Co čteme - Knížky o zahradě pro nejmenší (cca 2,5 - 5 let)

Už hodně dlouho jsem na blog nepřidala žádné knižní tipy. Ne snad proto, že bychom nečetli. Naše děti mají knížky rády (Synek si už sám tajně čte po večerech s baterkou a já dělám, že to nevím, protože tajné noční čtení je úplně nejvíc nejlepší :), pravidelně nosíme do knihovny a z knihovny několik kilo knížek (ještě že Malušek stále spí po obědě a tak couráme všude s kočárkem...). Ale tyhle články zabírají hodně času a ten si nějak neumím dělat.

Žijeme zahradou a je to vidět i v naší knihovničce. Takže dneska přináším tipy na knížky pro úplně nejmenší. Následovat budou tipy pro předškoláky a mladší školáky a nakonec taky moje soukromé tipy pro dospělé.

Leporel, které se různým způsobem týkají zahrad a zahrádek je na trhu a v knihovnách hned několik. Záměrně jsem hledala jen ty zahrádkové a vynechala všechna farmářská. Těch je ještě mnohem víc, ale já už jsem jednak trochu unavená z věčného "jak dělá koník?" (třetí dítě je holt třetí dítě) a navíc na naší zahradě zatím nebudou ani slepice, natož pak všechna ostatní hospodářská zvířata. Chtěla jsem se věnovat spíš záhonkům, stromům, kytkám, zelenině...

Takže tady je můj soukromý výběr (vezmu to od knížek pro ty úplně nejmenší po ty trochu sofistikovanější). A předem varuju, bude to dlouhé :-)

Baví nás... Topologix

Pomalu se začínají blížit Vánoce (ne, že bych snad chtěla strašit :), tak bych tady na blog chtěla postupně dát několik tipů na hry a hračky, které u nás mají úspěch a ráda je doporučím dál.

První z nich je Topologix od Djeco.

Jde o vzdělávací hru pro jednoho hráče, ve které se děti učí rozlišovat před/ za, nad/ pod a uvnitř a zároveň zaznamenávat do tabulky podle souřadnic. My jsme hru pořídili Synkovi ke čtvrtým narozeninám a od té doby se stále vrací do popředí zájmu. Věkově je určená pro děti od 4 do 6 let, ale můžete ji s klidem pořídit už pro mladší dítě. Obecně ale věkové určení odpovídá, v tomhle věku děti zvládnou plnit úkoly samostatně.

 

Téma pro první třídu DV - Poznáváme Prahu

Jak už jsem spala TADY, rozhodla jsem se pro první školní rok naší domácí školy (Synek bude prvňák a Mrňavka předškolní) naplánovat několik celoročních témat. Pomůže nám to trochu strukturovat aktivity, přirozeně budou vyvstávat témata a když zrovna nebudeme mít do čeho píchnout, celoroční téma mi pomůže najít další inspiraci. Aspoň doufám :)

V minulém roce jsme experimentálně ověřili, že všichni potřebujeme trochu řádu a organizace. Když si na den nic nenaplánujeme, snadno se stane, že se nám den rozplizne do domácích prací, koukání na pohádky a bloumání od ničeho k ničemu. Není to nic špatného, občas jsou takové dny třeba. Ale všem nám víc vyhovuje, když máme už od rána představu, co se bude dít. A vymýšlení programu zatím bývá na mně. Nepředstavuju si ta celoroční témata jako nějaký závazek, spíš jako zdroj inspirace, kam sáhnout, když zrovna děti nebudou mít samy nápad.

Bydlíme na okraji Prahy a v minulém roce jsme začali trochu víc vyrážet i do centra. Se třemi mrňaty jsem se dřív cestám mhd spíš vyhýbala, přelidněné centrum bylo za trest a o strach. A dětem bylo víceméně jedno, jestli si hrají na sídlišti mezi paneláky nebo s vyhlídkou na Pražský hrad. Jak děti rostou, začíná je město zajímat. Povídáme si o jeho historii, čteme pověsti, povídáme si o památkách. Cestování už není problém, máme to dobře zmáklé. Už se o ně nemusím bát, že se někde zaběhnou. A když se ztratí, aspoň už umí mluvit, aby si řekli o pomoc (telefonní číslo na mámu napsané na ruce to jistí :) První celoroční téma nám leží přímo u nosu a všichni se na něj těšíme.

