Už jsme určitě párkrát zmínila, že jsem fanda deskových her. Kdysi v mládí jsme s mužem hrávali rádi a hodně nás bavily deskoherní večery s kamarády. Nejedny týdenní hory s bandou jsme strávili hraním. Bylo to v dobách, kdy Osadníci z Catanu a Carcassonne byly naprostým zjevením a otočily naše představy o deskovkách vzhůru nohama. Pak ale skončila vysoká škola, začala práce po nocích. pak děti a úplně jiná práce po nocích :-D Deskoherní večery s kamarády zněly jako sci-fi...
Taky jsem nejspíš párkrát zmínila, že nejsem úplně milovník miminek. Miluju své děti, ale musím upřímně přiznat, že s maličkými dětmi mě to nebaví. Teď, když jsou děti starší, si mateřství konečně opravu užívám a upřímně mě to s dětmi baví. Můžeme si povídat o všem možném, cestovat, výletovat, číst knížky... a hrát deskovky :-) Synkovi to pálí a v mnoha logických hrách mě bez problémů dokáže porazit. Na rozdíl ode mě se dobře soustředí a promýšlí, nehraje impulsivně jako já. Mrňavka nemá ráda soutěživé hry, ale miluje kooperačky. A dokáže se v nich dobře prosadit a být naprosto platným členem týmu.
No a protože (slovy jednoho kamaráda) "úchylku je třeba rozpoznat a rozvinout", přibyla nám v poslední době domů spousta krabic a krabiček a naše hraní je zase o moc pestřejší. Tady jsou naše deskoherní přírůstky minulého podzimu a zimy, opět v lehce namodralém provedení. Časem třeba přinesu trochu podrobnější recenze. Jak čas dovolí. Chtěla bych :-)
