Milada Horáková - Jak vysvětlit dítěti, co to je justiční vražda?

V posledních dnech jsme se doma často vraceli k událostem 50. let. Četla jsem si dopisy Milady Horákové na rozloučenou, četla jsem různé komentáře v novinách, třídila si vlastní myšlenky (psala jsem o tom TADY). Mluvili jsme s mužem, povídala jsem si se Synkem. V kontextu současného politického dětí je mi nedobře a Synek se ptal, co se děje, co to čtu, proč jsem dojatá a za chvíli zas rozčílená. Obecně věřím, že kdo se ptá, je zralý na upřímnou odpověď. Ale tentokrát mi asi poprvé došla slova. Jak vysvětlit šestiletému dítěti, co to je justiční vražda? Jak mu předat, co byl zač komunistický režim a proč mi přijde zvrhlé, že právě v den výročí popravy doktorky Horákové a dalších obviněných, v Den památky obětí komunistického režimu, je u nás jmenovaná vláda v čele s agentem STB, opírající se o podporu komunistů (v čele s dalším agentem STB)? Už to, že taková vláda vůbec vzniká a většině veřejnosti to nevadí, mě naplňuje nevolí. Ale to datum, to mě vytočilo doběla. Obvykle nemívám problém zjednodušit své myšlenky do několika vět a předat je dětem. Tentokrát jsem ale narazila. Možná je na tohle Synek přeci jen ještě malý...

zdroj: víra.cz

27. 6.

Včera byl hodně zvláštní den. Na jednu stranu úplně stejný, jako každý jiný. Prala jsme prádlo, četla si se Synkem, blbla s Maluškem, vařila oběd, jela pro Mrňavku do školky... A přitom jsem měla divný pocit v žaludku, v hlavě podivné prázdno. Směsice smutku, vzteku, zloby, naštvanosti, odporu, pohrdání, zoufalství...

V posledních letech, asi jak stárnu (a moudřím, nebo si to aspoň namlouvám), ke mně hodně mluví životy různých lidí z minulosti. Příklady osobní statečnosti, moudrosti, morální síly a integrity, síla víry...  Včera jsem myslela na paní Horákovou. Četla jsem si její dopisy na rozloučnou (třeba TADY u Syroovky, ale i jinde). Bolestně mě zasahuje ta zvůle, proti které není žádné obrany. A ta obrovská vnitřní síla a svoboda, kterou si člověk může zachovat, když je jeho život ukotvený v pevných hodnotách. Z dopisů Milady Horákové na mě dýchá tolik síly, jistoty, víry, tak pevná důvěra v Boží dobrotu navzdory tomu, co se jí dělo. Jistota, že v tom všem není sama. Odvaha a naděje v dobré věci příští,kterou může mít snad jen někdo, kdo v dobré věci příští po smrti pevně věří. Možná naivní, možná slepá nebo zbytečná, jak s oblibou říkají různí odpůrci křesťanství, se kterými se tu a tam setkávám.

zdroj: www.irozhlas.cz - pomník Milady Horákové v místech mezi budovami senátu a poslanecké sněmovny

Náš rodinný modlitební plán na celý týden

Dost často se setkávám v rozhovorech s tím, že si rodiče moc nevědí rady s tím, jak a za co se s dětmi modlit. Jejich modlitby jsou každý den stále stejné - poděkujeme za hezké věci, které se nám ten den udály, a požádáme o to, co zrovna potřebujeme nebo nás nějak tíží. Jenže i malé děti poměrně brzy prokouknou, že to je jaksi na jedno brdo. A po nějaké době to přestane bavit malé i velké. Rodiče by se s dětmi chtěli modlit, mnozí se s nimi modlí, protože to vnímají jako důležitou součást výchovy a předávání dobrých návyků. Ale nenapadá je, jak do modlitby dostat i jiná témata než ta "sebestředná".

Podělím se s vámi o úplně jednoduchý způsob, který se osvědčil nám doma. Můžete si ho snadno přizpůsobit svým potřebám a prioritám podle toho, jak ve vaší rodině fungujete. Pomůže vám vnést do modlitebního života s dětmi i další témata, dodá určitou pravidelnost a řád a pomůže dětem vnímat jednotlivá témata v delším časovém horizontu. Je to modlitební plán na celý týden.

Co čteme... Kosti a kostry: Zvířata

Knížka, která synka nadchla natolik, že ji máme půjčenou z knihovny už čtvrtý měsíc a pořád ho baví. Vážně zvažuju její pořízení domů :)

Knížka je zaměřená na kostry různých modelových živočichů (had, ryba, želva, kaloň, klokan, člověk...) a jejich základní znaky. Na jedné dvojstraně je celostránková ilustrace kostry živočicha s klíčovými informacemi, na následující dvojstraně pak informace a zajímavosti o dané skupině a některých známých zástupcích. Knížka je určená pro mladší školáky, ale texty jsou srozumitelné i pro předškoláky. Množství informací je tak akorát, aby se děti něco dozvěděly, ale nebyly zahlcené. Biolog ve mně oceňuje, jak krásně se dají kostry mezi sebou porovnávat (třeba přední končetina netopýra a jiných savců, nohy tuleně, počet žeber savců a hadů...) a ukazovat na nich přizpůsobení živočichů různým podmínkám. Dítě si krásně uvědomí, jak celkový tvar těla souvisí právě s kostrou. Na kostře si můžeme ukázat, proč se různá zvířata různě pohybují, jak jsou přizpůsobená různým druhům potravy... Nádhera :)

Ukládám na seznam knížek, ke kterým se budeme rádi vracet i v budoucnu v rámci přírodovědy a přírodopisu.

Co čteme... Jak bydlí děti celého světa

Parádní encyklopedie pro předškoláky a mladší školáky, která dětem umožní nahlédnout aspoň trošku do jiných kultur a vidět, jak se žije jinde. Když se mluví o jiných zemích, obvykle se zmiňují památky, přírodní zajímavost nebo různé odlišné svátky a zvyklosti. Myslím ale, že malé děti si nejsnáze uvědomí kulturní odlišnosti právě na tom, jak se kde bydlí. My jsme byli z knížky všichni nadšení a rádi jsme se k ní vraceli znovu a novu. 

Děti hodně bavila zejména stránka věnovaná bydlení v jurtě, protože jurtu dobře znají  lesní školky. Díky knížce si udělaly trochu bližší představu, jak s ev takové jurtě bydlí, když je jeden stan váš celý dům. Líbily se jim ale všechny druhy domů a domečků - iglú, srub, dům na lodi, maringotka, mrakodrap nebo třeba indiánský dlouhý dům. Vlastně nejsilnější dojem z celé knížky jsme měli ten, kolik věcí máme a jak velké domy potřebujeme, aby se nám do nich všechny ty věci vešly. Co bychom si nechali, kdybychom měli bydlet v iglú? Které knížky a hračky by si vybrali, kdybychom bydleli ve srubu nebo maringotce a měli k dispozici jen jednu společnou místnost? A co bychom si vzali s sebou,kdybychom se rozhodli vyzkoušet si to na vlastní kůži a vydali se na cesty s obytňákem? A proč bychom si vzali celou velkou Bibli, i když ji s mužem máme v mobilu? To byly vůbec ty nejzajímavější rozhovory nad knížkou. Dotýkali jsme se podstaty našich hodnot a priorit.

Zaujalo mě... Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Na iVysílání ČT jsem narazila úplně náhodou na dokument o Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic s názvem Cesta intelektuála k popravišti. Hezky mi to navázalo na náš výlet na Pecku a zase jsem se dozvěděla něco nového o téhle zajímavé a mimořádně inspirativní osobnosti našich dějin a jeho době (konec 16. a začátek 17. století). Pořad najdete TADY. Je asi tak na hodinku a je určený dospělým.
Kryštof Harant mě zaujal nejen tím, jak vzdělaný a všestranný byl, ale i tím, jak statečný dokázal být a jakou prokázal osobní integritu. V době, kdy se mnoho evangelíků rozhodlo z politických důvodů pro katolictví, on se rozhodl na základě studia pro pravý opak. Dávalo mu to smysl.

Zdoroj: https://cs.wikipedia.org

Táboření na Pecce

 Před několika týdny jsme se konečně rozhoupali a vyrazili s dětmi tábořit. Plánovali jsme to už léta, ale nějak se to nikdy nehodilo. Děti byly malé, byly jiné aktivity. Narození Malucha (je na začátku prázdnin) nám vyblokovalo celou jednu kempovací sezonu... Letos konečně. Byla to taková hurá akce, kterou jsme vymysleli s dětmi v autě cestou ze školky, když byl muž na služebce. Strategicky, nemohl se bránit :) A tak místo obvyklých dlouhých úvah a rozmýšlení jsem si dala jeden večer u počítače, vybrala a objednala všechno potřebné vybavení a za pár dní jsme mohli vyrazit. Volba padla na Pecku.