Jak a kdy vybrat kmenovou školu a jak jsme našli my tu naši?

V posledních týdnech se to na sítích hemží dotazy na téma hledání kmenové školy. Aby ne, začíná být nejvyšší čas :-)  A protože se mě na to ptá čím dál víc lidí, rozhodla jsem se všechny své dosavadní zkušenosti sepsat. Uvidíte, zda vám budou užitečné. A pokud už sami v DV jste, podělte se v komentářích o své zkušenosti s výběrem vaší kmenové školy.

Když se rozhodnete začít s domácím vzděláváním (a tím nemám na mysli covidové distanční vzdělávání, ale skutečné domškoláctví), je jednou z prvních technikálií právě výběr kmenové školy, kam bude vaše dítě zapsané. Pokud s DV nemáte žádnou předchozí zkušenost, snadno vás zachvátí panika, protože vůbec netušíte, jak takovou školu hledat, co by měla splňovat ani jestli vaše dítě vůbec přijme. Jak tedy postupovat? A proč na výběru školy tak moc záleží?

zdroj: www.matthewdavies.com

17. listopad s dětmi

Zvláštní podzim pokračuje. V domě se po roce od stěhování už pomalu dostáváme od provizoria směrem zaběhanému systému a rytmu, Ale karantény a omezení všechno mění, mám spousty práce se vznikající zahradou, která nepočká ..a  víc než co jiného se to snažím všechno nějak zvládnout. Už jsem se ale naučila netrápit se tím, že věci nejsou ideální. V tuhle chvíli to znamená třeba nelpět na datech a slavit tehdy, kdy na to máme čas a náladu. Obvykle to znamená o několik dní později, až to prostě vyjde. Výhoda je, že děti na datech a kalendáři nelpí :-)

A tak si letos připomínáme svátek sv. Václava, 28. říjen, sv. Martina i události 17. listopadu průběžně a různě na přeskáčku celý podzim. 

Angličtina s YMCA Sluníčko Tlučná

Po dlouhé době vás zdravím z blogu a mám tady pro vás tip na lekce angličtiny pro děti v prvostupňovém věku (cca 6-10 let). YMCA Sluníčko Tlučná vytváří souvislý výukový plán, za svých 150,- získáte 4 lekce. Angličtina se odvíjí od biblického příběhu, v každé lekci postupně přibývají slovíčka do slovní zásoby, takže na konci děti už krásně rozumí celému čtenému příběhu i bez překladu. Najdete tady i anglické písničky pro mladší i starší děti a nápady na výtvarné aktivity.

My jsme s dětmi prošli celého Davida a teď jsme uprostřed Naamana, děti to moc baví.
Jestli chcete teď v karanténě zkusit s vašimi školáky angličtinu trochu jinak než podle školních učebnic, vyzkoušejte  Link najdete TADY

Co bych poradila svému já na počátku domškoláctví?

Zajímavá otázka, nad kterou jsme se musela zamyslet.

A tady je pár věcí, které mě napadly.

• Gratuluju Ti.
• Uvolni se, dýchej a buď v klidu.
• To dáš, uvidíš. Vypadá to trochu děsivě, ale bude to úplně v klidu. O děti mít strach nemusíš, ty budou v pohodě vždycky.
• Veř si a hlavně věř dětem.
• Máš pochybnosti? Vždycky je budeš mít. Co je bez chvění, není pevné...
  
• Obsah je důležitější než forma. Nejen při trénování psaní. 
• Nečekej, že ti někdo něco zařídí. Domškoláci nejsou žádná organizovaná skupina a nemají žádné zaměstnance. Jestli něco chceš, zkus to zařídit.
• Zadarmo jsi dostala, zadarmo dávej. Informace, povzbuzení, pomůcky...
• Každý nemusí hrát na hudební nástroj.
• Pečlivě si vyber kmenovou školu, ať nenarazíš hned u prvního přezkoušení. Bude to ještě lepší, než si představuješ  
• A někdy to bude mnohem horší, než si představuješ. Někdy budeš mít všeho plné zuby, ale to je normální. 
• Takže zkus překonat ostych a najdi si domškolácké přátele. Děti je potřebují, ale ty je budeš potřebovat ještě víc.
• Zapoj děti víc do chodu domácnosti. Všechno sama neutáhneš a když ano, nebudeš mít na děti už čas a energii. A to nechceš.
• Pořádně spi!!!
• Najdi si čas na modlitbu a čtení Bible, na osobní ztišení. Dej tomu maximální prioritu. Abys mohla dávat, musíš taky někde čerpat.
• Nesrovnávej děti s ostatními dětmi (školními i domškoláky), ale hlavně se nesrovnávej ty sama s ostatními domškoláckými rodiči. Každý má svoji cestu.
• Teď to možná vypadá jako sci-fi, ale rodina bude tvojí velkou oporou. Srovnají se s tím, že to máš jinak, a uvidí všechny výhody. Nakonec budou Tvými obhájci 
• A všechny ty zahraniční dovolené, na které nebudete mít, ti budou celkem úplně jedno 

Domácí vzdělávání a škola doma

Školy už jsou zavřené asi měsíc a půl, děti se učí doma, všichni si t už celkem zvykli. Po počátečních krizových týdnech, kdy mnozí rodiče byli na pokraji nervového zhroucení a mnohé děti si potají balily batůžky, si všechno tak nějak sedlo. Někteří učitelé se zklidnili, někteří rodiče rezignovali...U nás se nezměnilo stran vzdělávání nic, pokračujeme tak, jak jsme zvyklí. Tenhle vtip jsem si ale stejně nemohla odpustit :-)

zdroj: https://imgflip.com/i/3tak0u

Hudebky, výtvarky, sportovky... prostě kroužky

Jedna z věcí, kterou domškolácí řeší a na kterou dostávají doma vzdělávající rodiče spoustu otázek, jsou kroužky. Jak je vybrat? Kolik je správný počet? Co dělat, když jich v okolí není dost? Nebo co když je výběr příliš široký? A mělo by mít dítě od všeho trochu? 

Dnes bych chtěla napsat něco málo o tom, jak to s kroužky máme zařízené my. S vědomím, že děti jsou zatím poměrně malé (Synek je druhák a Mrňavka prvňačka) a co platí letos, může být za rok úplně jiné. Základní nastavení v mé hlavě se ale asi dramaticky měnit nebude...

Vysvědčení v domácí škole

Máme za sebou první závěrečné vysvědčení. První domškolácké a také první vůbec. 

Koncem června měl synek své druhé přezkoušení. I když dopředu nebyl ani trochu nervozní, na místě ho přeci jen trochu nervozita přepadla a chvíli trvalo, než se začal cítit komfortně. Materiálů jsme ale měli s sebou dost, všechny potřebné oblasti učiva první třídy Synek bezpečně zvládl (ve skutečnosti měl většinu zvládnutou už před začátkem školy), takže k nervozitě nebyl důvod. A bylo to opět fajn. Paní učitelka si všechno prohlédla, ptala se... měla skutečný zájem. Synek se nakonec rozpovídal, ukazoval všechny své výrobky, lapbooky z našich dlouhodobých projektů, písanky, pracovní sešity...a byl hrdý na to, co dokázal.

Naše první přezkoušení

Včera jsme absolvovali se Synkem naše první přezkoušení. Bylo to takové první reálné setkání s tím, že je fakt školák a to celé není jen naše dobrovolná aktivita ve volném čase. Přezkoušení dvakrát ročně je zákonná povinnost, děti jím musí projít.  Měly by prokázat, že probraly všechna témata RVP a jsou na úrovni vrstevníků ze státních škol.

