Minulý týden výzvy (TADY) byl pro nás celkem náročný. Téma bylo pro děti obtížněji uchopitelné a tak poměrně brzy ztratily zájem. Doufám, že následující týden bude v tomhle směru povzbudivější :)
Nové téma je totiž tentokrát naopak velmi snadné, tedy aspoň pro nás.
Modlete se před spaním
Jsme zvyklí scházet se celá rodina k večernímu společnému ztišení. V ideálním případě probíhá tak, že zazpíváme nějakou písničku o Bohu a pro Něj. Děti si vybírají podle toho, kterou mají zrovna děti rády. Přečteme příběh z Bible (z dětské nebo z "dospělácké", k tomu používáme překlad Slovo na cestu) a pak se společně modlíme. Děkujeme za to, co jsme za celý den prožili, modlíme se za téma, které máme zrovna ten den na programu (víc o našem týdenním modlitebním plánu najdete TADY) a za to, co nás čeká další den. Tatínek dětem požehná a jdou do postýlek. Občas se stane, že ještě v posteli po čtení vyvstane nějaké téma, děti mají obavy ze zlých snů nebo z čehokoli jiného, něco je trápí, jsou nemocné... a to se pak s nimi modlíme ještě znovu v posteli. Právě ochrana před zlými sny je pro naše děti hodně aktuální modlitební téma. Modlíme se za ně a povzbuzujeme je, aby se modlily i ony samy. (víc o modlitbě za uzdravení a za ochranu najdete TADY)
Ráda bych postupně taky děti učila, jak je dobré odpouštět druhým a nenechávat nad svým hněvem zapadnout slunce. S manželem jsme zvyklí si věci vyříkat, než půjdeme spát. Někdy jsou z toho rozhovory do pozdních (a tu a tam i do časných ranních) hodin. Ale osvědčilo se nám to. Nový den začínáme nanovo, bez pachuti včerejšího konfliktu. věci se netáhnou a nezahnívají. Společná modlitba před spaním je pro nás taky dobrý barometr vzájemného vztahu. Když jsem na někoho naštvaná, nechci a nemůžu se s ním modlit. Je to impuls vyříkat si to a modlit se až pak. A tohle bych postupně chtěla mít i s dětmi. Abychom dokázali rozpoznat, kdy se od sebe vzdalujeme a nevyřešený konflikt nás odděluje natolik, že se nechceme spolu modlit. Takže nejdřív vyřešit, požádat o odpuštění, napravit, co napravit jde, zkusit vymyslet, jak to příště uděláme líp... a až pak se jít modlit. Uvědomuju si, že občas jsou na nás děti naštvané, ale my to necháme být, protože už je pozdě, už je chceme mít v postelích a mít chvíli klidu. zkusím se na tohle víc soustředit a jejich neochotu modlit se vnímat i jako barometr našeho vztahu. Není to zdaleka jediný důvod, proč se nechtějí modlit, ale není to výjimečné a je to škoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat