My jsme poslední týden pečení vaření v Hostivici na Litovickém rybníce. Naše děti tam chodí do lesní školky, takže to máme hezky po ruce. Rybník je krásný, veliký, led slušný. Parkovat se dá hned u rybníka (u křižovatky ulic Litovcká a K Rybníku). A i když dnes bylo na rybníce opravdu hodně lidí, pořád jsme si mohli užívat dost místa všude kolem sebe, bruslit s kočárkem. Kočárek se ukázal jako mimořádně praktický doplněk. Dcerka se ho držela a vozila se za ním, synek už jezdí hezky sám.
Pro někoho je bruslení úplná zimní samozřejmost, pro mě spíš prozkoumávání málo známých vod. Jako dítě jsem bruslení nenáviděla a přestala jsem s ním asi ve třinácti. Mohly za to ty šílené bílé brusle, které mě vždycky hrozně tlačily a nohy mrzly tak, že mě bolely ještě dlouho po návratu domů. Nikdy jsem se nesžila se zoubky, ale brusle bez nich jsem neměla možnost nikdy vyzkoušet. V dospělosti jsem sice zkusila in-liny, ale ani ty mi k srdci nepřirostly. Teď se zdá, že mě na jaře čeká pokoření další mety :) k čemu všemu se nehodí mít děti ;)
Dcerka si nejvíc dnešní sluníčko užívala vleže :)
A taky jsme v posledních dnech strávili spoustu času pozorováním ledu. Bubliny, zamrzlé listy, peří, stopy v ledu, různá struktura povrchu, různé barvy... hodně nás zaujaly stopy labutí. Jsou velké jak moje dlaň. "Siločáry" kolem míst, kde byly dříve v ledu díry. A "sluníčka", která jsou na rybníku na spoustě míst. Strašně by mě zajímalo, jak vznikají. Obyčejné zamrzlé díry po kamenech to určitě nejsou :)
Žádné komentáře:
Okomentovat