Každá kmenová škola k přezkoušení přistupuje jinak. Někde děti píšou testy z klíčových předmětů, někde se dělají komisionální zkoušky ze všech předmětů včetně výtvarky a tělocviku. A někde je přezkoušení formou rozhovoru s dítětem a rodiči nad portfoliem, které si dítě s sebou přinese. Právě takovou formu jsem chtěla i já a podle toho jsem vybírala kmenovou školu.
V tomhle směru přezkoušení naprosto splnilo mé očekávání. Paní učitelka byla milá, na něco se ptala Synka, na něco mě, prohlédla si, co jsme přivezli a povídali jsme si o tom, co jsme zažili. Byli jsme v pražské Bratrské škole, v příjemné herně, kde si naše mladší děti mohly pohodlně hrát, zatímco Synek a já jsme si povídali s paní učitelkou. tak tady je pár postřehů z našeho úplně prvního přezkoušení.

Jak se učí doma s mladšími sourozenci "na krku"?

V různých diskusích na téma domácí školy se docela často objevuje dotaz, jak se dá učit, když jsou doma i mladší sourozenci. Po pravdě, moje zkušenosti jsou zatím dost malé. Rozhodně nejsem žádný odborník. A jsem si jistá, že i tohle se bude časem měnit, jak děti porostou a budou se měnit jejich potřeby. Ale pár postřehů mám už teď.

Naše domškolácké portfolio

Jednou z hlavních priorit naší domácí školy pro mě bylo a je portfoliové přezkoušení. Každý domškolák musí jít 2x ročně na přezkoušení, které má za cíl ověřit, že žák plní předepsaný obsah a rozsah vzdělávání a nezaostává za svými vrstevníky. Na základě přezkoušení pak kmenová škola vystaví vysvědčení. Dítě má tedy stejné výstupní hodnocení jako všechny ostatní děti z běžných škol, může přestoupit na jinou školu, hlásit se na střední, pochlubit se babičkám... :) Přezkoušení může mít různé formy, to je čistě na vedení školy a přezkušující učitelce. V některých školách mají testy, jinde komisionální přezkoušení z některých nebo ze všech předmětů a poměrně časté je portfoliové přezkoušení. To probíhá jako rozhovor nad všemi materiály, které žák nashromáždil za předešlé pololetí. Pro mě bylo klíčové, aby naše kmenová škola měla právě portfoliové přezkoušení.

Dost často se řeší, jak by takové portfolio mělo vypadat. A ono se to nedá odpovědět jednoduše, protože co žák, to individualita. Záleží na věku, povaze, zájmech, možnostech... Tady jsem se pokusila shrnout naše portfolio tak, jak vypadá teď v první třídě. Snad tenhle článek poslouží jako inspirace a odrazový můstek těm, kteří o cestě domácí školy teprve uvažují nebo jsou na úplném začátku. A budu moc ráda, když se v komentářích podělíte o vaše zkušenosti a co se osvědčilo vám, protože vzájemná inspirace je skvělá věc :)

Zahajdoš 2018

Zahajdoš - domškolácké setkání na zahájení školního roku, letos na téma Historická řemesla.

První týdny v domácí škole

Máme za sebou už skoro tři týdny domácí školy. Myslím té "pravé". Naše děti se učí tak nějak pořád, já se učím taky tak nějak pořád. Ale všichni vnímáme, že teď už je to "na ostro". Dostávám různé dotazy, jak se máme, jak se nám daří, jak nám ta škola jde... A Synka se tu a tam někdo zeptá, jestli se učí, co už se naučil.. Nevnímáme to vůbec nijak negativně. Spíš než potřeba kontrolovat je to skutečný zájem a snad i trochu zvědavost. Pro mnohé lidi v okolí jsme první domškolácká rodina, kterou znají. Takže tomu úplně rozumím, taky by mě to zajímalo :)

Takže, jaké to je? Veselé, pohodové, inspirativní, ale taky náročné a občas docela vyčerpávající. Tohle už není dovolená, tohle je regulérní zaměstnání. Jen neplacené.

