Proč a jak číst Bibli s dětmi?

Nedávno mě známá požádala o zamyšlení pro jeden křesťanský časopis na téma Proč a jak číst bibli s dětmi. Popravdě mě to trochu zaskočilo, necítím se kompetentní psát články do časopisů :-) Ale proč ne, zkusit se má (skoro) všechno... 

V Boha jsem uvěřila, když mi bylo šestnáct let. Doma jsem měli nějakou obrázkovou bibli pro děti a Olbrachtovy Biblické příběhy. Myslím, že to tehdy byla povinná součást domácí knihovničky všech rodičů, kteří měli rádi knihy, chtěli vést děti k lásce ke čtení a poskytnout jim všeobecný přehled. A tak jsem už jako malá znala příběhy o Noemovi, babylonské věži, narození Ježíška v Betlémě a měla matnou představu o tom, že o Velikonocích jde i o ukřižování. Ty příběhy mi zcela zapadly mezi Staré řecké báje a pověsti a Jiráska. Že je možné číst a vnímat bibli i docela jinak, jsem se dozvěděla až v těch šestnácti letech, kdy jsem ji poznala jako Slovo živého Boha.

Když bylo našemu nejstaršímu synkovi sotva několik měsíců, začali jsme poprvé uvažovat nad tím, jak se vlastně se svým dítětem jednou budeme chtít modlit, jak mu číst bibli, jak s ním sdílet svůj duchovní život. Neměli jsme moc čeho se chytat, vlastních vzpomínek na duchovní vedení z dětství jme měli buď málo nebo vůbec žádné. Já jsem vyrostla v nevěřící rodině, manžel v křesťanské, ale v době, kdy nebylo radno s dětmi o těchto věcech moc mluvit. Minimálně ne s malými. Nikdo nevěděl, kdy dítě plácne něco nevhodného a co z toho bude... Museli jsme si tedy hledat vlastní cesty a začít vytvářet vlastní rituály a tradice.

Různé děti, různé bible

1 - 2 roky

Se čtením biblických příběhů jsme začali velmi brzy. Mezi leporely jsme měli i několik hmatových z Karmelitánského nakladatelství a protože to byla jediná hmatová leporela u nás doma, byla velmi oblíbená. Synek chtěl číst o stvoření světa a ztracené ovečce stále dokola. Na obrázcích jsme hledali a pojmenovávali kde co, ukazovali si barvy, tvary... a já jsem synkovi vyprávěla o tom, že i my jsme jako ty ztracené ovečky, pro každého z nás Pán Bůh neváhal udělat cokoli, aby nás získal.

Dnes je na trhu leporel s biblickými příběhy mnoho. Najdete leporela kufříková, se samolepkami nebo skládačkami, s vysouvacími obrázky, zvuková... Při troše snahy byste si mohli vybavit kompletní batolecí knihovničku na jedné křesťanské konferenci. Rozhodně si ale nemyslím, že to je nutné. Můžeme vybírat podle vlastního vkusu (ne všechno, co je biblické a pro děti, je i vkusně výtvarně zpracované), finančních možností i praktičnosti. Například jedno leporelo s vysouvacími obrázky u nás vydrželo přesně týden a to se naše děti vždycky chovaly ke knížkám opatrně. U tamtoho ale asi autoři zapomněli, jak staré děti leporela "čtou"... Nejlepší je knížky si prohlédnout osobně na nějaké křesťanské akci, osahat si je, porovnat a vybrat.


3 - 4 roky

Od leporel jsme plynule přešli ke knížkám. Naše nejoblíbenější první bible byla Bible pro mrňousky. Příběhy v ní byly zestručněné na několik velmi jednoduchých vět a psané tak, jako by je vyprávěl hlavní hrdina příběhu. Knížka měla velmi jednoduché ilustrace. Bylo tak velmi snadné číst krátký příběh a všechno si rovnu ukazovat na obrázcích. O tom, jak oblíbená knížka to byla, svědčí i fakt, že je celá poslepovaná izolepou :-)

Pro tří- nebo čtyřleté děti je tenhle druh biblí ideální. Text musí být super stručný, maximálně pár vět na stránku. Věty velmi jednoduché, žádná složitá a dlouhá slova. Hlavní jsou ilustrace, které by měly být názorné a přehledné, abyste si o nich mohli s dítětem povídat, ukazovat si, hledat různé detaily (většina dětí miluje úkoly jako "najdi modrého ptáčka") a měla by být aspoň trochu odolná. Pokud jsou tříleťáci zvyklí na knížky, většinou už rádi sami obrací stránky a "čtou".

