Táboření na Pecce

 Před několika týdny jsme se konečně rozhoupali a vyrazili s dětmi tábořit. Plánovali jsme to už léta, ale nějak se to nikdy nehodilo. Děti byly malé, byly jiné aktivity. Narození Malucha (je na začátku prázdnin) nám vyblokovalo celou jednu kempovací sezonu... Letos konečně. Byla to taková hurá akce, kterou jsme vymysleli s dětmi v autě cestou ze školky, když byl muž na služebce. Strategicky, nemohl se bránit :) A tak místo obvyklých dlouhých úvah a rozmýšlení jsem si dala jeden večer u počítače, vybrala a objednala všechno potřebné vybavení a za pár dní jsme mohli vyrazit. Volba padla na Pecku.

Na první táboření jsme se rozhodli zcela mastňácky pro kemp. Ačkoli máme s mužem za sebou nespočet akcí, kde jsme tábořili na divoko v lesích, ve stanu nebo pod širákem, s našimi mrňaty na to zatím nemáme. Znamenalo by to vláčet na dvojích zádech stan, spacáky, jídlo a vodu pro pět lidí a Maluška jako bonus. Zatím je náš vrchol dojet do kempu autem, postavit si tam náš obří stan a užívat si, že už můžeme :) Ta divočina přijde jednou, všechno má svůj čas.

Vybrali jsme kemp na Pecce. Má výborné hodnocení a okolí dobře známe. S mužem jsme léta jezdili na Pecku na letní tábory. Muž už jako dítě, já až jako vedoucí. Několik let jsem dokonce tábory i vedli jako hlavní vedoucí. Byly to krásné roky a rádi na ně vzpomínáme. Tábory byly místem, kde se děti mohly dozvědět něco o Bohu (vždycky jsme se snažili vyprávět o tom, čemu věříme, ale nic nenutit a nemanipulovat), kde byly přijímané takové, jaké jsou (myslím, že jsme za ta léta narazili jen na jedno, možná dvě děti, o kterých bychom řekli, že to s nimi bylo náročnější), byla tam pohoda a spousta srandy. Žádná elektřina ani pitná voda, jen lesy a louky všude kolem a rybník, co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky. A pro nás to bylo místo, kde jsme mohli zrát a učit se něco o tom, co to je být dospělý a nést odpovědnost, věřit sobě i druhým, spoléhat na Boha.

Musím říct, že nás kemp nezklamal. Je perfektně udržovaný, chatky, sociální zařízení i sportoviště čisté, upravené, ve výborném stavu. Jídlo posoudit nemůžu, vařili jsme si sami pěkně na vařiči. Ale pro kempaře je ve stanové čísti k dispozici i přístřešek se stoly, vařičem, varnou konvicí a lednička. Já jsem s dětmi ocenila, že budek s toaletami je v kempu několik, takže není třeba myslet na to, že by se vám mohlo chtít, 10 minut před tím, než se vám doopravdy chtít začne. I díky tomu nejsou v kempu žádná nevábná zákoutí. Pro děti je mezi sportovišti malé hřiště a v létě funguje koupaliště. Je to jen obyč old school obdélník, žádné tobogány a vířivky, ale na schlazení stačí. Jen kolem něj není stín.

Náš parádní obří stan. Má ložnici pro 4 děti a ložničku pro rodiče. Střední část je prostorná i pro kola, dospělý se v ní postaví i s rezervou. A může být s podlážkou i bez, podle potřeb a počasí.

Příjemně mě překvapilo, že nabídka rychlých jídel z pytlíku se velmi rozšířila a zlepšila. V Globusu měli docela velký výběr polévek i jídel (těstoviny s omáčkou, rizoto, kuskus, luštěniny...), které měly rozumné složení bez glutamátu, umělých ochucovadel, barviv a dalších sajrajtů. Doma vařím z čerstvých surovin, ale těší mě, že na výlety můžu koupit něco, co jsem ochotná nechat jíst i děti. éně už mě potěšilo, že zrovna tenhle kuskus, který byl fakt super, chutnal z celé výpravy jen mně. Zbytek smečky odešel na párek v rohlíku. To mám za tu potřebu vařit aspoň trochu zdravě... Ale já to nevzdám :)

V sobotu dopoledne jsme vzali děti na průzkum našeho starého tábořiště. Ukázali jsme jim srub, kde byla naše základna. Loučku, kde stávaly stany, ohniště, jídelnu, plácek, kde jsme měli s dětmi biblické programy, různá místa v lese, kam jsme chodili hrát hry, ďolík, kterému jsme říkali tělocvična a kam jsme denně ráno běhali na rozcvičku. A samozřejmě rybník. Povídali jsme si, jak to hodí na táboře, co se kdy dělá, kde co je... Bylo to jako vrátit se domů. A vzpomínali jsme s vděčností na našeho hlavního vedoucího Medvěda, který pro nás oba byl jedním z klíčových lidí v době, kdy jsme dospívali. Už léta se vídáme jen letmo na velkých křesťanských akcích, ale vždycky máme kde navázat. Je to jeden z těch lidí, které i kdybyste už v životě neviděli, stejně budou vašemu srdci blízcí. Pevně věřím, že naše děti budou mít taky takové vedoucí. Rodiče mohou pro růst svých dětí udělat hodně, ale v určitém věku budou děti potřebovat i jiné dospělé, kteří je povedou a budou jim vzory. Modlím se za ně už teď.

"Náš" rybník Krakůvka

Slunce svítilo tolik, že si s tím můj foťák nevěděl rady. A až v počítači jsem si všimla, jak krásně nakřivo je ten stožár :)

Odpoledne jsme vyrazili na hrad Pecka. Muž tam nebyl snad 20 let a já, ač jsem jezdila na tábory přes 10 let, jsem tam nebyla nikdy. S dětmi bylo vždycky zábavnější běhat po lesích než chodit do hradu. Naše děti chtěly taky raději do lesa. Ale měli jsme štěstí. Na hradě měli ten den kostýmované prohlídky na téma Když Kryštof Harant ještě hlavu měl. A bylo to vynikající. V každé místnosti měli herci připravenou scénku ze života Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, který na Pecce sídlil. A tak jsme se dozvěděli něco o jeho vztahu s manželkou, o jeho hudebních vlohách, cestování a cestopisu, přátelích ze dvora císaře Rudolfa II. a dokonce i pověst o založení hradů Pecka a Kost a dobovou hudbu. Jen peklo s čerty bych si klidně odpustila, k tématu mi to nešlo a obecně to nemám ráda. Ale většina návštěvníků si užila i to peklo. Děti byly z hodinové prohlídky nadšené. Na náměstí v Pecce navíc mají tu nejskvělejší zmrzlinu na světě. Jen ze smetany, jogurtu nebo tvarohu a spousty ovoce dle vlastního výběru. No, děti pohrdly a šly si do večerky pro nanuka.

Pokud byste se chtěli na Pecku vypravit a trochu se na to připravit, TADY jsem vypsala přehled různých pořadů pro děti i dospělé, které jsem na téma Kryštof Harant viděla nebo alespoň našla.


V neděli jsme si udělali povinný výlet do ZOO ve Dvoře Králové. Naše děti jsou zoomilové, to bychom jim nemohli udělat, abychom dvorskou vynechali, když jsme poblíž. Projížďka safari byla jako obvykle výborná, zvířata v "klasické" části také. Od naší minulé návštěvy před rokem a půl zas přibyly nové věci. Jen tedy při naší velikosti rodiny už začínají ty vstupy trochu lézt do peněz...

Výlety a táboření jsme si moc užili Pecku rozhodně doporučuju. Je to dobré výchozí místo i pro cyklo výlety a Český Ráj je hned za rohem.

Protože stanování s malými dětmi má svá specifika a vyžaduje dobré vybavení, určitě bych  chtěla některý z dalších článků věnovat právě tomu. Dětské spacáky, rodinný stan, co se osvědčilo a co nám chybělo...