Proč zemřela Milada Horáková?

V posledních dnech se mluví o dr. Horákové hodně. V médiích se řeší, jestli byla zavražděna komunisty. Čím žila a proč zemřela, kdo byla, kde brala sílu... Nad tím přemýšlím i já. Kde brala sílu? Kde bych ji brala já? Měla silné ideály a nemohla jinak. Zároveň ale byla věřící a její víra nebyla jen kulturním rámcem a rodinnou zvyklostí. Osobně se rozhodla stát se evangeličkou a vstoupila i s rodinou do evangelického sboru v Praze na Smíchově, ačkoli vyrostla v katolické rodině. To chtělo hodně odvahy a mít pro sebe vyřešené, proč do toho vůbec jít.

Snad tedy brala sílu v Kristu, kterému patřila a který ji dával naději v životu i ve smrti. Láska k pravdě, touha po spravedlnosti a lepším světě, to bylo to, čím byla a je známá.

Milada Horáková nezemřela pro svoji víru, ale myslím, že díky své víře zemřela. Její víra jí dala sílu vytrvat, nevzdat se, všechno překonat a obstát za cenu vlastní smrti. 

Ráda se o ní bavím i s dětmi. Je pro mě hrdinkou a obrovským vzorem v mnohém.

Psala jsem na blog o dr. Horákové už v minulosti. Nemám, co napsat víc. Pořád to platí, moje úvaha TADY i to, proč a jak vůbec o takových věcech mluvit s dětmi (TADY). 

Dny kolem 27.6. jsou pro mě vždycky hodně silné...

Obálka nového komiksu Milada Horáková od Zdeňka Ležáka a Štěpánky Jislové. Popisuje nejen smrt Milady, ale hlavně její život. Neměla by být připomínaná jen jako mučednice, ale hlavně jako silná žena, právnička, politička, bojovnice za práva žen, účastnice prvního, druhého i třetího odboje... a také manželka a matka.

Hrajeme... Zahrada

Nemůžeme pracovat na zahradě, tak hrajeme Zahradu :-)

Tuhle hru jsem měla na wish listu hrozně dlouho. Až jsem se rozhodla nečekat, že mi ji někdo k něčemu nadělí, a koupila jsem si ji sama. Jako odměnu, že jsem to všechno zvládla. Sehnat firmu na zemařinu, všechno to vykomunikovat a zařídit, vymyslet, naplánovat a zprocesovat... 

Vysévám a pořád se učím

Konečně se rozběhlo plánování terénních úprav na našem pozemku a je jasné, že dřív než koncem června záhony nebudou. Rozhodla jsem se to ale nevzdat a uvidím, co zvládnu.

První výsevy do beden krásně rostou, sklízíme první ředkvičky a lupeny špenátu. Saláty by potřebovaly vyjednotit nebo rozsadit. Brambory, které jsem pokusně hodila na dno beden, už mají maličké natě. Nebyly ani předklíčené, dala jsem tam pár brambor ze sáčku z obchodu, které měly maličké klíčky. Nečekám žádnou velkou úrodu, prostě jsem to chtěla zkusit 🙂

Postupně jsem vysela druhou várku salátů, různé letničky na pozdější zasazení do záhonů, hrášek na lusky do bedny, fazole do kelímků... Uvidíme, co vzejde a co se podaří přesadit. Rajčata půjdou do kbelíků, které jsem si objednala, dýně a cukety budou muset jít asi přímo do kompostu. Sazenice jsou velké, nasazují na květy, potřebovaly by už přesadit. 

Všechno letos beru tak, že co bude, to bude. A co nebude, to holt nebude. Nemusí být všechno hned. V tomhle jsem se už poučila a nemám tak velká očekávání. Mám na to celý život 🙂

Hrajeme... Honem zpátky do ohrádky

Další z aktuálně oblíbených her našeho Maluška je Honem zpátky do ohrádky. Je to úplně jednoduchoučká hra, ideální pro začínající hráče od 3 let. Cílem hry je shromáždit do ohrádky čtyři zvířátka (králík, kravička, slepice a prasátko), která se rozutekla z farmy, zpět do ohrádky. Cestou ale narazíte i na motýlky, berušky, květinky, cizí zvířátka a další věci, které vůbec najít nepotřebujete :-)

Hrajeme... Sázíme les

Máme rádi les, máme rádi ptáky a rádi hrajeme deskovky. Proto Malušek dostal k svátku hru Sázíme les.

Je to jednoduchá hra pro děti od 4 let, ve které (překvapivě 🙂) sázíte les. Postupně na svůj palouk zjišťujete základny stromů, koruny a nakonec ptáčky. Hra má docela jednoduchá pravidla, ale vyžaduje už složitější uvažování a rozhodování.

Domácí vzdělávání a škola doma

Školy už jsou zavřené asi měsíc a půl, děti se učí doma, všichni si t už celkem zvykli. Po počátečních krizových týdnech, kdy mnozí rodiče byli na pokraji nervového zhroucení a mnohé děti si potají balily batůžky, si všechno tak nějak sedlo. Někteří učitelé se zklidnili, někteří rodiče rezignovali...U nás se nezměnilo stran vzdělávání nic, pokračujeme tak, jak jsme zvyklí. Tenhle vtip jsem si ale stejně nemohla odpustit :-)

zdroj: https://imgflip.com/i/3tak0u

Křesťanská sederová večeře

Letošní Velikonoce jsou zvláštní. Všechno je teď zvláštní. Snažím se v tom obrovském chaosu hledat dobré věci, chci mít nadějí pro tuhle zemi. Nemám strach z toho viru, mám strach, co bude s naší společností. Vyplouvají na povrch různé věci a ne všechny jsou hezké. Věci, které jsme považovali za samozřejmé, ze dne na den nejsou. Poprvé v životě zažívám tísnivý pocit, jestli mě někdo nesleduje. Lži a zneužívání moci každý den v přímém přenosu. Střet zájmů, který vnáší pachuť a nabourává důvěru téměř v cokoli, co vláda navrhuje... Jsou dny, kdy je mi úzko.

V tom všem si připomínáme, že Bůh je Já jsem. Stejný včera, dnes i navěky. Pevný bod, maják uprostřed bouře.

Velikonoce jsou pro mě letos návratem ke kořenům víry. S dětmi čteme Čekání na Velikonoce a letos jsme se rozhodli slavit sederovou večeři podobně, jako ji slaví Izraelci už několik tisíc let.