspiraci. Aspoň doufám :)

V minulém roce jsme experimentálně ověřili, že všichni potřebujeme trochu řádu a organizace. Když si na den nic nenaplánujeme, snadno se stane, že se nám den rozplizne do domácích prací, koukání na pohádky a bloumání od ničeho k ničemu. Není to nic špatného, občas jsou takové dny třeba. Ale všem nám víc vyhovuje, když máme už od rána představu, co se bude dít. A vymýšlení programu zatím bývá na mně. Nepředstavuju si ta celoroční témata jako nějaký závazek, spíš jako zdroj inspirace, kam sáhnout, když zrovna děti nebudou mít samy nápad.

Bydlíme na okraji Prahy a v minulém roce jsme začali trochu víc vyrážet i do centra. Se třemi mrňaty jsem se dřív cestám mhd spíš vyhýbala, přelidněné centrum bylo za trest a o strach. A dětem bylo víceméně jedno, jestli si hrají na sídlišti mezi paneláky nebo s vyhlídkou na Pražský hrad. Jak děti rostou, začíná je město zajímat. Povídáme si o jeho historii, čteme pověsti, povídáme si o památkách. Cestování už není problém, máme to dobře zmáklé. Už se o ně nemusím bát, že se někde zaběhnou. A když se ztratí, aspoň už umí mluvit, aby si řekli o pomoc (telefonní číslo na mámu napsané na ruce to jistí :) První celoroční téma nám leží přímo u nosu a všichni se na něj těšíme.

To, co nás všechny baví úplně nejvíc, je výletování. Rádi bychom tedy především trávili v Praze čas. Chceme vyrazit na místa, která ještě neznáme, omrknout různé zajímavé budovy, navštívit další parky... a při tom všem si budeme povídat, číst, plnit různé úkoly... Ráda s sebou na výlety beru knížku, která se nějak vztahuje k místu, kam vyrážíme. Baví nás plácnout se někde v parku pod strom, odpočívat a piknikovat a já při tom dětem čtu. Všichni nasáváme atmosféru místa, zpracováváme zážitky z míst, která jsme prošli, a propojujeme si je s příběhem, který posloucháme. Tenhle způsob pedagogiky v terénu mě hodně baví :)

Aplikace Skryté příběhy

Někdy na jaře jsem dostala tip na aplikaci Skryté příběhy. Teď jsem se rozhodla ji blíže prozkoumat a protože nás s dětmi hodně chytla, předávám tip dál :)

Trasa cesty je v mapě označená žlutou linkou, vaši polohu značí panáček a jednotlivé zastávky jsou označené kolečkem. Splněný úkol je zaškrtnutý. Tohle je naše úspěšně dokončená mise Císařova díra o výstavbě Rudolfovy štoly.

Velikonoce s dětmi

O tom, jak bychom rádi pojali v naší rodině slavení Velikonoc, jsme se s mým ze všech nejlepším začali bavit už dávno. A je třeba říct, že je to pro nás celkem komplikované. Velikonoce jsou takové těžko uchopitelné. Vánoce, to je jiná. Příběh o tom, že Bůh se stal člověkem a narodil se jako miminko, se dá dětem poměrně snadno vyprávět. Je k dispozici hodně knížek (spíš je problém se v záplavě vánočních knížek zorientovat a vybrat si takové, které jsou s biblickým příběhem dobře dohromady). Velikonoční zvěst o ukřižování a vzkříšení Krista, to je ale jiné kafe.

Baví nás - Pískování

V únoru dcerka chytla nějakou infekci, vyfasovala antibiotika na 14 dní a zůstala se mnou a maluchem doma. Pro ni úplně nová zkušenost. Nebývá nemocná. Po dvou dnech se jí ulevilo, horečky opadly a nastala obligátní nuda, kterou znají všichni rodiče malých dětí. Kdy ji přestaly bavit knížky, hračky a hry, vylovila jsem ze skříně sadu na pískování, kterou jsem před nějakou dobou pořídila jako dárek na "až někdy" v Agátině světě. Djeco mám ráda a máme od téhle značky doma víc hraček a her. Tak jsem doufala, že ani tady nešlápnu vedle.

