52 týdnů modliteb s dětmi - 1. Modlete se za odpuštění

Zdroj obrázku: http://thebrilliantfools.com/2016/03/21/wake-up-at-5-am-for-21-days-215-challenge/

Zítra začíná první školní týden a startuje naše celoroční modlitební výzva. A začneme pěkně zostra :)
Dnes to bude delší, ale nebojte. V příštích týdnech se budu snažit být stručná.


Modlete se za odpuštění

Modlitba za odpuštění je podle mě asi nejzásadnější na duchovní cestě každého z nás. Bez odpuštění hříchů není možné přiblížit se Bohu. Není možné být s někým v úzkém vztah a neřešit, když se vůči němu proviním. Není možné přistupovat před svatého Boha a být špinavý hříchem.

A tak začínáme právě tohle velkou a klíčovou otázkou. Jak je to v mém životě s hříchem? Dělám něco, co ubližuje mně, druhým lidem... Dělám něco, co zarmucuje Boha? Nemyslím, že by bylo nutné trávit denně desítky minut sebezpytem. Kdo je upřímný, tomu svědomí rychle napoví. A když něco takového objevím, můžu s důvěrou přicházet k Bohu a "pořešit si to". Po křesťansku činit pokání.

Pro malé děti je slovo "pokání" hodně složité. Mimo kostel se nepoužívá (a často ani v tom kostele). Dobře ale rozumí principu "omluv se, naprav to, pokud to jde, a promysli, jak to uděláš příště líp". Právě tak rozumím tomu slovu já. Vyznat svůj hřích před Bohem, litovat ho, požádat odpuštění, napravit, co napravit jde, a víc v tom jednání nepokračovat. Nebo se o to aspoň maximálně snažit.

Nechci tady psát dlouhé pojednání na téma hřích a pokání. Na internetu najdete spoustu dobrých shrnutí a článků (namátkou třeba TADY nebo TADY), každá denominace má zpracované vlastní články a statě, mnohé mají biblické vyučování "základů víry". Pokud si sami nejste úplně jistí, jak to s hříchem a pokáním je, proč se modlit za odpuštění a jak vlastně, začněte u sebe. Nemůžeme předat dětem nic, co sami nemáme. A kdybychom se o to pokoušeli, bylo by to pokrytecké a děti by to brzy prokoukly. Mnohem lepší je zkoumat to společně. Nebojte se vydat se na cestu s dětmi a otevřeně jim přiznat vlastní nejistotu, pokud ji máte. Vrátí se vám to v jejich důvěře a respektu.

Kdy se modlit za odpuštění?

Obecně kdykoli, když máme pocit, že potřebujeme obnovit náš vztah s Bohem. Když se chceme vrátit, znovu se přiblížit. Kdykoli, když cítíme vinu. Když litujeme svého jednání. Když máme obavu z Božího soudu a nepřijetí. Když si nejsme jistí svým spasením.

A stejně tak můžeme k modlitbě za odpuštění vést i naše děti. Není třeba je jakkoli nutit. Stačí, když během vaší modlitební chvíle navážete na nějaký předchozí rozhovor a dítě povzbudíte, že se může modlit za odpuštění. Pravděpodobně to dlouho dělat nebude. Není to snadné. Začněte u sebe. Začněte se modlit za odpuštění před dětmi. Vlastními slovy a konkrétně. Když na dítě křičíte, pohádáte s es matkou, ztratíte trpělivost za volantem... krom toho, že to vysvětlíte dítěti, požádejte o odpuštění i Boha, během vašeho rodinného modlitebního ztišení. Děti se učí nápodobou. Modlitby za odpuštění potřebují především odkoukat od vás nebo jiných dospělých (nebo starších dětí).

Trochu specifická situace je, když dítě poprvé přijde s otázkou, zda půjde do nebe. V určitém věku se nad tím děti začnou zamýšlet. A to je příležitost pro vás, abyste dětem vysvětlili základní princip křesťanství - nutnost přijetí Krista, vyznání hříchů, pokání a přijetí odpuštění. Pokud si tím nejste úplně jisti, doporučuju třeba knížku Jak přivádět děti ke Kristu (Vydal Samuel - TADY).

Proč děti nenutit modlit se za odpuštění?

Ze stejného důvodu, jako není dobré nutit děti se omlouvat. Vynucená omluva není upřímná. Je to jen jako, aby byl pokoj. Vynucené pokání není pokání. Není v něm skutečná lítost. Bez zkutečné lítosti není ani odpuštění. A bez skutečné lítosti není ani touha jít a nehřešit. Pokud vaše děti necítí potřebu modlit se za odpuštění (ačkoli vy máte pocit, že by měly), nechte je. Jak se bude postupně prohlubovat jejich vztah s Bohem, bude sílit i potřeba řešit si s ním své věci. Možná s vámi, možná bez vás. Tlakem nebo manipulací tomu ale určitě nepomůžete. Je to jejich život, jejich zodpovědnost. Náš úkol, i jako rodičů, je být svědky. Ne soudci nebo vymahači.

Nucení k pokání také často vytváří u dětí dojem, že Bůh je něco jako automat na odpuštění. Vyznej hříchy - odpustí ti. Bez ohledu na to, jak se cítíš, co si myslíš, jak to vnímáš, jaké je tvé srdce. Naše hříchy ale nejsou odpuštěny zadarmo. Cena byla vysoká, Kristova krev prolitá na kříži. Bůh sám zaplatil cenu. Tole je ale poměrně složitá úvaha a malé děti ji až tak úplně nepobírají. Úplně stačí, aby se modlily za odpuštění, pokud samy cítí lítost. To ostatní přijde později.

Co dělat, když se dítě bude modlit za odpuštění?

Může se stát, že se dítě otevře a začne se modlit za odpuštění něčeho, co je ve vašich očích zlé. To je hodně paradoxní situace. Jako duchovní průvodci jsme rádi, že dítě dělá na své cestě pokroky. Jako rodiče můžeme mít potřebu začít řešit jeho přečin, vyhubovat mu, probírat to sním, nebo se k tomu alespoň vyjádřit. Osobní zkušenost s tím zatím nemám, naše děti jsou ještě malé. Ale v dobách, kdy jsem byla vedoucí skupinky mládežníků a táborová vedoucí, jsem vyslechla mnoho modliteb mládežníků. A někdy to byly fakt průšvihy, kterých litovali. Bylo těžké oprostit se od potřeby nějak na to zareagovat. To je ale mezi dítětem a Bohem. Když do toho v tu chvíli vstoupím, připravím dítě o možnost zaslechnout Boží hlas (a ono je to možné, Bůh mluví i k dětem, vážně :) Navíc naruším prostředí důvěry. Dítě získá oprávněný pocit, že jsem jeho modlitbu použila proti němu.  příště se přede mnou neotevře.

Co tedy dělat? Pokud je to něco, o čem jsme spolu do té doby nemluvili, můžu mu nabídnout, že za mnou může přijít a probrat to. O něco později můžu vyjádřit svoje pocity - obavy, rozladění... (třeba ve smyslu "jsem trochu rozladěná.. mluvil jsi v modlitbě o něčem, o čem jsem vůbec nevěděla. A já teď úplně nevím, jak se k tomu postavit. Co myslíš?") Nikdy bychom ale neměli to, co bylo vyřčeno v modlitbě, obrátit proti tomu, kdo se modlil. Ani když šlo o dítě. Nikdy bychom neměli potrestat dítě za to, co jsme se v modlitbě dozvěděli. Pravděpodobně by to byla poslední modlitba, kterou bychom od toho dítěte slyšeli...

Když se vaše dítě otevře v modlitbě a bude prosit o odpuštění, zprostředkujte mu ho. Připomeňte mu, že Pán Bůh slíbil, že k do k němu přijde, toho nevyžene ven. Ježíš řekl: "Jdi a už nehřeš." Právě to potřebují slyšet i naše děti. Není hřích, který by nemohl být odpuštěný. Bůh odpouští dokonce rychleji než rodiče :)


A verš na závěr, který si můžete s dětmi říci nebo se ho i naučit nazpaměť:

Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

1. list Janův 1,9