Po více než měsíci odpočinku se znovu vracíme k modlitební výzvě a máme nový úkol. Modlete se za milující a chápající srdce. To je velká výzva nejen pro nás dospělé, ale i pro děti. Jsme denně konfrontováni s obrovským množstvím nespokojenosti, remcání nebo přímo nadávání. Málokdo v našem okolí je skutečně vděčný a spokojený a šíří kolem sebe pohodu a pokoj. Jsme velmi kritičtí k druhým a přitom víme, že kritika narušuje vztahy a důvěru, kritický postoj mění náš pohled na svět a na náš život. Jsme velmi kritičtí sami k sobě a dokážeme se neúprosně trestat, nadávat si, vidět jen chyby a selhání. Velmi potřebujeme srdce, které chápe, co se děje, proč se to děje a že nejen ostatní, ale i já sám dělám to nejlepší, co dovedu. A když to není dobré, obvykle je to proto, že to líp prostě neumím. Potřebujeme vidět sebe i druhé Božíma očima. Vidět to dobré, mít soucit, podporovat je a budovat. A to se potřebují učit i naše děti. Nejen tím, že budou pozorovat nás a naše chápající srdce v akci, ale třeba i tím, že se za to budou modlit.
Je asi málo dětí, které se budou samy od sebe modlit, aby jim Pán bůh pomohl chápat sestru, být k ní laskaví, nemstili se a neodpláceli. Ale můžeme se za to modlit s nimi.
Když dojde na témata srdce, myslím, že úplně nejdůležitější je modlit se za přítomnost Ducha svatého, protože ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Ovoce roste na stromě samo od sebe. Stačí, aby strom zapustil kořeny v dobré zemi, čerpal vláhu a vystavoval své listy slunci. Když my zapustíme kořeny v Kristu, budeme čerpat z Božího slova a vystavíme se působení Ducha svatého, všechny ty dobré vlastnosti a ctnosti přijdou samy. A místo kritičnosti, remcání a nadávání budeme plní vděčnosti a porozumění, budeme kolem sebe šířit pohodu a pokoj. Moc bych si přála být takovým člověkem a toužím po tom, aby i náš domov byl místem, kde je lidem dobře a zakouší pokoj. Tak ať se daří nám i vám :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat