Velikonoce s dětmi

O tom, jak bychom rádi pojali v naší rodině slavení Velikonoc, jsme se s mým ze všech nejlepším začali bavit už dávno. A je třeba říct, že je to pro nás celkem komplikované. Velikonoce jsou takové těžko uchopitelné. Vánoce, to je jiná. Příběh o tom, že Bůh se stal člověkem a narodil se jako miminko, se dá dětem poměrně snadno vyprávět. Je k dispozici hodně knížek (spíš je problém se v záplavě vánočních knížek zorientovat a vybrat si takové, které jsou s biblickým příběhem dobře dohromady). Velikonoční zvěst o ukřižování a vzkříšení Krista, to je ale jiné kafe.

Příběh, kterému mnohdy dobře nerozumíme ani my dospělí. Celý život se snažíme nějak pojmout celý ten koncept zástupné oběti za naše hříchy. A i když třeba racionálně chápeme, jak je to v Bibli myšleno, přijmout to, žít podle toho... to je někdy obtížné. A přitom právě Velikonoční příběh je pro křesťanskou víru klíčový. Když chceme svoji víru žít s dětmi, nemůžeme zůstat u vánočních dárků a velikonočních zajíčků a kuřátek. Je třeba vydat se na tenký led a zkoušet si s dětmi povídat o tom, co tyhle příběhy pro nás znamenají, proč jsou důležité. Dát to, čemu věříme, do slov. Potíž je, že děti se nenechají oblafnout "křesťanštinou". Nevystačíme si se slovy jako "spasení" a "očištění", musíme chtě nechtě překládat do češtiny. V tomhle jsou pro mě malé děti neustálou výzvou. Je moje víra dostatečně konkrétní, abych o ní byla schopná mluvit se čtyřletým dítětem? Hodně mi to pomáhá.

Druhá potíž Velikonoc je, že je málokdo slaví jako duchovní svátek. Obchody jsou plné pomlázek, vajíček a beránků, ale pokud my sami dětem neřekneme, co se vlastně slaví, děti se to možná ani nedozví. Velikonoce jsou v naší společnosti pojímány jako svátky jara (ne, že by jaro nebylo fajn), televize je plná pořadů, které nás vybízí k návratu k lidovým tradicím. Ty ale mají s křesťanstvím společné jen velmi málo. těch jsou plné i školy a školky. Nezbývá tedy, než hledat vlastní cesty a nespoléhat na jiné.

My jsme se poměrně záhy rozhodli, že lidové tradice jsou sice hezké, ale rádi je přenecháme jiným. A doma si necháme jen to, co nám dává hlubší smysl. Z tradičních dekorací jsem si nechala jen jarní květiny (mám ráda, když u nás doma stále něco kvete. Cibulky odkvetlých narcisů a jiných jarních kytek schovávám do budoucí zahrady, nebo zapichuju u rodičů do záhonku) a vajíčka. Ta mi nijak zásadně nevadí :) Ale pomlázku a koledování jsme vypustili. Můj muž k tomu nikdy vztah neměl a já také ne. Začali jsme si ale vytvářet tradice nové.

Určitou nevýhodou protestantského prostředí může být, že období před Velikonoci se v církevní liturgii až tam moc neodráží (někde ano, jinde ne). Takže postní období a jeho význam, Květná neděle, to jsou věci, o kterých si povídáme s dětmi doma sami. Nijak nám to ale nevadí. Velikonoce tedy pro nás začínají už postním obdobím. Já se v poslední době snažím soustředit na něj víc než dřív, vyhovuje mi to. Ne vždy jsem ale úspěšná. Pod náporem každodenních starostí snadno ztrácím koncentraci.

Už minulý týden jsme si začali s dětmi číst příběhy o vyvedení Izraele z Egypta. děti mají příběhy o božích ranách i o cestě skrz moře moc rády. Letos jsem se trochu víc soustředila také na Hod beránka a na předpis o ustanovení slavnosti Hodu beránka pro budoucí generace. Chtěla jsem děti seznámit s tím, odkud se tradice Velikonoc vzala a proč Ježíš večeřel se svými učedníky. Jednou v budoucnu se jim to propojí s Beránkem ukřižovaným. Moc hezky nám v tom slouží knížka Bible vypráví o Ježíši, kde jsou příběhy převyprávěné krásným a pro děti dobře přístupným jazykem. Čteme ale i z jiných dětských biblí a také ze Slova na cestu (verzi s poznámkami vřele doporučuju pro každodenní domácí čtení, je fakt super). Chtěla jsem s dětmi také něco kreslit (máme rádi Biblické domalovánky - víc o nich třeba tady), ale nakonec nebyl čas. Určitě na to ale ještě dojde :)

V neděli jsme vstoupili do předvelikonočního týdne a nejstarší synek objevil na webu Déčka velikonoční kalendář (možná znáte jejich interaktivní adventní kalendář). I tam se to hemží zvířátky a pomlázkami, ale potěšilo mě, jak velký prostor věnují křesťanské zvěsti o Ježíši. Krom toho, že si děti každý den mohou zahrát nějakou hru nebo jinou aktivitu s jarní/ velikonoční tematikou, tak v dolní části je na každý den pod ikonkou ukrytá část Ježíšova příběhu podle evangelií. Ke každé kapitole je vybrané nějaké výtvarné a hudební dílo různých žánrů. Celý velikonoční biblický příběh si mohou děti vytisknout jako knížku. Je to moc hezky udělané.

Další z pořadů, které máme doma rádi, jsou Biblická pátrání. Velikonoc se týkají hned 3 epizody - 14, 15 a 16. Osobně rozhodně doporučuju. Pořad je zaměřený na školní děti, ale synka baví už tak od 5 let. Nevezme si z toho všechno, ale to vůbec nevadí. Mně hodně takové pořady pomáhají jako odrazový můstek pro další povídání. Pro dospělé toho ČT letos zas tak moc nenabízí. Ale zaujal mě třeba pořad Poslední den Ježíše z Nazareta, jinak samozřejmě přenosy z bohoslužeb a tradiční pořady. Zatím jsem se nedívala, co chystá Rádio 7.

S přáteli jsme už v době, kdy jsme ještě neměli děti, začali pořádat společnou večeři na Velký pátek. S dětmi se večeře změnily na oběd a tradice je spíš taková občasná podle toho, jak kdo může. Ale je to moc fajn způsob, jak si společně připomínat záchranu Izraele z egyptského otroctví a je to pro nás takový začátek slavnostního víkendu.

Minulý rok jsem chtěla umožnit dětem trochu blíž se seznámit s pašijovým příběhem a tak jsem připravila křížovou cestu jako bojovku. Na webu deti.vira.cz jsem našla omalovánky k jednotlivým zastavením křížové cesty. Trasa bojovky byla dlouhá asi 2 km a byla vytýčená fáborky tak, jak to děti znají. Na každém zastavení byla omalovánka pro každého, řekli jsme si, co se v příběhu stalo, a děti uháněly dál. V cíli byla ukrytá malá velikonoční odměna. Výhoda takové bojovky je, že můžete s sebou vzít i děti z jiných rodin nebo své nevěřící přátele a příbuzné. Na Velikonoce vám křesťanské téma snadno projde :) Podobné omalovánky jsou k dispozici i pro události velikonoční neděle.

Doma si pak děti obrázky vybarvily a kreslily také obrázky z Biblických domalovánek. Děti jsou malé (synkovi je 6 a dcerce 4,5), takže mi nevadí, že zůstáváme hlavně na rovině vyprávění příběhů. věřím, že jak porostou, budeme se dostávat víc do hloubky.

K Velikonocům patří určitě i zpívání. Naše děti mají nejraději Hej, už víš od Klauníků (je z CD 3, Pojď si s námi zazpívat, ale obecně je naše nejoblíbenější jejich Ať jsi velký nebo malý). Letos bych moc ráda, kdybychom začali trochu víc zpívat s kytarou jako rodina. To se nám zatím moc nedaří.

No a samozřejmě taky různé dobroty a pečení. Moc si nepotrpíme na sladkosti, takže děti dostávají nadílku spíš symbolickou. Ráda ale peču a pořád něco peču, takže na Velikonoce klasicky beránka. Letos budeme péct s dětmi a připomeneme si Hod beránka, o kterém si už týden povídáme.

Záměrně sem nedávám žádné tipy na vyrábění a tvoření, ať se mi ten článek nenatahuje víc, než je zdrávo. jarního a velikonočního tvoření je ale plný pinterest. Kdybyste chtěli nějaká tematická grafomotorická cviční pro předškoláky, můžete mrknout třeba sem.

A co vy? Co se vám osvědčilo? A s čím třeba bojujete? Těším se na vaše komentáře :)