Tento týden máme za úkol myslet v modlitbách na ty, kteří nám ubližují záměrně. Ať už je to pro víru nebo z jakéhokoli jiného důvodu. I když v naší zemi křesťané pro víru pronásledovaní nejsou (o to víc se můžeme modlit za křesťany v zemích, kde je pronásledování každodenní realita - koukněte třeba na Hlas mučedníků), neznamená to, že nezažíváme protiventství od různých lidí. Příběhy dětí jsou v tomhle směru někdy dost drsné a ostře kontrastují s naší představou bezstarostného dětství. Máme tendenci problémy a těžkosti dětí bagatelizovat. Dospělým pohledem vnímáme, že "o nic nejde". Ale statistiky jsou v to,hle směru neúprosné. Každoročně spáchá sebevraždu 40-50 dětí a linky důvěry řeší 4-5 hovorů na toto téma denně. Na vině je strach z vrstevníků, učitelů a čím dál častěji i rodičů. A nejsou to jen rodiče, kteří dítě zanedbávají nebo přímo týrají. Čím dál častěji jsou to rodiče, kteří dítě milují, ale jejich nároky jsou příliš velké.
Můžeme se tedy tenhle týden s dětmi bavit o tom, z koho nebo čeho mají obavy, jestli jim někdo neubližuje. A místo, abychom jejich obavy zlehčovali nebo nabízeli řešení, můžeme je zkusit přinést tahle trápení v modlitbě Bohu.
Tohle je pro mě vždycky největší výzva. Když za mnou přijde dítě s tím, že zrovna dostalo "neka" (Neznáte? Mezi holčičkami běžná věc. Oblíbená holčička rozhoduje, s kým zrovna kamarádí a s kým ne. Podle čeho si vybere, to je na ní. Třeba podle barvy šatů, podle účesu, kdo jí dá svačinu nebo půjčí mobil. Jedna z nejrozšířenějších forem šikany, která začíná už ve školce a její následky jsou ničivé, protože zasahují dívky přímo do srdce. Cítí se nemilované a nepřijaté. A jako rodič nebo učitel jste téměř bezmocný.), mám tendenci utěšovat, vysvětlovat, hledat řešení... Ale dítě obvykle moje řešení nepotřebuje. Kdyby ho potřebovalo, řeklo by si o něj. Potřebuje jen důvěrné místo, kde se s tím může popasovat. A na mně je nabídnout mu útěchu a pomoci mu přijít za svým Nebeským Otcem, aby mu otřel slzy a naplnil ho svým pokojem.
U školních dětí krom protivenství ze strany spolužáků přijdou také konflikty s učiteli. A i tady je na nás zkusit nesoudcovat, nezastávat se učitele, nechlácholit dítě a nehledat okamžitě řešení, ale být dítěti nablízku a pomoci mu, aby se s tím vyrovnalo samo. Až bude potřebovat najít řešení, řekne si. Ale můžeme být průvodci v modlitbě. Obří výzva pro nás rodiče, co říkáte...
Za pronásledované křesťany se modlíme každý týden (víc o naše modlitebním plánu na celý týden najdete TADY). Čím dál víc si uvědomuju, jam málo je to samozřejmé, že v naší zemi žijeme ve svobodě a nemusíme mít strach, že nás pro víru někdo uvězní nebo dokonce zabije. Celosvětově totiž pronásledování rok od roku roste a nikdy v historii to nebylo horší. Tím spíš bychom mohli a měli být odvážní a využívat možnosti, které máme. To jediné, co nám hrozí, je, že nás odmítnou :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat