Modlitební výzva - 52 týdnů modliteb s dětmi

Jak už jsem tady na blogu psala, plánujeme na následující školní rok v domácí škole několik celoročních témat. Dvě vzdělávací a jedno duchovní. A tím duchovním bude modlitba. Chtěla bych s dětmi trochu tuhle disciplínu víc prozkoumat, prohloubit společný modlitební život. Už jsme si několikrát vyzkoušeli, že nám sedí různé aspoň trochu organizované aktivity a náměty. Úplná volnost nám nevyhovuje, obvykle se ze svobody stane určitá neurčitost a rozplizlost.

A tak jsem se rozhodla vyhlásit takovou osobní celoroční modlitební výzvu. 52 týdnů - 52 impulsů pro obohacení modlitebního života s dětmi.

Zdroj obrázku: http://thebrilliantfools.com/2016/03/21/wake-up-at-5-am-for-21-days-215-challenge/

Chtěla bych, aby šlo opravdu o hloubku. Abychom nezůstali na úrovni "děkujeme za jídlo, za ptáčky a hezké počasí". Aby to něco dalo i nám dospělým, abychom i my měli motivaci pustit se o krok dál, překročit určitou komfortní zónu a risknout v modlitbě něco nového nebo málo známého. Duchovní věci jsou často v rodině trochu ožehavé. Moc nevíme, kudy do toho, těžko se nám o tom mluví i s partnerem, natož s dětmi. Zejména nám, kteří jsme nic takového doma nezažili. Nemáme žádnou zkušenost, jak sdílet víru se svými dětmi, a často nám to všechno přijde takové dost umělé, kostrbaté. A někdy tak trochu doufáme, že se to stane nějak samo. Jenže nestane :-/ I proto jsem si tuhle výzvu vymyslela a moc se na ni těším. Doufám, že bude inspirovat  i vás.

Jak to bude fungovat?

Každý týden v neděli večer tady na blogu zveřejním téma/ impuls pro další týden. Bude to krátké zamyšlení, vždy bych chtěla připojit také klíčové biblické verše, nějakou píseň, která se tematicky hodí (to se ale určitě nepodaří pokaždé) nebo třeba knížku, kterou si můžeme na dané téma přečíst my dospělí. Nebo  jinou "dospěláckou" inspiraci, když mě napadne. Prostě cokoli, co by nám mohlo pomoci trochu dané téma zpřítomnit, líp ho prožít nebo se  s ním snáz popasovat.

Jako osnovu si vezmu knížku 52 způsobů, jak učit děti modlitbě, o které jsem psala TADY.

Budu moc ráda, když se připojíte k nám a třeba do komentářů připojíte svoje postřehy (nejen) na dané téma. Podle hesla "bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic" :)

Tak co, kdo jde do toho s námi? :)

Začínáme pozítří v neděli!

Téma pro první třídu DV - Poznáváme Prahu

Jak už jsem spala TADY, rozhodla jsem se pro první školní rok naší domácí školy (Synek bude prvňák a Mrňavka předškolní) naplánovat několik celoročních témat. Pomůže nám to trochu strukturovat aktivity, přirozeně budou vyvstávat témata a když zrovna nebudeme mít do čeho píchnout, celoroční téma mi pomůže najít další inspiraci. Aspoň doufám :)

V minulém roce jsme experimentálně ověřili, že všichni potřebujeme trochu řádu a organizace. Když si na den nic nenaplánujeme, snadno se stane, že se nám den rozplizne do domácích prací, koukání na pohádky a bloumání od ničeho k ničemu. Není to nic špatného, občas jsou takové dny třeba. Ale všem nám víc vyhovuje, když máme už od rána představu, co se bude dít. A vymýšlení programu zatím bývá na mně. Nepředstavuju si ta celoroční témata jako nějaký závazek, spíš jako zdroj inspirace, kam sáhnout, když zrovna děti nebudou mít samy nápad.

Bydlíme na okraji Prahy a v minulém roce jsme začali trochu víc vyrážet i do centra. Se třemi mrňaty jsem se dřív cestám mhd spíš vyhýbala, přelidněné centrum bylo za trest a o strach. A dětem bylo víceméně jedno, jestli si hrají na sídlišti mezi paneláky nebo s vyhlídkou na Pražský hrad. Jak děti rostou, začíná je město zajímat. Povídáme si o jeho historii, čteme pověsti, povídáme si o památkách. Cestování už není problém, máme to dobře zmáklé. Už se o ně nemusím bát, že se někde zaběhnou. A když se ztratí, aspoň už umí mluvit, aby si řekli o pomoc (telefonní číslo na mámu napsané na ruce to jistí :) První celoroční téma nám leží přímo u nosu a všichni se na něj těšíme.