To, co nás všechny baví úplně nejvíc, je výletování. Rádi bychom tedy především trávili v Praze čas. Chceme vyrazit na místa, která ještě neznáme, omrknout různé zajímavé budovy, navštívit další parky... a při tom všem si budeme povídat, číst, plnit různé úkoly... Ráda s sebou na výlety beru knížku, která se nějak vztahuje k místu, kam vyrážíme. Baví nás plácnout se někde v parku pod strom, odpočívat a piknikovat a já při tom dětem čtu. Všichni nasáváme atmosféru místa, zpracováváme zážitky z míst, která jsme prošli, a propojujeme si je s příběhem, který posloucháme. Tenhle způsob pedagogiky v terénu mě hodně baví :)

Co čteme... Kosti a kostry: Zvířata

Knížka, která synka nadchla natolik, že ji máme půjčenou z knihovny už čtvrtý měsíc a pořád ho baví. Vážně zvažuju její pořízení domů :)

Knížka je zaměřená na kostry různých modelových živočichů (had, ryba, želva, kaloň, klokan, člověk...) a jejich základní znaky. Na jedné dvojstraně je celostránková ilustrace kostry živočicha s klíčovými informacemi, na následující dvojstraně pak informace a zajímavosti o dané skupině a některých známých zástupcích. Knížka je určená pro mladší školáky, ale texty jsou srozumitelné i pro předškoláky. Množství informací je tak akorát, aby se děti něco dozvěděly, ale nebyly zahlcené. Biolog ve mně oceňuje, jak krásně se dají kostry mezi sebou porovnávat (třeba přední končetina netopýra a jiných savců, nohy tuleně, počet žeber savců a hadů...) a ukazovat na nich přizpůsobení živočichů různým podmínkám. Dítě si krásně uvědomí, jak celkový tvar těla souvisí právě s kostrou. Na kostře si můžeme ukázat, proč se různá zvířata různě pohybují, jak jsou přizpůsobená různým druhům potravy... Nádhera :)

Ukládám na seznam knížek, ke kterým se budeme rádi vracet i v budoucnu v rámci přírodovědy a přírodopisu.

Co čteme... Jak bydlí děti celého světa

Parádní encyklopedie pro předškoláky a mladší školáky, která dětem umožní nahlédnout aspoň trošku do jiných kultur a vidět, jak se žije jinde. Když se mluví o jiných zemích, obvykle se zmiňují památky, přírodní zajímavost nebo různé odlišné svátky a zvyklosti. Myslím ale, že malé děti si nejsnáze uvědomí kulturní odlišnosti právě na tom, jak se kde bydlí. My jsme byli z knížky všichni nadšení a rádi jsme se k ní vraceli znovu a novu. 

Děti hodně bavila zejména stránka věnovaná bydlení v jurtě, protože jurtu dobře znají  lesní školky. Díky knížce si udělaly trochu bližší představu, jak s ev takové jurtě bydlí, když je jeden stan váš celý dům. Líbily se jim ale všechny druhy domů a domečků - iglú, srub, dům na lodi, maringotka, mrakodrap nebo třeba indiánský dlouhý dům. Vlastně nejsilnější dojem z celé knížky jsme měli ten, kolik věcí máme a jak velké domy potřebujeme, aby se nám do nich všechny ty věci vešly. Co bychom si nechali, kdybychom měli bydlet v iglú? Které knížky a hračky by si vybrali, kdybychom bydleli ve srubu nebo maringotce a měli k dispozici jen jednu společnou místnost? A co bychom si vzali s sebou,kdybychom se rozhodli vyzkoušet si to na vlastní kůži a vydali se na cesty s obytňákem? A proč bychom si vzali celou velkou Bibli, i když ji s mužem máme v mobilu? To byly vůbec ty nejzajímavější rozhovory nad knížkou. Dotýkali jsme se podstaty našich hodnot a priorit.

Co čteme... Jaké svátky slaví děti celého světa

Mám rozpracovaných několik cestovních tipů a v hlavě nosím myšlenky na články domškolácké i jiné, ale trvá mi to dlouho. Takže v mezičase další tip knižní. Knížka Jaké svátky slaví děti celého světa je v pořadí druhá knížka od autorek Pavly Hanáčkové (která,jak jsem zjistila, stojí za celou řadou skvělých encyklopedií pro děti) a Heleny Haraštové. První byla Jak bydlí děti celého světa a ráda vám ji přiblížím v některém z dalších článků.

Koncept knížek naše děti hodně zaujal, baví je si v nich prohlížet i číst. Informací je tak akorát, aby je to chytlo, měli pocit, že se něco dozvěděli, a přitom se necítili zahlcení. Každá dvojstrana se věnuje některému z významných svátků, které slaví lidé v různých zemích, kulturách a náboženstvích. Musím říct, že i já jsem se leccos dozvěděla. Pro děti bylo hodně zajímavé porovnat, jak slaví stejné svátky jinde a že tutéž událost si mohou lidé připomínat mnoha různými způsoby. V tomhle směru je nejvíc překvapily Velikonoce a Dušičky. Rádi se ale dozvěděli i něco o svátcích v Indii, protože to je země naší rodině velmi blízká, kde máme přátele a spolupracujeme zde na misijní službě. Hodně je zaujalo také, že purim, který děti znají z bible a příběhů z nedělní školy, se doopravdy slaví i dnes, tisíce let od napsání příběhu o královně Ester.

Co čteme... Určuj čas

Aktuální téma - hodiny. Synek se pomalu začíná orientovat v hodinách a tu a tam se chce dozvědět něco víc. Když u nás dojde na učení, nejvíc nám vyhovuje povídat si o věcech a číst si knížky. Děti si rády dohledávají věci samy v knihách. Věta "tak si to najdeme v knížce" je u nás na denním pořádku. Chci, aby děti věděly, že nemám patent na rozum a že si informace mohou vyhledávat i samy. A taky že knížky jsou dobrá věc nejen pro zábavu, ale i k poučení. Encyklopedie jsou u nás stejně oblíbené jako knížky s příběhy.

Určuj čas od Svojtky jsme si nejdřív půjčili v knihovně, Synka zaujala vybral si ji sám. Doma jsme se k ní opakovaně vraceli, ale zdaleka jsme nezvládli všechno. Stránky jsou tematicky řazené směrem ke složitějšímu (celé hodiny, čtvrt, půl a tři čtvrtě, jednotlivé minuty, převod mezi ručičkovými a digitálkami...). A tak jsem knížku navrhla babičce jako dárek pro Synka ke svátku. Tenhle postup se nám opakovaně osvědčuje - knížku si půjčit a když nás zaujme víc a ukáže se, že ji opravdu chceme mít i doma, pořídíme ji. A tuhle doma mít chceme :)

Co čteme... Nečekaná přátelství

Knížku Nečekaná přátelství aneb Jak si zvířata a rostliny pomáhají nám doporučila kamarádka z lesní školky. Objednala jsem ji v knihovně a ráda posílám doporučení dál. Je báječná. Příjemné ilustrace, zajímavý výběr témat, informací tak akorát, aby je pobraly děti v předškolním a mladším školním věku, srozumitelný jazyk a sem tam nějaký ten odborný pojem (informačně založené děti to ocení a ty ostatní to nezahltí). Synek ocenil nadpisy a komiksové bubliny psané kapitálkami. I když klasické tiskací písmo už čte bez větších problémů, v kapitálkách si je o něco jistější a čte je ochotněji.

Jsem moc ráda, že se nám knížka dostala do rukou. Děti si díky ní hezky uvědomily, jak je v přírodě všechno provázané a každý má své místo. Když jeden článek zmizí, může se zhroutit celý systém. to je moc důležité, tyhle vztahy nedochází ani většině dospělých a pak to s koncepcí ochrany životního prostředí vypadá tak, jak to někdy vypadá... Určitě se v budoucnu budeme ke knížce rádi vracet.

Některá z nečekaných přátelství už naše děti znaly. Vztah mezi houbami a stromy, kvetoucími rostlinami a hmyzími opylovači, klauny a sasankami nebo sasankou a krabem poustevníčkem. Ale jiná pro ně byla úplně nová, jako třeba rybí čističi žijící s obřími žraloky či hrochy nebo třeba můry žijící v kožichu lenochodů.

Prahou s dětmi... Vyšehrad

Po dlouhé (a pro mě nepříjemné) zimě se duben vytáhl v nádherných barvách a tak výletujeme a výletujeme. Složka s fotkami čeká na protřídění, kronika čeká na dopsání a dolepení nálepek (všude kupujeme turistické vizitky a lepíme je do kroniky k zápiskům a obrázkům z výletů)... A mně se nechce dělat nic z toho, chce se mi ven a večer už jen tak lenošit.

V pondělí jsme si udělali s dětmi volný den a vyrazili jsme na Vyšehrad. Bydlíme na samém kraji Prahy a do centra se moc nedostáváme. Co jsem na mateřské, představují pro mě přeplněné vozy mhd a ulice plné lidí a aut ještě větší stres než dřív. Ale zároveň chci děti pomalu začít s Prahou seznamovat. Vyrostla jsem tady, mám k městu vztah a je tu tolik nádherného a důležitého k vidění. Tentokrát tedy vyhrál Vyšehrad. Proč? Protože je tam nádherně. Zabaví se tam děti každého věku. Zmrzlina a jiné občerstvení za normální ceny. Nikde žádné davy turistů. Výhledy. Jedno z nejkrásnějších pražských hřišť. Piknik v parku na trávě. Výhledy. Staré pověsti české. Vyšehradské legendy. Podolská porodnice. A... ty výhledy! Prostě jestli chcete někde v Praze strávit krásný den s dětmi, něco se dozvědět a mít se fajn, zapomeňte na památky v centru a vyražte na Vyšehrad. Nebudete litovat :)

Co pořídit domškolákovi místo aktovky? Pořádný batoh na výpravy!

Synek se pomalu připravuje na to, že z něj bude prvňák. Zápisy už jsou za námi a přibývá otázek, jestli se těší, do které školy půjde a hlavně... jestli už má aktovku :) Dost mě těší, že domácí škola už není mezi lidmi neznámý pojem nebo podivnost, kterou lze čekat jen mezi "ezo-eko-biomatkami". Takže když Synek hrdě hlásí, že půjde do domácí, málokoho to zarazí. To je fajn. Trochu jsem se obávala, jestli se nebude hned od začátku cítit jako exot. Velkou výhodou nám je, že mezi křesťany je domácí škola poměrně běžná (vlastně se mi zdá, že v poslední době, když se s kamarádkami a známými ze sboru bavíme o škole, skoro jako by měly některé potřebu vysvětlovat, proč jejich děti v domácí škole nejsou).  Moje rodina už je za léta mých výstředností tak otrlá, že je to nijak nepřekvapuje. A taky to už pro ně dávno není novinka. No jo, ale co s tou aktovkou?

Aktovka je děsně důležitá věc. Aspoň jsem to vyrozuměla soudě pode toho, kolik pozornosti se věnuje jejímu výběru, kolik to stojí, jsou na to dokonce i normy a předpisy... A na ulicích vídáte každé ráno zástupy obřích aktovek s malýma nožičkama. Jenže domoškolák aktovku jaksi nepotřebuje. Žádné tahání učebnic a sešitů z místa na místo se nekoná. A tak odpadá vybírání aktovky a penálu, ale dítko touží být jako ostatní a taky mít tu svoji novou školní věc, když bude ten prvňák.

Podle hesla "když nevíte, zeptejte se dětí", jsme se zeptali Synka, co by si přál on. Na prvním místě bylo hned jasno, batoh na výpravu. Synek začal totiž chodit do křesťanského oddílu v našem sboru (něco jako skaut), brzy ho bude čekat první výprava s přespáním a příští rok i tábor. Nabídla jsem mu, že si může vybrat ještě jednu velkou věc. Něco, co si myslí, že by jako školák opravdu potřeboval. Od té doby přemýšlí. Zvažuje mikroskop, hvězdářský dalekohled a globus. Mikroskop dlouhodobě vede :)

(Článek si neklade ambice být recenzí na batohy. Ale kdyby byl zájem, ráda za pár měsíců sepíšu nějaké zhodnocení. Až bude víc co hodnotit :)

Baví nás - Pískování

V únoru dcerka chytla nějakou infekci, vyfasovala antibiotika na 14 dní a zůstala se mnou a maluchem doma. Pro ni úplně nová zkušenost. Nebývá nemocná. Po dvou dnech se jí ulevilo, horečky opadly a nastala obligátní nuda, kterou znají všichni rodiče malých dětí. Kdy ji přestaly bavit knížky, hračky a hry, vylovila jsem ze skříně sadu na pískování, kterou jsem před nějakou dobou pořídila jako dárek na "až někdy" v Agátině světě. Djeco mám ráda a máme od téhle značky doma víc hraček a her. Tak jsem doufala, že ani tady nešlápnu vedle.

Vybarvování podle příkladů

Synek na podzim začal číst a psát a tím výrazně klesl jeho zájem o veškerá grafomotorická cvičení. Do té doby měl hodně rád různé sešity s úkoly pro předškoláky, takové ty spojovačky, doplňovačky, bludiště, cestičky atd. Momentem, kdy mu v hlavě seplo psaní a následně čtení ale ospěl k závěru, že tohle už nepotřebuje. No, technicky vzato nepotřebuje, všechno to má být příprava na budoucí psaní. Fakt ale je, že ruku má zatím poměrně tuhou, na tužku tlačí (i když úchop už má dlouho hezký sám od sebe) a celkově je jeho grafický projev dost kostrbatý.

Lámala jsem si hlavu, čím ho motivovat, jaký tip úkolů mu najít, aby ho to bavilo. Až mě někdo trkl, že když je synek intelektuálně zaměřený, proč to nevzít přes intelekt. V poslední době ho dost baví i čísla a počítání a tak jsem na pinterestu začala hledat vybarvování podle čísel. Vzal to, ale nic velkého. Ale vybarvování podle příkladů, to ho úplně nadchlo. První den, kdy jsem mu pár takových obrázků vytiskla, u toho strávil několik hodin a počítal, až se mu z hlavy kouřilo. Ne, že by si na tom vybarvování dal až tak záležet. Spíš to pojal vyloženě utilitárně, pokreslit políčka tak akorát, aby se nepředřel, ale byl vidět výsledný obrázek. Ale tenhle typ úkolů ho hodně chytl a i v dalších dnech si žádal další a další. Několik jsem si uložila na Pinterest (TADY) . Jeho výhoda je, že když kliknete na jeden pin, hned se vám dole zobrazí další podobné. Takže nemusíte ukládat desítky podobných úkolů, stačí pár. A další rychle najdete, až je budete potřebovat.

Recenze - Zvířátka ve vánočním lese

V letáku Karmelitánského nakladatelství mě zaujala letošní novinka pro děti - Zvířátka ve vánočním lese. Nenašla jsem na ni nikde žádnou recenzi a nerada kupuju zajíce  pytli, a tak jsem ji nejdřív půjčila v knihovně (už ji měli :). A musím říct, že mě nadchla.Vážně zvažuju, že si ji pořídíme i domů. Je to půvabná zimní knížka pro malé děti (cca 3-6), která nenásilně spojuje příběhy zvířátek s vánočním příběhem.

Domácí školka - advent

I v adventním období u nás občas zavládne nálada na domácí školky. Naše děti jsou v tomhle směru pro někoho dost zvláštní - oni totiž milují všechny ty grafomotorické úkoly, sešity, luštění všeho druhu, vybarvování, stříhání, lepení... A ta se naše předškolácké šanony plní.

Co čteme - Předvánoční období

Rádi v poslední době s dětmi čteme nejen pohádku před spaním v postýlkách, ale i během dne, když zrovna nemáme jiný nápad, co podniknout. A teď, když je venku většinou nevlídno a odpoledne brzy šero, se společné čtení nabízí tím spíš.

Z Bible čteme i teď před Vánoci hlavně "nevánoční" příběhy. Ty vánoční mají děti v besídce a připomínáme si je postupně i doma, jak stavíme betlém z adventního kalendáře (máme TENHLE dřevěný). Mimo to ale s chutí čteme i různé zimní a vánoční knížky, které nejsou programově křesťanské. Do hledáčku se mi letos dostalo Chumelení od Jiřího Kahouna a dvě vánoční knížky ještě po mně, když jsem byla malá. 

Obecně je pro mě trochu obtížné najít fajn předvánoční čtení. Ne, že by snad na trhu nebyly předvánoční a vánoční knížky pro děti. Naopak, v posledních letech vyšlo několik opravdu krásných pro děti různého věku. Potíž pro mě je, že jsou krom krásných příběhů a hezkých ilustrací také plné "mikulášování" a "ježíškování", různých lidových tradic a pověr a s tím mám trochu problém...

Tak třeba se vám pár tipů na knížky, které máme rádi, bude hodit. Po těch starších zkuste zapátrat v antikvariátu nebo knihovně, možná překvapí :) A příště zase další...

Tvoření s dětmi - anděl Gabriel

V neděli jsme si dětmi v besídce (nebo nedělce, chcete-li), začali vyprávět o Vánocích. Letos jsme se s ostatními učiteli nejmladších dětí (cca 3 - 5,5 roku) domluvili, že příběhu o narození Krista chceme dávat větší prostor než v minulosti, a budeme se mu po kouskách věnovat po celý čas Adventu. Obvykle to totiž bylo tak, že jsme na příběh měli jen jednu nebo dvě neděle a to je příliš málo. Příběh je dlouhý, spletitý, je v něm mnoho postav a různých prostředí, takže nejen pro děti, ale i pro učitele to bylo náročné.

Mnohé rodiny si s dětmi před Vánoci čtou, vypráví a zpívají, takže děti příběh znají. V různé formě si děti příběh připomínají i ve školkách. Tam se jim to ale různě míchá s čerty, Mikulášem a anděly, s dopisy pro Ježíška, dárky, koledami a dalšími zvyky, které jsou kolikrát spíš ke škodě a do biblického příběhu vnášejí zmatek.

A tak jsem to vzala pěkně popořádku a začala příběhem o zvěstování Marii podle Lukášova evangelia. A v rámci výtvarné části besídky jsme si s dětmi vyrobili anděla Gabriela. Jednotlivé díly dostaly děti vystřižené, lepily a kreslily už samostatně. Zvládly to všechny, dopomoc dospělých stačila jen minimální.

Domácí školka

Starší děti chodí do lesní školky. Někdy se o ní možná rozepíšu víc, je to báječná věc. Chodí na 3 dny v týdnu, zbylé dny jsme spolu doma, chodíme do rodinného centra na angličtinu a výtvarku, ven, na návštěvy... A užíváme si, že máme ten čas spolu.  Klidně by mohli chodit do školky na celý týden, ale proč, když to není nutné. Jsem doma s nejmenším a trávíme spolu čas rádi.

Jak děti rostly, začali jsme se spolu doma věnovat i nějakému tomu učení. Říkáme tomu domácí školka. V budoucnu plánujeme domácí školu, tak se to nabízí :) Děti mají tenhle čas rády a samy se hlásí o další úkoly. A co v domácí školce děláme? Tisíc a jednu věc. Děti si pod tím pojmem představují hlavně činnosti u stolu - různé kreslení, malování, vystřihování, grafomotorické úkoly, předčtenářské a předpočetní úkoly... A taky si čteme biblické příběhy, povídáme si na různá duchovní témata a naše další práce se týká toho.

