pondělí 25. února 2019

52 týdnů modliteb s dětmi - 23. Modlete se za nevěřící přátele a známé



Modlitební úkol na tenhle týden děti zklamal. Prý "mami, tohle není žádný úkol. To děláme pořád!"  Takže budeme spíš hledat cesty, jak to dělat jinak :)


23. Modlete se za své nevěřící přátele a známé


Myslím, že je fér povídat si s dětmi už od malinka, že není jedno, jestli někdo věří v Boha nebo ne. Není jedno, jestli Mu odevzdal svůj život, snaží se Ho poslouchat a žít podle Bible. Dnešní doba všechno zpochybňuje a relativizuje, často jsme tlačeni k tomu, abychom uznali, že všechny cesty jsou rovnocenné a každý si může věřit, čemu chce. To jistě může. Ale není jedno, čemu kdo věří. Má to vliv na náš život a má to vliv na naši budoucnost. Nejen tady na Zemi.

Zajímavé je, že tomu, že všechny cesty k "bohu" jsou rovnocenné, věří jen ti, kdo sami sebe označují za nevěřící. Zkuste se zeptat muslima, žida, buddhisty, hinduisty... budou mít jasno. A křesťané mají také jasno. Ježíš řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."

Nežijeme v křesťanské bublině a tak se naše děti velmi brzy setkají s tím, že někteří (mnozí?, většina?, všichni ostatní?) lidé v Boha nevěří. Zejména, pokud jsou vaši blízcí příbuzní, prarodiče nebo blízcí přátelé s dětmi nevěřící, určitě jste na tohle téma už s dětmi narazili několikrát. A můžete se ocitnout pod zvláštním tlakem také relativizovat. A fakt, že naše nevěřící přátele a příbuzné v tuto chvíli život s námi v nebi nečeká, máme tendenci zlehčit, zastřít. Schováváme se za obecná klišé typu "kdo ví, jak to je". Potíž ale je, že Bible je v téhle věci dost jednoznačná. Kdo nevěří, že je Ježíš Boží syn, zemřel na odpuštění jeho hříchů, Bůh ho vzkřísil a díky jeho zástupné oběti můžeme mít věčný život, ten spasen není a v tuto chvíli ho věčný život nečeká. A je úplně jedno, jestli byl pokřtěný jako miminko nebo dokonce občas zajde do kostela. Je jedno, že je to hodný a moc milý člověk. 

Ano, možná si to Bůh s ním nějak pořeší. A také nevidíme do srdcí druhých lidí. To všechno je pravda. Ale náš úkol je jasný. Máme být Božími svědky - žít tak, aby náš život na Něj ukazoval. Máme "činit učedníky" (poslání pro nás všechny z Matoušova evangelia 28,19-20). Máme mluvit s druhými o své víře a o Bohu. A máme se za ně modlit. Zatímco to, jestli a jak si to Bůh pořeší s nevěřícími, se v Bibli neřeší a nemůžeme na to spoléhat, naše odpovědnost za jejich spásu se tam řeší úplně jasně. Víra je ze slyšení. Jak mohou uvěřit, když neuslyší? A jak mohou slyšet, když jim to nikdo neřekne? Je fér děti seznámit s jejich odpovědností za zvěstování evangelia a modlitby za nevěřící. A moje zkušenost ukazuje, že děti umí být v modlitbách za své nevěřící kamarády velmi horlivé a emotivní.

My se doma za nevěřící kamarády příbuzné a známé modlíme pravidelně každou sobotu. A často ti vyplyne i v jiné dny (v úterý, když se modlíme za kamarády, nebo ve středu, když máme na pořadu naši širší rodinu).

Tenhle týden bych se tedy chtěla s dětmi zamýšlet trochu víc nad tím, jak se za kamarády modlit a jak s nimi mluvit o Bohu. Ukázat jim, že se za ně mohou modlit dokonce i s nimi nebo jim mohou modlitbu nabídnout. jestli to udělají nebo ne, to bude už vždycky na nich. Ale chtěla bych, aby věděly, že mohou. Že modlitba není tajemství na doma. A sama bych zároveň chtěla být odvážnější v nabízení přímluvné modlitby v situacích, které "si o to říkají" (nemoci, zranění, krizové nebo složité situace, emocionálně vypjaté okamžiky...). Tady mám zatím velké rezervy. A když přemýšlím, čím to je, že se za některé přátele modlím už tak dlouho, máme a sebou už spoustu rozhovorů a pořád nic,možná je to jeden z těch důvodů. Teoreticky toho ví spoustu, ale možná jim chybí zkušenost, jaké to je, když Bůh jedná. Něco s ním zažít. A právě nabídnutá modlitba může být takovou příležitostí zažít Boha v akci. Takže, jako obvykle, to bude tenhle týden opět hlavně lekce pro mě :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat