Písanky pro druhou třídu

Za celé léto jsem nestihla na blogu nějak shrnout ten první rok domácí školy a už je tu druhý. Tak než se pustím do úvah (které mi vždycky zaberou spoustu času a energie), mám pro vás trochu inspirace, co nás letos chytlo a chceme používat.

Jako první jsou tu písanky. Používali jsme je se Synkem v 1. třídě a používáme je teď i s Mrňavkou. Víc o těch prvňáckých později. Dnes o těch pro druháky, protože těch je na trhu mnohem míň.

Vysvědčení v domácí škole

Máme za sebou první závěrečné vysvědčení. První domškolácké a také první vůbec. 

Koncem června měl synek své druhé přezkoušení. I když dopředu nebyl ani trochu nervozní, na místě ho přeci jen trochu nervozita přepadla a chvíli trvalo, než se začal cítit komfortně. Materiálů jsme ale měli s sebou dost, všechny potřebné oblasti učiva první třídy Synek bezpečně zvládl (ve skutečnosti měl většinu zvládnutou už před začátkem školy), takže k nervozitě nebyl důvod. A bylo to opět fajn. Paní učitelka si všechno prohlédla, ptala se... měla skutečný zájem. Synek se nakonec rozpovídal, ukazoval všechny své výrobky, lapbooky z našich dlouhodobých projektů, písanky, pracovní sešity...a byl hrdý na to, co dokázal.

Naše první přezkoušení

Včera jsme absolvovali se Synkem naše první přezkoušení. Bylo to takové první reálné setkání s tím, že je fakt školák a to celé není jen naše dobrovolná aktivita ve volném čase. Přezkoušení dvakrát ročně je zákonná povinnost, děti jím musí projít.  Měly by prokázat, že probraly všechna témata RVP a jsou na úrovni vrstevníků ze státních škol.

Každá kmenová škola k přezkoušení přistupuje jinak. Někde děti píšou testy z klíčových předmětů, někde se dělají komisionální zkoušky ze všech předmětů včetně výtvarky a tělocviku. A někde je přezkoušení formou rozhovoru s dítětem a rodiči nad portfoliem, které si dítě s sebou přinese. Právě takovou formu jsem chtěla i já a podle toho jsem vybírala kmenovou školu.
V tomhle směru přezkoušení naprosto splnilo mé očekávání. Paní učitelka byla milá, na něco se ptala Synka, na něco mě, prohlédla si, co jsme přivezli a povídali jsme si o tom, co jsme zažili. Byli jsme v pražské Bratrské škole, v příjemné herně, kde si naše mladší děti mohly pohodlně hrát, zatímco Synek a já jsme si povídali s paní učitelkou. tak tady je pár postřehů z našeho úplně prvního přezkoušení.

Naše domškolácké portfolio

Jednou z hlavních priorit naší domácí školy pro mě bylo a je portfoliové přezkoušení. Každý domškolák musí jít 2x ročně na přezkoušení, které má za cíl ověřit, že žák plní předepsaný obsah a rozsah vzdělávání a nezaostává za svými vrstevníky. Na základě přezkoušení pak kmenová škola vystaví vysvědčení. Dítě má tedy stejné výstupní hodnocení jako všechny ostatní děti z běžných škol, může přestoupit na jinou školu, hlásit se na střední, pochlubit se babičkám... :) Přezkoušení může mít různé formy, to je čistě na vedení školy a přezkušující učitelce. V některých školách mají testy, jinde komisionální přezkoušení z některých nebo ze všech předmětů a poměrně časté je portfoliové přezkoušení. To probíhá jako rozhovor nad všemi materiály, které žák nashromáždil za předešlé pololetí. Pro mě bylo klíčové, aby naše kmenová škola měla právě portfoliové přezkoušení.

Dost často se řeší, jak by takové portfolio mělo vypadat. A ono se to nedá odpovědět jednoduše, protože co žák, to individualita. Záleží na věku, povaze, zájmech, možnostech... Tady jsem se pokusila shrnout naše portfolio tak, jak vypadá teď v první třídě. Snad tenhle článek poslouží jako inspirace a odrazový můstek těm, kteří o cestě domácí školy teprve uvažují nebo jsou na úplném začátku. A budu moc ráda, když se v komentářích podělíte o vaše zkušenosti a co se osvědčilo vám, protože vzájemná inspirace je skvělá věc :)

Téma pro první třídu DV - Poznáváme Prahu

Jak už jsem spala TADY, rozhodla jsem se pro první školní rok naší domácí školy (Synek bude prvňák a Mrňavka předškolní) naplánovat několik celoročních témat. Pomůže nám to trochu strukturovat aktivity, přirozeně budou vyvstávat témata a když zrovna nebudeme mít do čeho píchnout, celoroční téma mi pomůže najít další inspiraci. Aspoň doufám :)

V minulém roce jsme experimentálně ověřili, že všichni potřebujeme trochu řádu a organizace. Když si na den nic nenaplánujeme, snadno se stane, že se nám den rozplizne do domácích prací, koukání na pohádky a bloumání od ničeho k ničemu. Není to nic špatného, občas jsou takové dny třeba. Ale všem nám víc vyhovuje, když máme už od rána představu, co se bude dít. A vymýšlení programu zatím bývá na mně. Nepředstavuju si ta celoroční témata jako nějaký závazek, spíš jako zdroj inspirace, kam sáhnout, když zrovna děti nebudou mít samy nápad.

Bydlíme na okraji Prahy a v minulém roce jsme začali trochu víc vyrážet i do centra. Se třemi mrňaty jsem se dřív cestám mhd spíš vyhýbala, přelidněné centrum bylo za trest a o strach. A dětem bylo víceméně jedno, jestli si hrají na sídlišti mezi paneláky nebo s vyhlídkou na Pražský hrad. Jak děti rostou, začíná je město zajímat. Povídáme si o jeho historii, čteme pověsti, povídáme si o památkách. Cestování už není problém, máme to dobře zmáklé. Už se o ně nemusím bát, že se někde zaběhnou. A když se ztratí, aspoň už umí mluvit, aby si řekli o pomoc (telefonní číslo na mámu napsané na ruce to jistí :) První celoroční téma nám leží přímo u nosu a všichni se na něj těšíme.

To, co nás všechny baví úplně nejvíc, je výletování. Rádi bychom tedy především trávili v Praze čas. Chceme vyrazit na místa, která ještě neznáme, omrknout různé zajímavé budovy, navštívit další parky... a při tom všem si budeme povídat, číst, plnit různé úkoly... Ráda s sebou na výlety beru knížku, která se nějak vztahuje k místu, kam vyrážíme. Baví nás plácnout se někde v parku pod strom, odpočívat a piknikovat a já při tom dětem čtu. Všichni nasáváme atmosféru místa, zpracováváme zážitky z míst, která jsme prošli, a propojujeme si je s příběhem, který posloucháme. Tenhle způsob pedagogiky v terénu mě hodně baví :)

Chystáme se do první

Blíží se konec prázdnin, začínám být krapet nervozní. Čeká nás obrovská životní změna, celou rodinu. Budeme domškoláci. To možné číslo není trapný mateřský plurál (znáte to - "kakáme, papáme, blinkáme a máme už čtyři zoubky"). Tohle se totiž fakt bude týkat všech, ne jen Synka. Z něj bude oficiálně školák, já budu pokračovat v tom, co dělám pořád. V zásadě se nic moc nezmění. Budeme dál výletovat, číst si, chodit ven a dělat potřebné věci doma, budeme spolu a občas každý sám... Ale přibude nám kontrola (hlavně ta veřejná v podobě dotazů typu "kolik už umíš písmenek, jak ti jde psaní a kolik máš pětek?"), už to nebude tak svobodné. Bude nás čekat přezkoušení a vysvědčení... Já začínám být lehce nervozní, jak to všechno zvládneme, Synek je úplně v klidu. Ten neřeší nic. Teprve nedávno mu došlo, že domácí škola neznamená, že se nemusí dělat vůbec nic. Že se fakt jako bude muset občas i něco učit. Ještě to asi úplně nezpracoval. To přijde :)

Já se začínám chystat, všechno promýšlím, začínám postupně nakupovat pomůcky. Teprve čas ukáže, co bylo moudré a co zbytečné.

Mezi domškoláky najdete rodiny velmi organizované, které mají v podstatě školu doma, učebnice. sešity, tabuli, rozvrh hodin... Najdete i unschoolery, kteří neplánují v podstatě nic, žijí a učení se děje tak nějak přirozeně samo za pochodu. (A nebo neděje.) No a pak všechny možnosti mezi tím. Každá rodina má svoji cestu a to je to skvělé. Já píšu o té naší a předem vím, že pro mnohé jsme příliš organizovaní a pro jiné zas málo. Ale nám to takhle vyhovuje :-)

Co čteme... Malované příběhy

Po nějaké době přináším zase knižní tip pro začínající čtenáře - Malované příběhy od Andrey Popprové. Její knížky mají naše děti moc rády.

Knížka je složená z kratičkých příběhů, každý na jednu dvojstranu. Tak akorát, aby to zvládly děti, které už samy čtou, ale ještě nemají dost sil na delší čtení. Text je celý psaný velkými písmeny (super pro genetickou metodu) a je proložený obrázky. Díky tomu můžete do čtení zapojit i mladší sourozence. V některých příbězích je pro přímou řeč použité psací vázané písmo (to je fajn pro děti píšící comenií, mohou se učit číst i klasické psací písmo). Na konci většiny příběhů je ještě nějaký interaktivní úkol pro děti - hádanka, hledačka, spojovačka...

My máme tyhle interaktivní knížky moc rádi a vozíme je s sebou hlavně všude tam, kde se musí čekat. Do mhd, k lékaři, na úřad... Krátké příběhy jsou na cestování a čekárny perfektní, protože se dá snadno přestat a zase pokračovat.

Už teď je jasné, že si tuhle knížku budeme muset půjčit během příštího školního roku zase. Bude to jedna z prvních,kterou bude Synek číst sám :)

Jaké jsou vaše oblíbené knížky pro začínající čtenáře? Budu moc ráda za vaše tipy :)

Prahou s dětmi... Vyšehrad

Po dlouhé (a pro mě nepříjemné) zimě se duben vytáhl v nádherných barvách a tak výletujeme a výletujeme. Složka s fotkami čeká na protřídění, kronika čeká na dopsání a dolepení nálepek (všude kupujeme turistické vizitky a lepíme je do kroniky k zápiskům a obrázkům z výletů)... A mně se nechce dělat nic z toho, chce se mi ven a večer už jen tak lenošit.

V pondělí jsme si udělali s dětmi volný den a vyrazili jsme na Vyšehrad. Bydlíme na samém kraji Prahy a do centra se moc nedostáváme. Co jsem na mateřské, představují pro mě přeplněné vozy mhd a ulice plné lidí a aut ještě větší stres než dřív. Ale zároveň chci děti pomalu začít s Prahou seznamovat. Vyrostla jsem tady, mám k městu vztah a je tu tolik nádherného a důležitého k vidění. Tentokrát tedy vyhrál Vyšehrad. Proč? Protože je tam nádherně. Zabaví se tam děti každého věku. Zmrzlina a jiné občerstvení za normální ceny. Nikde žádné davy turistů. Výhledy. Jedno z nejkrásnějších pražských hřišť. Piknik v parku na trávě. Výhledy. Staré pověsti české. Vyšehradské legendy. Podolská porodnice. A... ty výhledy! Prostě jestli chcete někde v Praze strávit krásný den s dětmi, něco se dozvědět a mít se fajn, zapomeňte na památky v centru a vyražte na Vyšehrad. Nebudete litovat :)

Co pořídit domškolákovi místo aktovky? Pořádný batoh na výpravy!

