52 týdnů modliteb s dětmi - Modlete se, když čtete Bibli

Po pauze je tu zase další modlitební námět a inspirace. Je pro mě teď složité udržet soustředěnost a nevypadávat, nezapomínat. Děje se toho hodně a život je dost neuspořádaný. Ale tohle téma mi jde do rány :)

Adventní kalendář 2019

Začátek listopadu znamená nejvyšší čas začít vymýšlet letošní adventní kalendář. Přináším tedy pár nápadů, která vás třeba zaujmou a pomůžou vám zorientovat se v možnostech, které jsou. Jsou jich totiž tisíce...

Skryté příběhy - Trabanti na útěku (Praha - Malá strana, Hradčany)

Blíží se 30. výročí Sametové revoluce. Jako vždycky, i tady si pomáhám vyprávěním příběhů. A tak jsme se vypravili s dětmi na misi Trabanti na útěku, která mapuje události předcházející těm listopadovým.

Tentokrát nám autoři Skrytých příběhů nepřipravili žádný "úvod do děje, jako to je u mnoha jiných tras, a tak jsem vyprávěla já. Výborným odrazovým můstkem mi byla knížka Zeď od Petra Síse, kterou jsme s dětmi četli v posledních dnech. Našla jsem taky několik videí, na některé z nich se určitě s dětmi koukneme.

Lobkovický palác - dějiště příběhu. A "trabant a útěku" jako vzpomínka.

Hudebky, výtvarky, sportovky... prostě kroužky

Jedna z věcí, kterou domškolácí řeší a na kterou dostávají doma vzdělávající rodiče spoustu otázek, jsou kroužky. Jak je vybrat? Kolik je správný počet? Co dělat, když jich v okolí není dost? Nebo co když je výběr příliš široký? A mělo by mít dítě od všeho trochu? 

Dnes bych chtěla napsat něco málo o tom, jak to s kroužky máme zařízené my. S vědomím, že děti jsou zatím poměrně malé (Synek je druhák a Mrňavka prvňačka) a co platí letos, může být za rok úplně jiné. Základní nastavení v mé hlavě se ale asi dramaticky měnit nebude...

52 týdnů modliteb s dětmi - Modlete se za útěchu v době trápení

52 týdnů modliteb s dětmi - Modlete se za ochranu před zlem v médiích

Stěhování je příležitost

Raději vyhořet, než se stěhovat... Kdybych dostala padesátku pokaždé, když jsem tuhle hlášku v posledních týdnech slyšela... A musím říct, že chvílemi jsem i uvažovala, jestli na tom přeci jen něco není.

Neuvěřitelné se stalo skutkem a my jsme přestěhovaní. Tedy, většina našich věcí je přestěhovaná. A my jsme teď ve zvláštním mezičase - meziprostoru, kdy nejsme doma ani tady, ani tam. V bytě už je jen posledních několik kusů nábytku, který tady zůstává pro potřeby nafocení před prodejem a následných prohlídek. Pár základních kusů nádobí, několik knížek, pro každého oblečení na týden... Jsme jako na dovolené, akorát ve svém vlastním bytě. Dům je plný krabic, je v něm pár kusů toho míň potřebného nábytku. Lednička přijede zítra, kuchyně za měsíc (to zas jednou Jíťa špatně četla a nevšimla si dodací lhůty na kuchyňskou desku...). A tak... Čeká nás tedy zase po mnoha letech spaní na matracích, večeření na podlaze a svícení žárovkami, které jsou provizorně připojené ke kabelům stavebními objímkami. Už jsme si mysleli, že jsme na to staří, a je to tu zas :-) Dětem to ovšem připadá jako úžasné dobrodružství a oběd "po indicku" (rozuměj - sedí se na zemi a jí rukama) si děsně užívají. My o něco míň...

I tak jsem ale za ten proces vděčná. Donutil mě udělat zase další krok na cestě k minimalističtější domácnosti.