52 týdnů modliteb s dětmi... 8. Modlete se, když odcházíte z domova (a když se zase vrátíte domů)

Hektický týden, spousta myšlenek... a zase píšu modlitební úkol na následující týden až v pondělí. A to mě děti uháněly už včera večer :)

Ta ráda jsou pro nás pořád složitá. Ztišit se a soustředit uprostřed ranního shonu je opravdu výzva. O to důležitější mi to připadá a chci se o to dál snažit.

Tak tedy nové téma :

Modlete se, když odcházíte z domova (a když se zase vracíte domů )

Vidím tam pro nás několik bodů k zamyšlení a k modlitbám:

• Modlit se za bezpečí a ochranu po celý den. Zejména, když děti vyráží "pryč do světa" samy. U nás to znamená do školky, na kroužky, někam s babičkou... Myslím, že krátká modlitba a požehnání "na cestu" pro ně bude povzbuzením a ubezpečí je, že ani, když jsou samy, nejsou samy :)
• Poděkovat v modlitbě, že jsme zase v bezpečí spolu doma.
• Uvažovat o tom, jak náš domov může být místem Božího pokoje.  Boží království u nás doma. V modlitbě zvát Ducha svatého, aby u nás přebýval. Ostatně Ježíš řekl: Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. (Zjevení 3,20) Proč si s dětmi nepovídat o tom, že Bůh chce skutečně bydlet u nás doma? A co bychom mohli dělat pro to, aby se mu u nás líbilo? A pak s modlitbou ten bezpečný domov opouštět a zase se do něj vracet.
• A odtud zas už jen krůček k výzvě pro mě samotnou - zvát denně Ducha svatého do svého srdce a života. Udělat ze svého srdce místo, kde Bůh bude chtít přebývat a kde mu bude dobře. Srdce plné pokoje, radosti a lásky. 

Čím dál víc si uvědomuju, že to nejsou velká modlitební témata za závažné věci. Že cílem nejsou dlouhá ztišení s hustou duchovní atmosférou. Víc než o co jiného jde o to, aby modlitba byla přirozenou součástí každé hodiny každého dne. Kdysi jsem četla, že o nějakém muži se říkalo, že to byl skutečný muž modlitby. Nikdy se sice nemodlil déle než hodinu, ale zato nikdy neuplynula hodina, během které by se aspoň jednou nemodlil. Dost mi to pomáhá cítit se svobodně a volně. Nemusím za každou cenu usilovat o to, aby se děti uklidnily a skutečně se soustředily. To je u nás mnohdy naprosto nereálné. Nemusím nás všechny svazovat očekáváním, že se budou modlit také děti. Můžu se ale za ně pomodlit já a úplně v krátkosti, třeba jen pár slovy, dvěma větami. A tím nás všechny stále vracet do vztahu s naším nebeským Otcem. To se mi dost líbí :)