Téma pro první třídu DV - Poznáváme Prahu

Jak už jsem spala TADY, rozhodla jsem se pro první školní rok naší domácí školy (Synek bude prvňák a Mrňavka předškolní) naplánovat několik celoročních témat. Pomůže nám to trochu strukturovat aktivity, přirozeně budou vyvstávat témata a když zrovna nebudeme mít do čeho píchnout, celoroční téma mi pomůže najít další inspiraci. Aspoň doufám :)

V minulém roce jsme experimentálně ověřili, že všichni potřebujeme trochu řádu a organizace. Když si na den nic nenaplánujeme, snadno se stane, že se nám den rozplizne do domácích prací, koukání na pohádky a bloumání od ničeho k ničemu. Není to nic špatného, občas jsou takové dny třeba. Ale všem nám víc vyhovuje, když máme už od rána představu, co se bude dít. A vymýšlení programu zatím bývá na mně. Nepředstavuju si ta celoroční témata jako nějaký závazek, spíš jako zdroj inspirace, kam sáhnout, když zrovna děti nebudou mít samy nápad.

Bydlíme na okraji Prahy a v minulém roce jsme začali trochu víc vyrážet i do centra. Se třemi mrňaty jsem se dřív cestám mhd spíš vyhýbala, přelidněné centrum bylo za trest a o strach. A dětem bylo víceméně jedno, jestli si hrají na sídlišti mezi paneláky nebo s vyhlídkou na Pražský hrad. Jak děti rostou, začíná je město zajímat. Povídáme si o jeho historii, čteme pověsti, povídáme si o památkách. Cestování už není problém, máme to dobře zmáklé. Už se o ně nemusím bát, že se někde zaběhnou. A když se ztratí, aspoň už umí mluvit, aby si řekli o pomoc (telefonní číslo na mámu napsané na ruce to jistí :) První celoroční téma nám leží přímo u nosu a všichni se na něj těšíme.

To, co nás všechny baví úplně nejvíc, je výletování. Rádi bychom tedy především trávili v Praze čas. Chceme vyrazit na místa, která ještě neznáme, omrknout různé zajímavé budovy, navštívit další parky... a při tom všem si budeme povídat, číst, plnit různé úkoly... Ráda s sebou na výlety beru knížku, která se nějak vztahuje k místu, kam vyrážíme. Baví nás plácnout se někde v parku pod strom, odpočívat a piknikovat a já při tom dětem čtu. Všichni nasáváme atmosféru místa, zpracováváme zážitky z míst, která jsme prošli, a propojujeme si je s příběhem, který posloucháme. Tenhle způsob pedagogiky v terénu mě hodně baví :)

Chystáme se do první

Blíží se konec prázdnin, začínám být krapet nervozní. Čeká nás obrovská životní změna, celou rodinu. Budeme domškoláci. To možné číslo není trapný mateřský plurál (znáte to - "kakáme, papáme, blinkáme a máme už čtyři zoubky"). Tohle se totiž fakt bude týkat všech, ne jen Synka. Z něj bude oficiálně školák, já budu pokračovat v tom, co dělám pořád. V zásadě se nic moc nezmění. Budeme dál výletovat, číst si, chodit ven a dělat potřebné věci doma, budeme spolu a občas každý sám... Ale přibude nám kontrola (hlavně ta veřejná v podobě dotazů typu "kolik už umíš písmenek, jak ti jde psaní a kolik máš pětek?"), už to nebude tak svobodné. Bude nás čekat přezkoušení a vysvědčení... Já začínám být lehce nervozní, jak to všechno zvládneme, Synek je úplně v klidu. Ten neřeší nic. Teprve nedávno mu došlo, že domácí škola neznamená, že se nemusí dělat vůbec nic. Že se fakt jako bude muset občas i něco učit. Ještě to asi úplně nezpracoval. To přijde :)

Já se začínám chystat, všechno promýšlím, začínám postupně nakupovat pomůcky. Teprve čas ukáže, co bylo moudré a co zbytečné.

Mezi domškoláky najdete rodiny velmi organizované, které mají v podstatě školu doma, učebnice. sešity, tabuli, rozvrh hodin... Najdete i unschoolery, kteří neplánují v podstatě nic, žijí a učení se děje tak nějak přirozeně samo za pochodu. (A nebo neděje.) No a pak všechny možnosti mezi tím. Každá rodina má svoji cestu a to je to skvělé. Já píšu o té naší a předem vím, že pro mnohé jsme příliš organizovaní a pro jiné zas málo. Ale nám to takhle vyhovuje :-)

Aplikace Skryté příběhy

Někdy na jaře jsem dostala tip na aplikaci Skryté příběhy. Teď jsem se rozhodla ji blíže prozkoumat a protože nás s dětmi hodně chytla, předávám tip dál :)

Trasa cesty je v mapě označená žlutou linkou, vaši polohu značí panáček a jednotlivé zastávky jsou označené kolečkem. Splněný úkol je zaškrtnutý. Tohle je naše úspěšně dokončená mise Císařova díra o výstavbě Rudolfovy štoly.

Milada Horáková - Jak vysvětlit dítěti, co to je justiční vražda?

V posledních dnech jsme se doma často vraceli k událostem 50. let. Četla jsem si dopisy Milady Horákové na rozloučenou, četla jsem různé komentáře v novinách, třídila si vlastní myšlenky (psala jsem o tom TADY). Mluvili jsme s mužem, povídala jsem si se Synkem. V kontextu současného politického dětí je mi nedobře a Synek se ptal, co se děje, co to čtu, proč jsem dojatá a za chvíli zas rozčílená. Obecně věřím, že kdo se ptá, je zralý na upřímnou odpověď. Ale tentokrát mi asi poprvé došla slova. Jak vysvětlit šestiletému dítěti, co to je justiční vražda? Jak mu předat, co byl zač komunistický režim a proč mi přijde zvrhlé, že právě v den výročí popravy doktorky Horákové a dalších obviněných, v Den památky obětí komunistického režimu, je u nás jmenovaná vláda v čele s agentem STB, opírající se o podporu komunistů (v čele s dalším agentem STB)? Už to, že taková vláda vůbec vzniká a většině veřejnosti to nevadí, mě naplňuje nevolí. Ale to datum, to mě vytočilo doběla. Obvykle nemívám problém zjednodušit své myšlenky do několika vět a předat je dětem. Tentokrát jsem ale narazila. Možná je na tohle Synek přeci jen ještě malý...

zdroj: víra.cz

Zaujalo mě... Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Na iVysílání ČT jsem narazila úplně náhodou na dokument o Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic s názvem Cesta intelektuála k popravišti. Hezky mi to navázalo na náš výlet na Pecku a zase jsem se dozvěděla něco nového o téhle zajímavé a mimořádně inspirativní osobnosti našich dějin a jeho době (konec 16. a začátek 17. století). Pořad najdete TADY. Je asi tak na hodinku a je určený dospělým.
Kryštof Harant mě zaujal nejen tím, jak vzdělaný a všestranný byl, ale i tím, jak statečný dokázal být a jakou prokázal osobní integritu. V době, kdy se mnoho evangelíků rozhodlo z politických důvodů pro katolictví, on se rozhodl na základě studia pro pravý opak. Dávalo mu to smysl.

Zdoroj: https://cs.wikipedia.org

Prahou s dětmi... Vyšehrad

Po dlouhé (a pro mě nepříjemné) zimě se duben vytáhl v nádherných barvách a tak výletujeme a výletujeme. Složka s fotkami čeká na protřídění, kronika čeká na dopsání a dolepení nálepek (všude kupujeme turistické vizitky a lepíme je do kroniky k zápiskům a obrázkům z výletů)... A mně se nechce dělat nic z toho, chce se mi ven a večer už jen tak lenošit.

V pondělí jsme si udělali s dětmi volný den a vyrazili jsme na Vyšehrad. Bydlíme na samém kraji Prahy a do centra se moc nedostáváme. Co jsem na mateřské, představují pro mě přeplněné vozy mhd a ulice plné lidí a aut ještě větší stres než dřív. Ale zároveň chci děti pomalu začít s Prahou seznamovat. Vyrostla jsem tady, mám k městu vztah a je tu tolik nádherného a důležitého k vidění. Tentokrát tedy vyhrál Vyšehrad. Proč? Protože je tam nádherně. Zabaví se tam děti každého věku. Zmrzlina a jiné občerstvení za normální ceny. Nikde žádné davy turistů. Výhledy. Jedno z nejkrásnějších pražských hřišť. Piknik v parku na trávě. Výhledy. Staré pověsti české. Vyšehradské legendy. Podolská porodnice. A... ty výhledy! Prostě jestli chcete někde v Praze strávit krásný den s dětmi, něco se dozvědět a mít se fajn, zapomeňte na památky v centru a vyražte na Vyšehrad. Nebudete litovat :)

Co pořídit domškolákovi místo aktovky? Pořádný batoh na výpravy!

Synek se pomalu připravuje na to, že z něj bude prvňák. Zápisy už jsou za námi a přibývá otázek, jestli se těší, do které školy půjde a hlavně... jestli už má aktovku :) Dost mě těší, že domácí škola už není mezi lidmi neznámý pojem nebo podivnost, kterou lze čekat jen mezi "ezo-eko-biomatkami". Takže když Synek hrdě hlásí, že půjde do domácí, málokoho to zarazí. To je fajn. Trochu jsem se obávala, jestli se nebude hned od začátku cítit jako exot. Velkou výhodou nám je, že mezi křesťany je domácí škola poměrně běžná (vlastně se mi zdá, že v poslední době, když se s kamarádkami a známými ze sboru bavíme o škole, skoro jako by měly některé potřebu vysvětlovat, proč jejich děti v domácí škole nejsou).  Moje rodina už je za léta mých výstředností tak otrlá, že je to nijak nepřekvapuje. A taky to už pro ně dávno není novinka. No jo, ale co s tou aktovkou?

Aktovka je děsně důležitá věc. Aspoň jsem to vyrozuměla soudě pode toho, kolik pozornosti se věnuje jejímu výběru, kolik to stojí, jsou na to dokonce i normy a předpisy... A na ulicích vídáte každé ráno zástupy obřích aktovek s malýma nožičkama. Jenže domoškolák aktovku jaksi nepotřebuje. Žádné tahání učebnic a sešitů z místa na místo se nekoná. A tak odpadá vybírání aktovky a penálu, ale dítko touží být jako ostatní a taky mít tu svoji novou školní věc, když bude ten prvňák.

Podle hesla "když nevíte, zeptejte se dětí", jsme se zeptali Synka, co by si přál on. Na prvním místě bylo hned jasno, batoh na výpravu. Synek začal totiž chodit do křesťanského oddílu v našem sboru (něco jako skaut), brzy ho bude čekat první výprava s přespáním a příští rok i tábor. Nabídla jsem mu, že si může vybrat ještě jednu velkou věc. Něco, co si myslí, že by jako školák opravdu potřeboval. Od té doby přemýšlí. Zvažuje mikroskop, hvězdářský dalekohled a globus. Mikroskop dlouhodobě vede :)

(Článek si neklade ambice být recenzí na batohy. Ale kdyby byl zájem, ráda za pár měsíců sepíšu nějaké zhodnocení. Až bude víc co hodnotit :)

Bude to domácí škola

Pomalu se blíží termín zápisu do 1. třídy a my už máme definitivně jasno. Synek půjde do domácí školy. Tedy, jasno máme už poměrně dlouho, ale teď už je to definitivní :D Čas od času se mě někdo ptá, jak jsme na tu myšlenku přišli, jak to budeme prakticky dělat a jestli nemám strach. Pro naprostou většinu lidí je myšlenka, že dítě "nebude chodit do školy", úplně nepředstavitelná. Tak se pokusím shrnout své úvahy, které mě k k rozhodnutí pro domácí školu vedly.

zdroj: http://heartofwisdom.com/