Chystáme se do první

Blíží se konec prázdnin, začínám být krapet nervozní. Čeká nás obrovská životní změna, celou rodinu. Budeme domškoláci. To možné číslo není trapný mateřský plurál (znáte to - "kakáme, papáme, blinkáme a máme už čtyři zoubky"). Tohle se totiž fakt bude týkat všech, ne jen Synka. Z něj bude oficiálně školák, já budu pokračovat v tom, co dělám pořád. V zásadě se nic moc nezmění. Budeme dál výletovat, číst si, chodit ven a dělat potřebné věci doma, budeme spolu a občas každý sám... Ale přibude nám kontrola (hlavně ta veřejná v podobě dotazů typu "kolik už umíš písmenek, jak ti jde psaní a kolik máš pětek?"), už to nebude tak svobodné. Bude nás čekat přezkoušení a vysvědčení... Já začínám být lehce nervozní, jak to všechno zvládneme, Synek je úplně v klidu. Ten neřeší nic. Teprve nedávno mu došlo, že domácí škola neznamená, že se nemusí dělat vůbec nic. Že se fakt jako bude muset občas i něco učit. Ještě to asi úplně nezpracoval. To přijde :)

Já se začínám chystat, všechno promýšlím, začínám postupně nakupovat pomůcky. Teprve čas ukáže, co bylo moudré a co zbytečné.

Mezi domškoláky najdete rodiny velmi organizované, které mají v podstatě školu doma, učebnice. sešity, tabuli, rozvrh hodin... Najdete i unschoolery, kteří neplánují v podstatě nic, žijí a učení se děje tak nějak přirozeně samo za pochodu. (A nebo neděje.) No a pak všechny možnosti mezi tím. Každá rodina má svoji cestu a to je to skvělé. Já píšu o té naší a předem vím, že pro mnohé jsme příliš organizovaní a pro jiné zas málo. Ale nám to takhle vyhovuje :-)

Pomůcky

Moc toho nepořizuju. Synek dostal krabici na psací potřeby, které jsou jen jeho a může si je uhlídat před nenechavým Maluškem. Ten totiž miluje čmárání vším a po všem (nejraději pastelkami po zdech a lihovkami po nábytku a po sobě) a dává zabrat nejen mým nervům, ale i těm psacím potřebám. Má tam fixy, tužky a pero. Všechno tříboké, vyhovuje mu to víc. Hrozně si přál nůžky pro leváky (i když stříhá v pohodě i pravou) a vybral si taky novou gumu s ořezávátkem. Takové drobnosti a jak potěší. Pak už je v krabici jen tahák na psaní. Pastelky mají děti společné na poličce s psacími potřebami, tak ty jsem nové nekupovala.

Penál jsem nepořizovala. Na doma není nutný, do krabice se uklízí snáz a rychleji. Chtěla jsem ale Synkovi dát možnost mít své věci bokem a mít nad nimi kontrolu. Většinu věcí mají děti společnou nebo je tak vnímají, ale školní chtěl mít svoje. Plánuju ale ušít penálek na cestování, protože občas bude třeba vzít aspoň něco s sebou. Osvědčil se nám tenhle typ (TADY), tak nejspíš takový. A ráda bych i nějaký cestovní pastelkovník (desky na blok a pastelky nebo fixy).

Dál má Synek připravenou krabici na vyplněné sešity, písanky a pod. a silný šanon se 4 kruhy. Sehnali jsme ho v Makru, běžně bývají ty silné jen se 2 kruhy. Osvědčil se nám na archivaci obrázků, pracovních listů a podobných materiálů.

Učebnice a sešity

S těmi to nepřeháním. Synek umi číst, takže slabikář není třeba. Knížky na čtení vybrat umím sama, čítanku nepotřebujeme. Z učiva prvouky už máme také všechno zvládnuto, nepotřebujeme. Zbývá matematika a psaní.

V matematice mají prvňáčci zvládnout počítání do 20 a tam se Synek pohybuje poměrně jistě, ale trénovat přemýšlení chce a taky se chce posouvat dál. Pořídila jsem učebnice pro Hejného matematiku od Frause a příručku pro učitele. Synek je ten typ, co rychle nabude dojmu, že všechno umí a další trénink není třeba. Matematika podle Hejného bude pro něj trochu nová, tak myslím, že ho bude bavit. Předpokládám, že budeme postupovat celkem rychle a plynule navážeme už během roku druhou třídou. Mrňavka chce taky začít s učením. Nemám potřebu ji jakkoli brzdit, ale ani spěchat. Teď jí bude pět. Takže začněme s první třídou (to, co je z Hejného určené pro předškoláky, v pohodě zvládá) a pojedeme tempem, které jí bude vyhovovat.

