Skryté příběhy - Bomba na kolejích (Srbsko)

Státní svátek a výročí konce 2. světové války jsme oslavili tématicky. Vyrazili jsme s dětmi na misi, která je tematicky zasazená mezi partyzány. Nejprve rychlá zastávka na stavbě, acyhom omrkli, jak nám to pěkně roste, a pak hurá do Srbska.


Oficiální informace o trase:

Bomba na kolejích

Rok 1943 | Srbsko | délka 6 km | 7 zastavení | trvání 2.5h

Trasa vede od nádraží v Srbsku k jeskyni Koda a pak lesem a podél potoka zpátky, kolem skoro stoleté trampské osady Údolí děsu. 

Partyzán s přezdívkou Jirouš se za války skrývá a chystá se vyhodit do povětří vlak s německými zbraněmi.

Příběh je inspirován českým odbojem za druhé světové války a sabotážemi partyzánů z Brd.

Naše postřehy:

Kdy vyrazit:

Trasa vede lesem, je dobře přístupná a schůdná. Můžete vyrazit v kteroukoli roční dobu. My jsme vyrazili začátkem května. V létě bude v lese příjemný chládek, na podzim pestré barvy, v zimně budete rádi, že máte cíl cesty a nemusíte sedět pořád doma.

Pro koho je mise vhodná:

Trasa vede z části po lesních a polních cestách a není vhodný pro kočárky. Drsňáci by to zvládli, my jsme měli pro Malucha nosítko. To je sázka na jistotu. Kočárek bych doporučila skutečně jen těm, kdo milují kočárkový adrenalin :-)

Příběh není ideální pro úplně malé děti. Synek (teď 7,5) si téma ale vyloženě užil a i Mrňavka (5 a 3/4) se v příběhu orientovala a pochopila ho. Byla topro nás příležitost povídat si o historických událostech, které byly pro děti úplně neznámé. Ale o tom víc později :-)

Délka trasy:
Trasa je dlouhá cca 6 km a autoři počítají s trváním cca 2,5 hodiny. My jsme ji pojali jako půldenní výlet. 

Kudy půjdete a co tam je:

Nádraží v Srbsku (pro mě a muže nostalgické zavzpomínání na naše vodácké mládí, které už se nevrátí, protože který soudný člověk by jel dnes na vodu vlakem...), pramenitá voda z dlaní, jarní les a v něm kopytníky, barvínky, dymnivky, sasanky... děti už poměrně bezpečně poznají javor klen, mléč i babyku, lípu velkolistou i srdčitou, buk a habr, dub zimní a letní... nádherná šalvějová louka (nepamatuju, kdy jsem naposledy viděla tolik šalvěje na jednom místě, z dálky to bylo úplné fialovo-modro), jeskyně Koda (a v ní "pravěké" malby), hraní u vodopádu (a neskutečné, neobvyklé pěnovckové terásky), trampská osada Údolí děsu z doby, kdy se na chatu jezdilo vlakem s kytarou na zádech a vařilo se na ohni. A nejen, že nebyly mobily a televize, ale na chajdě nebyla ani elektřina a záchod :-)

Fotek moc nemám. Já umím buď fotit nebo vnímat. Ale nejde mi obojí současně. Tentokrát jsem si hlavně užívala ty chvíle, povídala si s dětmi, odpočívala... Takže tam musíte vyrazit sami :-)

Co oceňuju já:

Spousta nových témat k rozhovoru, nová slova - kdo byli partyzáni, gestapo, "náckové", odboj, kolaboranti, proč se mosty a koleje vyhazovaly do vzduchu a proč někdo zastřelil hajného, když už válka skončila... Naprosto přirozený způsob, jak s dětmi otevřít téma války a českého odboje. Jako obvykle si zapamatují, co je osloví, a zbytek vypustí. A příště bude na čem stavět, k čemu se vracet. V povídání jsme se dostali i k atentátu na Heidricha a zahraničnímu odboji (Anthropoidu se věnuje jedna z misí v centru Prahy, na kterou se chystáme v budoucnu).

Líbí se mi, že se Skryté příběhy nevyhýbají ani těžším tématům a mladší historii. Vymyslet příběh pro děti v kulisách hustiského tábora je přeci jen asi o něco snazší než pojmout 2. světovou válku tak, aby to bylo srozumitelné pro děti a přijatelné pro jejich rodiče. My se běžně s dětmi bavíme o všem, na co přijde řada a co je zajímá. Bereme to tak, že kdo se ptá, je zralý slyšet odpověď. Ale je nám jasné, že to tak nemají všichni.