V neděli bylo na většině mých oblíbených blogů ticho, prázdno. V pondělí se začaly objevovat různé více či méně bilancující články, tu tísnivé, tu nadějné a plné odhodlání, že svět nekončí a kde je vůle, je i cesta. Na mně dlouho ležel podivný tísnivý pocit, jak nějaká deka. Ne, že bych byla vzteklá a naštvaná, to vůbec. Svým způsobem je mi docela jedno, kdo na Hradě sedí. Ale trápí mě, jakým způsobem se tam dostal, co představuje, jaké emoce u lidí vyvolává... Trápí mě Praha oblepená manipulativními bilboardy, zjevné lži v novinách a mailových schránkách, a to, že tolik lidí pravda vůbec nezajímá. A prezident Zeman toho nejen využívá, ale cíleně to rozdmychává. Trápí mě to štvaní lidí proti sobě, záměrné vytváření dojmu, že je tady nesmiřitelný nesoulad mezi "venkovem" a "Prahou". Přitom z výsledků voleb je víc než jasné, že tak jednoduché to není.
Trápí mě, že jsem od několika lidí slyšela, že měli obavy vyvěsit na svůj plot banner pana Drahoše a jeho plakáty byly během pár hodin strhané. Že do některých regionů se naopak ani neobtěžovat ty bannery a plakáty vylepit (nejen on, i jiní kandidáti tam byli skoro neznámí). A naopak v jiných oblastech měli voliči pana Zemana pocit, že je už jen jeden povolený názor a oni si téměř netroufli ke své volbě přihlásit. Mrzí mě buranství, zášť, nenávist na jedné straně a povýšenost a neochota pochopit na té druhé.
Moje cesta, jak se vyrovnávat s věcmi, je racionalizace. Potřebuju si věc promyslet z různých úhlů, nějak ji pochopit a tím se s ní srovnat. A tak i tady zkouším hledat cesty, jak pochopit, proč tolik lidí pana zemana volí. Čím je oslovuje. Co pro ně symbolizuje a proč to potřebují. A tady pro mě přichází možnost nějakého vnitřního srovnání se a smíření. Najednou vidím lidi plné obav o budoucnost, lidi, pro které je život mnohdy skutečně obtížný. Lidi, kteří se možná obtížně popasovávají s množstvím informací a mají tendenci věřit těm, kteří jim nabízejí jednoduché odpovědi. Lidi, kteří žijí v regionech, které zůstaly stranou. Možná se cítí opuštění, zapomenutí, možná jsou naštvaní a hledají viníky a spasitele. Nevím. Přemýšlím...
Pořád přemýšlím, co dál. Co já s tím? V neděli večer jsme měli ve sboru večer chval a modliteb. Míváme je tak asi čtvrtletně a ten zimní vyšel právě na neděli po volbách. Nevím, jetsli to byl záměr, spíš bych řekla, že ne. Že to tak vyšlo. Ale z více obličejů jsem měla pocit, že jsme to nutně potřebovali. Získat nadhled a správnou perspektivu. V nejisté době potřebuju něco, čeho bych se chytila, pevnou kotvu ve vlnobití. A ta hodina chval a modliteb mi pomohla povznést se a získat odstup. Jsem za to moc vděčná.
Uvažuju, co můžu dělat já jako jednotlivec. Co jsem zanedbala? Co můžu příště dělat líp? Co máme dělat jako křesťané? Dospěla jsem k závěru, že na prvním místě se modlit.
Modlit se za prezidenta.
Modlit se za církev.
Myslím, že se potřebujeme modlit především za lásku k sobě navzájem a za pokoru, se kterou ustoupíme ze svých bojových pozic, protože ten druhý za to stojí. Můžeme (máme?) být světlem a solí téhle země. Můžeme přinášet pokoj a smíření. V tomhle je církev jedinečná a právě teď můžeme být naší zemi opravdu přínosní a platní. Můžeme všem ukázat, že je možné mít se rádi i přes nesmiřitelně odlišné názory, že se můžeme navzájem přijímat a jít spolu dál jako rodina. Bez modliteb to ale nepůjde. Z lidských sil tohle možné není...
Modlit se za budoucího prezidenta.
Fajn je, že za všechny tyhle věci se můžeme úplně krásně modlit i s našimi dětmi. Můžeme se stát lidmi, kteří na politiku nenadávají, ale žehnají politikům. Můžeme o všem přemýšlet, hledat pravdu a bojovat za ni. A můžeme v tom všem usilovat o lásku k těm, kteří s námi nesouhlasí (a že jich je). Určitě tím své děti naučíme o politice mnohem víc, než když s nimi budeme jen mluvit.
A co dál?
A co vy? Budu moc ráda, když se podělíte o vaše úvahy z povolebních dní :)
Jitu, děkuju za tenhle článek. Uvažovala jsem dost podobně. Děsí mě to rozdělení, děsí mě, jak se někteří politici chovají a že to lidé stejně berou. Napsala jsem o tom i krátké zamyšlení na svůj blog. Jsem ráda, že tu píšeš o konkrétních možnostech, co teď dělat - jet za lidmi "do regionů", pomáhat a povídat si mi zní moc zajímavě! A k modlitbě - zapojila jsem se do Adoptuj si politika a taky mám v plánu se víc modlit za naši zemi (víc než vůbec, jako doposud, doposud jsem se vždy modlila jen tak měsíc dva před volbami). Jedna moje kamarádka na FB vytvořila i událost pravidelné společné (ale každý u sebe doma nebo tam, kde právě je) modlitby za naši zem jednou týdně, tak kdyby ses chtěla přidat...
OdpovědětVymazat