Zbývá psaní, naše největší výzva. Synek zatím píše velkými písmeny, i když čte v pohodě i malá. Ruku ale stále nemá úplně lehkou. Rozhodla jsem se, že začneme s comenia scriptem a později ukážu Synkovi i klasické psací písmo. Ať si sám vybere. Pro comenia existuje ucelený soubor písanek a dalších pomůcek. Písanky jsou různé pro genetickou a slabikovací metodu výuky čtení. Synek se naučil sám nějakou vlastní cestou, tak jsem koupila písanky obě :-) K tomu mají příručku pro učitele a rodiče a také pracovní listy A4 na nácvik jednotlivých písmenek Duhové písmeno. Líbí se mi i sešity pro 1. třídu s pomocnými linkami. Jsou na šířku, bude se do nich hezky psát. Co mi chybí, je podložka do sešitu bez linek. Mají jí ve formátu A5, ale A4 jsem neobjevila. Hodně by se nám hodila do sešitů, kam budeme psát cestovní deník, poznámky ke knížkám atd. Ty chci nelinkované, aby do nich mohl Synek i kreslit. Zdá se, že si ji budu muset vyrobit sama.

Líbí se mi, že comenia počítá i s leváky a má pomůcky i pro ně. Některá písmena leváci píší jinak, vodorovné tahy mohou psát obráceně. Synek píše i kreslí oběma rukama podle nálady a střídá to dost nahodile. Uvidíme, jak se to ustálí. Zatím je téměř nevyhraněný (i podle testů na vůdčí oko, odrazovou nohu atd.).

Tím mám s učebnicemi vystaráno. Mnohem víc budeme využívat knížky, které mám nachystané, knihovnu a webové zdroje. Na internetu jsou i super stránky, třeba matika.in nebo školáček. Na blog bych chtěla přidávat postupně tipy nejen na knížky, ale právě vnitřní i na různé programy, hry, aplikace atd.

Domácí prostředí

Čas od času se mě někdo ptá, jak máme pro domácí školu upravený byt. Popravdě nijak :-) Děti své psací stoly nemají a dokud po nich nezatouží, mít je ani nebudou. Nejraději jsou se mnou v kuchyni (máme obytnou spojenou s obývákem, jak to bývá), kreslí a píšou u kuchyňského stolu. Maji rostoucí židle Jitro, takže sedí v ergonomicky správné poloze, mohou mít podepřené nohy. Světla je dost od okna, u kterého je stůl. Víc netřeba. Vím, že mnozí rodiče trvají na tom, aby byly děti u svého psacího stolu, ale já popravdě nikdy nepochopila, proč. Mimo to mají děti v pokojíčku velkou knihovnu, vystavovací poličky na knížky z knihovny a na psací potřeby a pak klasické zařízení, nic speciálního. A ani já zatím nevnímám potřebu víc cokoli pořizovat. Časem mozná budeme chtít vytvářet větší plakáty nebo přehledy. Volných stěn moc nemáme (protože panelák), takže je budeme lepit páskou na vestavnou skříň. Má posuvné dveře, ideální obří plocha :-)

Co se budeme učit?

Našla jsem si Školní vzdělávací program naší kmenové školy, vytiskla přehled učiva pro první třídu, vyškrtala všechno, co Synek už umí, a uklidnila se. Zvládneme to levou zadní :-) Potřebuje opravdu jen to psaní. Nemám ale v plánu se s dětmi jen tak poflakovat. Učí se rádi, chtějí se naučit nové věci a všichni máme rádi určitý řád.

Rozhodla jsem se, že pro každý školní rok budeme mít tři velká průřezová témata. Jedno přírodovědné, jedno spíš vlastivědné a jedno z duchovní oblasti. Příští rok bude dost možná náš poslední v Praze a tak toho chci využít. Jako průřezová témata jsem proto vybrala téma Praha a Příroda ve městě. Třetí průřezové téma bude více osobní, modlitba. Každý týden zažít nějaký aspekt modlitby a prozkoumat ji z různých stran. Každému tématu chci věnovat také samostatný článek tady na blogu. Se základními myšlenkami, přehledem knížek a dalšími tipy, kde hledat inspiraci.

S dětmi se také dost bavím o tom, co se ony samy v tom nadcházejícím roce chtějí naučit, co zažít nebo vyzkoušet, v čem se zdokonalit. V příštích týdnech chceme všechny myšlenky sepsat, roztřídit a vytvořit seznam jejich osobních plánů a cílů. Aby i děti měly možnost vnímat, jak pokračují.


Rádi bychom uspořádali také malou rodinnou oslavu zahájení školy. Pro Synka je to velký životní předěl a nechceme ho ochudit o ten zážitek. Nepůjde fyzicky poprvé do školy, ale přesto škola začne. Jak to pojmeme, jestli dostane něco na památku a případně co, to zatím promýšlíme.




Budu ráda, když se v komentářích podělíte o to, jak probíhalo zahájení vaší domácí školy. Nebo jak byste si to představovali. Co se vám v první třídě osvědčilo a co vůbec? Litujete některých zbytečných investic? A co vám naopak chybělo? Moc děkuju za všechny vaše podněty.