I tady najdete na trhu poměrně široký výběr a rozhodovat se můžete čistě podle svého vkusu. Nejdůležitější jsou podle mě ilustrace a srozumitelnost textu. A rozhodně se i tady vyplatí vybírat osobně. Pokud má vaše dítě čtení rádo, vybírejte takové, které mají větší počet příběhů. Číst 12 stejných stále znovu vás brzy omrzí :-)

V tomhle věku už měly všechny naše děti pravidelný rytmus dne a začali jsme dodržovat pravidelný společný večerní čas před spaním. Čteme si z bible, zpíváme, povídáme si o tom, co bylo ten den pro nás důležité a modlíme se. V postýlkách pak ještě dětem čteme pohádku. S tříletými nebo čtyřletými dětmi byla večerní rodinná chvíle poměrně krátká a čtení z bible velmi interaktivní. Přečetli jsme příběh (děti většinou chtěly dva nebo tři nejoblíbenější stále dokola), hledali a povídali si o obrázku. Žádná velká teologická rozprava. Mým hlavním cílem v té době bylo zavést tento čas jako pravidelný rodinný rituál a vytvořit pro čtení bible zvláštní čas. Aby nebyla jednou z mnoha knížek, ale zvláštní knihou s výsadním postavením nejen na poličce, ale i v rytmu dne.


4 - 5 let

Trochu problém nastal při přechodu z bible pro batolata k předškolácké. Jak děti rostou, potřebovali bychom, aby bible rostla s nimi a odpovídala jejich možnostem a porozumění. A tady nám najedou chyběl mezistupeň. Knížka, která by měla dostatek ilustrací, text trochu delší, ale ne zas moc. Na jednu dobu tak u nás zvítězily "hledačky" - Bible pro malé detektivy a Ježíšův příběh pro malé detektivy. Knihy spíš než příběhy slouží jako krásná ilustrace toho, jak lidé žili v různých obdobích. Jak cestovali, čím se živili, jak bydleli... Celostránkové ilustrace jsou velmi detailní a můžete u nich vyprávět opravdu dlouho. Na okrajích jsou detaily, které mohou děti hledat ve velkém obrázku. Naše děti si ale nejraději dávaly úkoly mezi sebou. I dnes se k nim rádi vracíme a používáme je pro ilustraci dobového pozadí příběhů, které čteme z jiných knih.

Druhá věc, která nám dobře fungovala ve věku čtyř až pěti let, bylo vyprávění příběhů. Děti v tom věku rády poslouchaly příběhy, hlavně na výletech. A tak jsme krom mnoha známých nebo vymyšlených příběhů vyprávěli i příběhy z bible. Největší výhodou je, že při vyprávění můžete reagovat na aktuální náladu dítěte, dávat mu otázky, operativně zkracovat a prodlužovat a tak udržovat zájem dítěte. Pokud vaše dítě v neděli navštěvuje během bohoslužeb dětský program, je to ideální příležitost rozvíjet probíraný příběh dál, vyprávět si, něco si vytvořit...


5 - 9 let

Naší nejoblíbenější biblí pro předškoláky a mladší školáky byla a je knížka Bible vypráví o Ježíši. Ráda ji doporučuju komukoli, kdo chce koupit bibli pro své dítě třeba i s tím, že začne číst až někdy v budoucnu. Bude bavit pětileté dítě stejně jako osmileté. To mladší bude víc vnímat celoplošné barevné ilustrace, to starší si bude všímat detailů ve vyprávění. Text knížky je velmi živý a dobře čtivý. Působí příjemně neformálně a přitom dává hluboký smysl. Myslím, že tuhle knížku by si měl přečíst každý rodič - křesťan a vlastně možná úplně každý. Ukazuje totiž, že bible není jen soubor tisíců příběhů napříč dějinami, ale také jeden velký příběh,  ve kterém se všechny spojují. Všechny příběhy dává do souvislosti s cílem dějin, který se uzavírá v Kristu. Všechno od počátku světa směřovalo k jeho narození, smrti a vzkříšení. Všechny biblické příběhy nějakým způsobem reflektují Božího Syna. Najednou začne čtenáři všechno do sebe zapadat a i tomu, kdo z bible nezná víc než příběh o Noemovi a babylonské věži, začne docházet, jak ji celou vnímat.

A druhá kniha, kterou máme rádi, je Bible - čti a poznávej. Obsahuje hodně příběhů, text je poměrně věrný originálu (na rozdíl od předchozí knížky, která je parafrází a do příběhů vkládá pohled na Ježíše, který v originálních textech není explicitní). Ilustrace jsou příjemné, detailní a na některých stránkách doplněné o informace z běžného života v té době. Je psaná větším písmem, takže se hodí i jako první čtení. Pokud se vaše děti rády zapojují do společného čtení, tahle dětská Bible bude určitě vhodná.

Zhruba ve věku šesti nebo sedmi let naše děti zatoužily číst večer z dospělácké bible. Vůbec jim přitom nevadilo, že v ní nejsou obrázky a příběhy jsou psané složitějším jazykem. Zvolila jsem parafrázovanou bibli Slovo na cestu. Je ze všech verzí na českém trhu nejčtivější, samozřejmě na úkor přesnosti. To je ale dětem úplně jedno. Děti to chtěly vzít od začátku a tak čteme bibli přesně tak, jak se to podle všech doporučení nemá :-) Od stvoření světa :-) Čteme postupně, ale některé kapitoly nebo odstavce přeskakuju. Jdu čistě po příbězích a to, co by bylo pro děti hůř stravitelné nebo zdlouhavé, jim převyprávím krátce vlastními slovy.

Takhle to tedy máme my u nás doma. Každému ale vyhovuje něco jiného. Myslím, že je celkem jedno, kdy a jak budete se svými dětmi číst Bibli, pokud vám to tak vyhovuje. Je ale dobré držet se několika principů.

Principy při čtení bible s dětmi

• Čtěte pravidelně. Jako pravidelnost a rytmus ve čtení bible vyhovuje většině dospělých, vyhovuje i dětem. Jsou období, kdy je to radost a potěšení, a  pak jiná, kdy je to trochu složitější a nechce se nám. A tehdy se určitá rutina a návyk hodí. Většině mladších dětí navíc vyhovuje předvídatelnost a rituál. Když se věci dějí každý den stejně, přibližně ve stejný čas. Hodně to snižuje tření a výrazně klesá potřeba děti káznit nebo nutit.
• Nenuťte děti. Myslím, že bychom nikdy neměli děti ke čtení bible nebo k modlitbě nutit. Čím větší tlak bude z naší strany, tím větší vzdor bude ze strany dítěte. Tlak většinou vyvolává spíš nechuť než lásku. Když to nejde, tak to nejde. Za nějakou dobu to můžete zkusit znovu a třeba to bude lepší. Jsem velký  zastánce pravidelnosti a rituálů, ale ne za každou cenu. I my jsme měli období, kdy to bylo se čtením horší. A po čase se to zase zlepšilo.
• Čtěte bibli odpovídající věku dítěte. Nenuťte sebe ani dítě do čtení knížky pro starší nebo naopak mladší děti, než je to vaše právě teď. Pokud dítě čtení nerozumí nebo mu naopak přijde "pod úroveň", nebude to dobré. V rodinách s více dětmi je tohle trochu problém. Nabízí se řešení, že každý z rodičů čte v jiné místnosti jinou bibli a všichni se zase sejdou po čtení k modlitbě. Nebo můžete dát dětem vybrat, čí bibli budete číst dnes, a další den zase tu druhou. Tím se budou děti postupně učit ohleduplnosti vůči potřebám sourozenců.
• Nenuďte děti biblí. Čtěte raději krátce, klidně příběh dočtěte až další den. Měňte hlasy, dělejte zvuky, udělejte z toho legraci. Hrajte divadýlko, malujte obrázky. Vtahujte děti do děje a ptejte se jich. Nenechte se svazovat představou, že bible je vážná kniha. Ano, je, ale Bůh má pochopení pro dětskou duši :-) Pokud čtení u vás dlouhodobě nefunguje, kupte si sadu dvd s animovanými biblickými příběhy nebo třeba Biblické domalovánky. Na každé straně je krátký příběh a k němu děti mohou malovat nebo jinak tvořit ilustraci. U známých příběhů nechte děti, aby zkusily zahrát divadlo nebo vyprávět samy. Dávejte dětem hádanky. Starším dětem můžete koupit biblické kvízy, pexeso, kvarteto... A pro ty nejstarší pro změnu bibli komiksovou (Komiksová Bible, Hero Bible nebo třeba Manga Ježíš). Ty už ale nechte, ať si vyberou sami :-)
• Čtěte s modlitbou. Modlete se aspoň kratičce před čtením nebo po něm, aby vám i dětem Pán Bůh ukazoval, co vám chce dnes říct. Bible je jedním z hlavních způsobů, jak k nám Bůh mluví a je fajn to dětem ukazovat už od malička. Je to živé Slovo i pro ně.

A proč vlastně s dětmi číst bibli? 

Asi málokdo dnes pochybuje o prospěšnosti společného čtení s dětmi. Buduje vztah mezi dítětem a rodičem, pomáhá vytvářet vztah ke knihám, u dětí zlepšuje soustředění a podněcuje fantazii, pomáhá jim vyrovnávat se s napětím z každodenních situací... Pro čtení bible platí tohle všechno, ale hlavním bonusem je právě to, že je to jedna z cest, jak se mohou naše děti setkávat s Bohem. Jak může mluvit k jejich srdci. Jak děti porostou, začnou zjišťovat, že bible je víc než jen příběhy a poučení z nich. Všechno se jim začne postupně propojovat. A až přijdou velké otázky a pochybnosti v pubertě a po ní, budou mít nejen mnoho zážitků a vzpomínek, ale budou mít také biblické znalosti, které jim pomohou kriticky všechno hodnotit. Když s dětmi čteme bibli už od malinka, děláme druhou nejlepší věc pro to, aby si naše děti boží slovo zamilovaly.

To úplně nejdůležitější totiž není, abychom četli bibli s dětmi, ale abychom ji pravidelně četli především my rodiče. Sami pro sebe. Protože kdo chce druhé zapálit, musí sám hořet.


PS: Veškeré knížky, hračky, hry a pod. jsem si koupila nebo půjčila v knihovně. A doporučuju je čistě proto, že ráda šířím dobré věci dál. Žádný článek tady na blogu není sponzorovaný.