Vybarvování podle příkladů

Synek na podzim začal číst a psát a tím výrazně klesl jeho zájem o veškerá grafomotorická cvičení. Do té doby měl hodně rád různé sešity s úkoly pro předškoláky, takové ty spojovačky, doplňovačky, bludiště, cestičky atd. Momentem, kdy mu v hlavě seplo psaní a následně čtení ale ospěl k závěru, že tohle už nepotřebuje. No, technicky vzato nepotřebuje, všechno to má být příprava na budoucí psaní. Fakt ale je, že ruku má zatím poměrně tuhou, na tužku tlačí (i když úchop už má dlouho hezký sám od sebe) a celkově je jeho grafický projev dost kostrbatý.

Lámala jsem si hlavu, čím ho motivovat, jaký tip úkolů mu najít, aby ho to bavilo. Až mě někdo trkl, že když je synek intelektuálně zaměřený, proč to nevzít přes intelekt. V poslední době ho dost baví i čísla a počítání a tak jsem na pinterestu začala hledat vybarvování podle čísel. Vzal to, ale nic velkého. Ale vybarvování podle příkladů, to ho úplně nadchlo. První den, kdy jsem mu pár takových obrázků vytiskla, u toho strávil několik hodin a počítal, až se mu z hlavy kouřilo. Ne, že by si na tom vybarvování dal až tak záležet. Spíš to pojal vyloženě utilitárně, pokreslit políčka tak akorát, aby se nepředřel, ale byl vidět výsledný obrázek. Ale tenhle typ úkolů ho hodně chytl a i v dalších dnech si žádal další a další. Několik jsem si uložila na Pinterest (TADY) . Jeho výhoda je, že když kliknete na jeden pin, hned se vám dole zobrazí další podobné. Takže nemusíte ukládat desítky podobných úkolů, stačí pár. A další rychle najdete, až je budete potřebovat.

Domácí školka - advent

I v adventním období u nás občas zavládne nálada na domácí školky. Naše děti jsou v tomhle směru pro někoho dost zvláštní - oni totiž milují všechny ty grafomotorické úkoly, sešity, luštění všeho druhu, vybarvování, stříhání, lepení... A ta se naše předškolácké šanony plní.

Domácí školka

Starší děti chodí do lesní školky. Někdy se o ní možná rozepíšu víc, je to báječná věc. Chodí na 3 dny v týdnu, zbylé dny jsme spolu doma, chodíme do rodinného centra na angličtinu a výtvarku, ven, na návštěvy... A užíváme si, že máme ten čas spolu.  Klidně by mohli chodit do školky na celý týden, ale proč, když to není nutné. Jsem doma s nejmenším a trávíme spolu čas rádi.

Jak děti rostly, začali jsme se spolu doma věnovat i nějakému tomu učení. Říkáme tomu domácí školka. V budoucnu plánujeme domácí školu, tak se to nabízí :) Děti mají tenhle čas rády a samy se hlásí o další úkoly. A co v domácí školce děláme? Tisíc a jednu věc. Děti si pod tím pojmem představují hlavně činnosti u stolu - různé kreslení, malování, vystřihování, grafomotorické úkoly, předčtenářské a předpočetní úkoly... A taky si čteme biblické příběhy, povídáme si na různá duchovní témata a naše další práce se týká toho.

Samozřejmě platí, že děti se učí po celý čas dne a učí se vším, co dělají. Pomáhají s domácími pracemi, vaří se mnou, hrají si, koukají na pohádky, hodně využíváme web Déčko, kde jsou krom pohádek i různé vzdělávací pořady pro děti (a mnohé jsou opravdu fantastické!) a k nim i různé hry, chodíme na výlety a do muzeí... Nicméně někdy od těch 3 let oba začali vyjadřovat potřebu "učit se" a "dělat úkoly" u stolu, tak je tedy děláme. A baví nás to :)

Minulý listopad - povídali jsme si o tom, že Pán Bůh nám dal šikovné ruce a co s nimi všechno můžeme dělat. V. bylo necelých 5, T. 3 a kousek.