Synek se pomalu připravuje na to, že z něj bude prvňák. Zápisy už jsou za námi a přibývá otázek, jestli se těší, do které školy půjde a hlavně... jestli už má aktovku :) Dost mě těší, že domácí škola už není mezi lidmi neznámý pojem nebo podivnost, kterou lze čekat jen mezi "ezo-eko-biomatkami". Takže když Synek hrdě hlásí, že půjde do domácí, málokoho to zarazí. To je fajn. Trochu jsem se obávala, jestli se nebude hned od začátku cítit jako exot. Velkou výhodou nám je, že mezi křesťany je domácí škola poměrně běžná (vlastně se mi zdá, že v poslední době, když se s kamarádkami a známými ze sboru bavíme o škole, skoro jako by měly některé potřebu vysvětlovat, proč jejich děti v domácí škole nejsou).  Moje rodina už je za léta mých výstředností tak otrlá, že je to nijak nepřekvapuje. A taky to už pro ně dávno není novinka. No jo, ale co s tou aktovkou?

Aktovka je děsně důležitá věc. Aspoň jsem to vyrozuměla soudě pode toho, kolik pozornosti se věnuje jejímu výběru, kolik to stojí, jsou na to dokonce i normy a předpisy... A na ulicích vídáte každé ráno zástupy obřích aktovek s malýma nožičkama. Jenže domoškolák aktovku jaksi nepotřebuje. Žádné tahání učebnic a sešitů z místa na místo se nekoná. A tak odpadá vybírání aktovky a penálu, ale dítko touží být jako ostatní a taky mít tu svoji novou školní věc, když bude ten prvňák.

Podle hesla "když nevíte, zeptejte se dětí", jsme se zeptali Synka, co by si přál on. Na prvním místě bylo hned jasno, batoh na výpravu. Synek začal totiž chodit do křesťanského oddílu v našem sboru (něco jako skaut), brzy ho bude čekat první výprava s přespáním a příští rok i tábor. Nabídla jsem mu, že si může vybrat ještě jednu velkou věc. Něco, co si myslí, že by jako školák opravdu potřeboval. Od té doby přemýšlí. Zvažuje mikroskop, hvězdářský dalekohled a globus. Mikroskop dlouhodobě vede :)

(Článek si neklade ambice být recenzí na batohy. Ale kdyby byl zájem, ráda za pár měsíců sepíšu nějaké zhodnocení. Až bude víc co hodnotit :)

Vybarvování podle příkladů

Synek na podzim začal číst a psát a tím výrazně klesl jeho zájem o veškerá grafomotorická cvičení. Do té doby měl hodně rád různé sešity s úkoly pro předškoláky, takové ty spojovačky, doplňovačky, bludiště, cestičky atd. Momentem, kdy mu v hlavě seplo psaní a následně čtení ale ospěl k závěru, že tohle už nepotřebuje. No, technicky vzato nepotřebuje, všechno to má být příprava na budoucí psaní. Fakt ale je, že ruku má zatím poměrně tuhou, na tužku tlačí (i když úchop už má dlouho hezký sám od sebe) a celkově je jeho grafický projev dost kostrbatý.

Lámala jsem si hlavu, čím ho motivovat, jaký tip úkolů mu najít, aby ho to bavilo. Až mě někdo trkl, že když je synek intelektuálně zaměřený, proč to nevzít přes intelekt. V poslední době ho dost baví i čísla a počítání a tak jsem na pinterestu začala hledat vybarvování podle čísel. Vzal to, ale nic velkého. Ale vybarvování podle příkladů, to ho úplně nadchlo. První den, kdy jsem mu pár takových obrázků vytiskla, u toho strávil několik hodin a počítal, až se mu z hlavy kouřilo. Ne, že by si na tom vybarvování dal až tak záležet. Spíš to pojal vyloženě utilitárně, pokreslit políčka tak akorát, aby se nepředřel, ale byl vidět výsledný obrázek. Ale tenhle typ úkolů ho hodně chytl a i v dalších dnech si žádal další a další. Několik jsem si uložila na Pinterest (TADY) . Jeho výhoda je, že když kliknete na jeden pin, hned se vám dole zobrazí další podobné. Takže nemusíte ukládat desítky podobných úkolů, stačí pár. A další rychle najdete, až je budete potřebovat.