Sucho...

Včera jsem šla spát chvíli po dětech, ani nepamatuju, kdy jsem to udělala naposledy. Asi při nějaké nemoci. A dnes jsem se probudila s pocitem, že snad na světě není problém, který by nešel vyřešit. Asi bych to měla dělat častěji... Ten pocit občerstvení je úžasný :)

Venku celé dopoledne krásně pršelo. Po mnoha týdnech. Vzduch voněl jarem a svěžestí. Teď už jsou louže zase téměř vysušené a v předpovědi počasí jedno sluníčko za druhým...

zdroj: https://newsinhealth.nih.gov

Co čteme... Jaro je tu!

Jako obvykle máme s dětmi rozečtených několik knížek najednou. Vždycky je to nějaký příběh, něco o přírodě, něco tématického k ročnímu období, něco vlastivědného podle toho, kam se zrovna chystáme, nějaká encyklopedie na libovolné téma, něco princeznového...

Z jarních knížek letos jednoznačně vyhrála příjemná knížka Andrey Popprové Jaro je tu! V knihovně jsem jarních knížek vypůjčila celý komínek, ale tahle děti zaujala jednoznačně nejvíc a vraceli jsme se k ní stále znovu a znovu.

Prahou s dětmi... Vyšehrad

Po dlouhé (a pro mě nepříjemné) zimě se duben vytáhl v nádherných barvách a tak výletujeme a výletujeme. Složka s fotkami čeká na protřídění, kronika čeká na dopsání a dolepení nálepek (všude kupujeme turistické vizitky a lepíme je do kroniky k zápiskům a obrázkům z výletů)... A mně se nechce dělat nic z toho, chce se mi ven a večer už jen tak lenošit.

V pondělí jsme si udělali s dětmi volný den a vyrazili jsme na Vyšehrad. Bydlíme na samém kraji Prahy a do centra se moc nedostáváme. Co jsem na mateřské, představují pro mě přeplněné vozy mhd a ulice plné lidí a aut ještě větší stres než dřív. Ale zároveň chci děti pomalu začít s Prahou seznamovat. Vyrostla jsem tady, mám k městu vztah a je tu tolik nádherného a důležitého k vidění. Tentokrát tedy vyhrál Vyšehrad. Proč? Protože je tam nádherně. Zabaví se tam děti každého věku. Zmrzlina a jiné občerstvení za normální ceny. Nikde žádné davy turistů. Výhledy. Jedno z nejkrásnějších pražských hřišť. Piknik v parku na trávě. Výhledy. Staré pověsti české. Vyšehradské legendy. Podolská porodnice. A... ty výhledy! Prostě jestli chcete někde v Praze strávit krásný den s dětmi, něco se dozvědět a mít se fajn, zapomeňte na památky v centru a vyražte na Vyšehrad. Nebudete litovat :)

Co pořídit domškolákovi místo aktovky? Pořádný batoh na výpravy!

Synek se pomalu připravuje na to, že z něj bude prvňák. Zápisy už jsou za námi a přibývá otázek, jestli se těší, do které školy půjde a hlavně... jestli už má aktovku :) Dost mě těší, že domácí škola už není mezi lidmi neznámý pojem nebo podivnost, kterou lze čekat jen mezi "ezo-eko-biomatkami". Takže když Synek hrdě hlásí, že půjde do domácí, málokoho to zarazí. To je fajn. Trochu jsem se obávala, jestli se nebude hned od začátku cítit jako exot. Velkou výhodou nám je, že mezi křesťany je domácí škola poměrně běžná (vlastně se mi zdá, že v poslední době, když se s kamarádkami a známými ze sboru bavíme o škole, skoro jako by měly některé potřebu vysvětlovat, proč jejich děti v domácí škole nejsou).  Moje rodina už je za léta mých výstředností tak otrlá, že je to nijak nepřekvapuje. A taky to už pro ně dávno není novinka. No jo, ale co s tou aktovkou?

Aktovka je děsně důležitá věc. Aspoň jsem to vyrozuměla soudě pode toho, kolik pozornosti se věnuje jejímu výběru, kolik to stojí, jsou na to dokonce i normy a předpisy... A na ulicích vídáte každé ráno zástupy obřích aktovek s malýma nožičkama. Jenže domoškolák aktovku jaksi nepotřebuje. Žádné tahání učebnic a sešitů z místa na místo se nekoná. A tak odpadá vybírání aktovky a penálu, ale dítko touží být jako ostatní a taky mít tu svoji novou školní věc, když bude ten prvňák.

Podle hesla "když nevíte, zeptejte se dětí", jsme se zeptali Synka, co by si přál on. Na prvním místě bylo hned jasno, batoh na výpravu. Synek začal totiž chodit do křesťanského oddílu v našem sboru (něco jako skaut), brzy ho bude čekat první výprava s přespáním a příští rok i tábor. Nabídla jsem mu, že si může vybrat ještě jednu velkou věc. Něco, co si myslí, že by jako školák opravdu potřeboval. Od té doby přemýšlí. Zvažuje mikroskop, hvězdářský dalekohled a globus. Mikroskop dlouhodobě vede :)

(Článek si neklade ambice být recenzí na batohy. Ale kdyby byl zájem, ráda za pár měsíců sepíšu nějaké zhodnocení. Až bude víc co hodnotit :)

Jaké to je mít třetí dítě?

Když se narodil náš nejmladší, hodně lidí se mě ptalo, jaké to je. Mít třetí dítě. Mít tolik dětí. Mít je tak brzy za sebou. Máme 3 děti za 4,5 roku a mě to nepřipadá nijak dramatické. Ale dost lidí to upřímně děsí a já tomu rozumím. No a v poslední době kolem mě ty otázky, jaké to je mít další dítě, třetí dítě, víc dětí... zase krouží. Tak jsem se vrátila k článku, který jsem psala chvíli po porodu, v létě 2016. Vnímám to pořád stejně. nezměnila bych z něj téměř nic, snad jen doplnila další zkušenosti a postřehy z těch téměř dvou let, které máme za sebou v pěti. Tak tady ten článek přetiskuju tak, jak jsem ho napsala tehdy. Třeba někoho z vás povzbudí v úvahách.

-------

Maluškovi byl ve středu měsíc. Letí to, když se člověk dobře baví :)

Jaké to je mít třetí dítě? Tuhle otázku teď dostávám poměrně často. Přeci jen to není v našich končinách až tak běžné. I když mně osobně to tak nepřijde. Máme kolem sebe početnějších rodin opravdu hodně. To je tím, že drtivá většina našich přátel a známých jsou křesťané a tam 3 nebo 4 děti v rodině nejsou nic zvláštního. Když jsme před nějakou dobou s mužem začali uvažovat o větším autě, zjistili jsme, že nejlepší způsob, jak si prohlédnout různé značky 7-místných vozů najednou je navštívit několik křesťanských sborů. To je lepší než autosalon :D

"Naše rodina" i s miminkem na cestě a naším budoucím domem :)
Maloval synek v dubnu 2016, pár měsíců před porodem. Jen ten dům je pořád ještě "budoucí"...

Co čteme... Louskáček

Další knížka, která u nás byla v poslední době velmi v kurzu, je Louskáček s ilustracemi od An Leysen. Známý příběh je zjednodušený tak, aby byl čtivý pro mladší děti. Pohodlně ho přečtete za večer či dva, ale já jsem knížku musela číst pořád a pořád dokola :) Ilustrace jsou nádherné, něžné, vysloveně holčičí. Mrňavka má teď ráda všechno holčičí, princeznovské, růžové a točivé a já mám často dost problém najít vhodné knížky. Aby byly dostatečně holčičí a přitom nekýčovité. Louskáček tuhle moji představu splnil dokonale.

Dcerce je teď 4 a půl, ale knížku si určitě užijí i starší holčičky. Text je psaný větším písmem a rozdělený na krátké odstavce, takže se hezky hodí i jako první čtení.

Co čteme... Kdo bydlí ve starém dubu

Příjemná tenká knížka, moc fajn na první čtení. Kdysi jsem na ni narazila někde na nějakém blogu, už netuším, kde to bylo, a objednala jsem ji v knihovně. V poslední době to tak dělám. Knížky, které mě zaujmou, si objednám v knihovně (naše pobočka je malá s omezeným výběrem,ale v rámci Prahy je možné si nechat za symbolických 10,- doručit libovolnou knížku z jiné pobočky a toho využívám opravdu hodně), a teprve když nás opravdu zaujmou, pořídíme si je i domů. I tak se nám knihovna povážlivě rozrůstá...