Samozřejmě platí, že děti se učí po celý čas dne a učí se vším, co dělají. Pomáhají s domácími pracemi, vaří se mnou, hrají si, koukají na pohádky, hodně využíváme web Déčko, kde jsou krom pohádek i různé vzdělávací pořady pro děti (a mnohé jsou opravdu fantastické!) a k nim i různé hry, chodíme na výlety a do muzeí... Nicméně někdy od těch 3 let oba začali vyjadřovat potřebu "učit se" a "dělat úkoly" u stolu, tak je tedy děláme. A baví nás to :)

Minulý listopad - povídali jsme si o tom, že Pán Bůh nám dal šikovné ruce a co s nimi všechno můžeme dělat. V. bylo necelých 5, T. 3 a kousek.

Betlém jako adventní kalendář

Minulý rok jsem dostala tip na moc fajn věc - Betlém jako adventní kalendář. Pořád jsem přemýšlela, čím smysluplným a zároveň vhodným pro malé děti naplnit adventní kalendář. A taky jak pojmout rodinný betlém. Řešení mě potěšilo - na Fleru jsem našla pěkný betlém ze dřeva, který se dá sestavit jako stavebnice. Dílků je 24, takže se pro použití v adventním kalendáři nabízí.

Děti 1. prosince dostaly základnu a domeček. Figurky byly v pytlíčcích, jesličky jsem dala do posledního. Naše pytlíčky nejsou očíslované, takže děti dostávaly figurky zcela náhodně. Jen poslední pytlíček máme označený (vidět je to TADY), takže t jsem měla ošéfované.

zdroj: Fler

Adventní kalendář s obálkami DIY

Pokud máte rádi adventní kalendáře, ale rádi byste ten svůj naplnili něčím jiným než hračkami nebo sladkostmi, možná vás zaujme tenhle jednoduchý, který jsem vyráběla několik let nazpět. Tvoří ho obyčejné papírové pytlíky (prodávají se za pár korun jako svačinové sáčky), zdobila jsem washi páskami a naplněné pytlíky přišpendlila na korkovou nástěnku. Číslice jsem kreslila fixem (vytiskla jsem si je, vložila předlohu dovnitř sáčku a jednoduše obtáhla).

Obálkový kalendář můžete naplnit bibickými verši, čtením na jendotlivé dny, úkoly pro děti nebo celou rodinu...




Oblíbila jsem si adventní úkoly na jednotlivé dny, které vytvořila Jana z blogu Z lesa. Minuý rok byly k dispozici hned 2 verze různých úkolů pro děti (něco spojit, hledat rozdíly, vybarvit, vystříhnout...). Najdte je TADY a TADY. Jsem zvědavá, co Jana vymyslí letos.

Další možnost, jak pojmout adventní kalendář, je vymyslet na každý den nějaký úkol pro celou rodinu. Mohou být vážné, veselé i úplně bláznivé. Od "uvařte si vaječňák" po "udělejte si sáňky z krabice a zasáňkujte si po schodech". Zapojit můžete samozřejmě úkoly duchovní, jako např. "modlete se za sousedy, za nemocné atd." Nějakou inspiraci najdete třeba TADY (je to ten první odkaz v článku). Ale tady se určitě vyplatí zapojt vlastní představvivost a promyslet, co byste mohli podniknout vy, abyste byli jako rodina víc spolu.

Pokud byste rádi do kalendáře něco k nasycení ducha a chcete to mít bez práce, TADY najdete kalendář z biblických veršů. Jsou vybrané tak, aby postupně poskládaly celou vánoční zvěst o narození Božího Syna.

Co vy a advnentní kalendáře? Máte? Kupujete? Vyrábíte? A co v nich míváte?
Příště ještě přinesu inspiraci v podobě betléma jako adventního kalendáře, protože to je nápad, který mě nadchl minulý rok a škoda se  něj nerozdělit :)

Pytlíčkový adventní kalendář DIY

Vánoce se blíží mílovými kroky, Advent začne za 4 týdny. Jestli máte doma děti, možná se už zamýšlíte nad adventními kalendáři. Přináším tedy inspiraci na velmi jednoduchý adventní kalendář, který používáme doma a máme ho moc rádi.