To, co nás všechny baví úplně nejvíc, je výletování. Rádi bychom tedy především trávili v Praze čas. Chceme vyrazit na místa, která ještě neznáme, omrknout různé zajímavé budovy, navštívit další parky... a při tom všem si budeme povídat, číst, plnit různé úkoly... Ráda s sebou na výlety beru knížku, která se nějak vztahuje k místu, kam vyrážíme. Baví nás plácnout se někde v parku pod strom, odpočívat a piknikovat a já při tom dětem čtu. Všichni nasáváme atmosféru místa, zpracováváme zážitky z míst, která jsme prošli, a propojujeme si je s příběhem, který posloucháme. Tenhle způsob pedagogiky v terénu mě hodně baví :)

Co čteme... Barvy

Než přibudou na blog obsažnější články na téma naší první třídy v domácí škole, posílám zas jeden knižní tip. Tentokrát leporelo, které hodně baví našeho Malucha. Barvy z nakladatelství Svojtka. Malušek má oblíbených více leporel, ale teď ho baví barvy. Tohle se mi na to téma líbí asi úplně nejvíc. 

Formát knížky je cca A4, každá ze základních barev má svou dvoustranu, další barvy (růžová, fialová, bílá, černá...) mají jednu stranu. Na každí straně je několik odklápěcích okének. Líbí se mi jednoduchý a tak trochu retro grafický styl a velký počet obrázků ke každé barvě. Používáme knížku jako klasickou hledačku (kde je slon?), trénujeme zvuky (jak dělá...?), počítáme, ukazujeme... Takže jedna knížka vydrží třeba půl hodiny. Což ocením a využívám hlavně při cestování mhd, v čekárně a podobně. Většina leporel zabaví dítě jen na pár minut, tahle má dobrý potenciál :)

Chystáme se do první

Blíží se konec prázdnin, začínám být krapet nervozní. Čeká nás obrovská životní změna, celou rodinu. Budeme domškoláci. To možné číslo není trapný mateřský plurál (znáte to - "kakáme, papáme, blinkáme a máme už čtyři zoubky"). Tohle se totiž fakt bude týkat všech, ne jen Synka. Z něj bude oficiálně školák, já budu pokračovat v tom, co dělám pořád. V zásadě se nic moc nezmění. Budeme dál výletovat, číst si, chodit ven a dělat potřebné věci doma, budeme spolu a občas každý sám... Ale přibude nám kontrola (hlavně ta veřejná v podobě dotazů typu "kolik už umíš písmenek, jak ti jde psaní a kolik máš pětek?"), už to nebude tak svobodné. Bude nás čekat přezkoušení a vysvědčení... Já začínám být lehce nervozní, jak to všechno zvládneme, Synek je úplně v klidu. Ten neřeší nic. Teprve nedávno mu došlo, že domácí škola neznamená, že se nemusí dělat vůbec nic. Že se fakt jako bude muset občas i něco učit. Ještě to asi úplně nezpracoval. To přijde :)

Já se začínám chystat, všechno promýšlím, začínám postupně nakupovat pomůcky. Teprve čas ukáže, co bylo moudré a co zbytečné.

Mezi domškoláky najdete rodiny velmi organizované, které mají v podstatě školu doma, učebnice. sešity, tabuli, rozvrh hodin... Najdete i unschoolery, kteří neplánují v podstatě nic, žijí a učení se děje tak nějak přirozeně samo za pochodu. (A nebo neděje.) No a pak všechny možnosti mezi tím. Každá rodina má svoji cestu a to je to skvělé. Já píšu o té naší a předem vím, že pro mnohé jsme příliš organizovaní a pro jiné zas málo. Ale nám to takhle vyhovuje :-)

Aplikace Skryté příběhy

Někdy na jaře jsem dostala tip na aplikaci Skryté příběhy. Teď jsem se rozhodla ji blíže prozkoumat a protože nás s dětmi hodně chytla, předávám tip dál :)

Trasa cesty je v mapě označená žlutou linkou, vaši polohu značí panáček a jednotlivé zastávky jsou označené kolečkem. Splněný úkol je zaškrtnutý. Tohle je naše úspěšně dokončená mise Císařova díra o výstavbě Rudolfovy štoly.