Stále znovu mě fascinuje, jak zvláštně a neskutečně funguje vzájemná pospolitost mezi domškoláckými rodinami. Stát a školský systém domácím školákům nijak nepomáhá, spíš jsme rádi, že nás nechává žít. Takže všechno funguje na principu "co si neuděláš, to nemáš". Mnoho rodičů cítí velkou vděčnost, že jim v jejich začátcích někdo (většinou úplně neznámý) ochotně poradil, pomohl, povzbudil je. Spousta domškoláků nemá podporu svého okolí, o to cennější je právě vzájemná podpora a spolupráce mezi rodinami. I tohle setkání bylo motivované mojí chutí předat dál to, co jsem sama zadarmo dostala od jiných. Nejsem si jistá, že se to povedlo. Děti mi moc klidu na povídání nedopřály. Ale říkám si, že někdy to nejdůležitější je vědět, že v tom nejsem sama :)
My si pomalu, jak nám naše povahy a časové možnosti dovolí, kolem sebe začínáme vytvářet síť domškoláckých rodin. Některé známe už dlouho, jiné jsou úplně nové a teprve se seznamujeme. S mnoha zatím pouze virtuálně přes facebookové skupinky. Vždycky to jsou strašně příjemná setkání. Všichni sdílíme několik společných hodnot - svoboda, respekt, úcta, touha po dobrodružství, chuť si hrát a objevovat... To nemůže nefungovat :)
My si pomalu, jak nám naše povahy a časové možnosti dovolí, kolem sebe začínáme vytvářet síť domškoláckých rodin. Některé známe už dlouho, jiné jsou úplně nové a teprve se seznamujeme. S mnoha zatím pouze virtuálně přes facebookové skupinky. Vždycky to jsou strašně příjemná setkání. Všichni sdílíme několik společných hodnot - svoboda, respekt, úcta, touha po dobrodružství, chuť si hrát a objevovat... To nemůže nefungovat :)
Žádné komentáře:
Okomentovat